Český plavec v Ledovém moři/Nová země

Český plavec v Ledovém moři Matěj Karas
Na pustém ostrově	Nová země	V zajetí Eskymáků

Údaje o textu
Titulek:	Nová země
Autor:	Matěj Karas
Zdroj:	Český plavec v Ledovém moři, str. 24–31 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Index stran

Když slunce již se schylovalo k západu, přistál šťastně u břehu. Kam až oko dohlédlo, všude okolo pobřeží bylo plno naplaveného dříví a všelikých jiných věcí, jež moře se všech stran sem bylo zaneslo.

Vyhledav příhodné místo ku přenocování, snesl tam dříví a rozdělal oheň. Nato vzal s voru maso tulení a upekl je. Když se byl jídlem posilnil, přiložil na oheň, by v noci neuhasl, pomodlil se a ulehl si na lůžko mechem vystlané.

Země, u které náš plavec přistál, byla Aljaška. Až do roku 1867. náležela Rusku, pak byla postoupena Spojeným Obcím americkým. Aljaška jest nejkrajnějším severozápadním cípem Ameriky, majíc povrchu ne celý jeden milion kilometrů, na němž žije asi 70 tisíc obyvatelů, tak že průměrem na 14 čtverečních kilometrech obývá jeden člověk.

Obyvatelé náležejí k bílým osadníkům, Eskymákům, Aleutům a Indianům. Bílí osadníci se smíšenci roztroušeni jsou počtem 2000 na pobřeží a na ostrovech v obchodních osadách a uvnitř země v obchodních stanicích, Eskymáci obývají počtem asi 20.000 hlav severní a severozápadní pobřeží, jsouce rozděleni na čtrnácte kmenů, z nichž nejseverněji obývá kmen Čiglit, čítaje 2000 osob. Aleutové bydlí počtem 2500 na ostrovech Aleutských. Indiani konečně počtem 42.000 mají svá sídla na pomoří západním, jež jest obchodu nejpřístupnější a uvnitř země. Náleží k rozličným kmenům, jmenovitě ku Kenaiům, k Jakutům, ke Koljušům a Atům.

Na východní straně země Aljašky a Britské Kolumbie jižně od ní ležící prostírají se až k zálivu Hudsonskému tak řečené země zálivu Hudsonského, které jsou ještě spořeji zalidněny než Aljaška i s ostrovy. Majíť obyvatelstva na 11.000, tak že průměrem 1 člověk přijde na 260 kilometrů. Toto se skládá asi z 1000 bílých osadníkův a míšencův a 10.000 Eskymákův a Indianův. Eskymáci bydlí při Ledovém moři. Indiani, náležejíce k veliké čeledi Athapasků, mají svá sídla jižně od Eskymákův a východně od Kenaiův a ostatních Indianův Aljašských a Kolumbických; dělí se na více kmenů, z nichž sluší zvláště vytknouti Čipeveyany.

Tato dvě veliká severní území liší se patrně od sebe.

Západní Aljaška jest vysokou planinou, na níž spočívají Skalné hory, vysýlajicí k západu výběžky; z části jest pokryta lesy a močály, z části jest bezlesá a prostoupena vysokými horami, skalisky a ledovci. Mohutná řeka Jukon čili Kvičpak, dlouhá na 3000 kilometrů, protéká celou zemi nejvíce krajinami lesnatými a to nejprve směrem severozápadním a pak jihozápadním; každého roku bývá po 7 měsíců zamrzlý. Podnebí jest studené, avšak značně mírnější nežli na východním pobřeží americkém. Obyvatelé živí se na pobřeží lovem mořských zvířat, jako tuleňů, mrožův a velryb, uvnitř země honbou na losy, soby, medvědy a jiná zvířata kožešinu dávající a mimo to lovem lososů, kterých jest v Jukonu veliká hojnosť.

Východní území, tak zvané země zálivu Hudsonského, odděleno jest od Aljašky mohutnou řekou Mackenzií, která tekouc na úpatí hor Skalných ve hlubokém úžlabí směrem severozápadním, do Ledového moře se vlévá. Toto celé území jest nížinou nebo nízkou planinou, kteréž nikde 500 metrů výše nepřesahuje. Ač postrádá úplně hor, jest přece drsné a nerovné četnými nízkými hřebeny a pásmy skalními. Proto nemá skutečných řek, ovšem ale nesčíslné množství větších i menších jezer, která jsou mezi sebou krátkými říčkami nebo potoky spojena. V těchto říčkách jsou četné prahy a peřeje, proto je plavba po nich možna toliko na barkách z březové kůry; mimo to bývají po velikou čásť roku pokryty ledem. Na území tomto prostírají se v jižní části větším dílem prairie s půdou částečně úrodnou, částečně bařinatou nebo písečnou, kde toulají se četná stáda zubrů: dále k severu a severozápadu rozkládají se ohromné lesy, které tu a tam až k Ledovému moři dosahují, v nichž se zdržují losi, sobi a jiná zvěř, a za těmi až k Ledovému moři jsou prairie a otevřené bezlesé pustiny, na nichž se prohánějí sobi, vlci a polarní lišky.

Když se český plavec ráno probudil, stálo slunce již nad obzorem. Oheň dosud doutnal, i přiložil naň a upekl si zbytek tuleního masa.

Nasnídav se, jal se hledati příhodné místo, kde by si chýši vystavěl. Našel je brzy. V místech, kde byl přistál, byl příkrý mořský břeh prorván těsným údolím, jímž tekl dosti široký potok, obroubený olšovím. Nad potokem skláněla se ke straně jižní skála, která poskytovala ochrany proti severním i západním větrům. A tady bylo právě místo k stavbě chýšky nejpříhodnější.

Nyní vyhledal si na břehu mezi naplaveným dřívím prkna ze ztroskotaných lodí a přivlekl je ke skále. V prknech a dříví bylo plno hřebíků, jichž užil při stavbě své chýše. Za dvéře mu sloužila kůže tulení, jež zavěsil nad otvorem do chýše. Pak si nanesl mechu a udělal si z něho lože, které přikryl druhou tulení koží. Uprostřed si udělal ohniště, aby na něm netoliko upravoval pokrmy, ale by si mohl i své obydlí vytápěti. Vystavěná chýše byla dosti pohodlná a poskytovala ochrany proti zimě i proti dravým zvířatům; zároveň bylo lze odtud přehlednouti velikou čásť moře a spatřiti každou loď, jež by se na obzoru objevila. Nedaleko svého obydlí vztýčil vysokou žerď s vlajkou, kterou byl také nalezl mezi naplavenými věcmi, by na se upozornil lodi po moři plující.

Hledaje mezi naplaveným dřívím, co by se mu hodilo, spatřil najednou ve skalní rozsedlině lodici. Když ji vytáhl, shledal, že je to bárka ruského lovce a že žádné škody neutrpěla. Ve schránce dobře uzavřené nalezl vlněnou houni, nádobu s konservovaným masem, láhev rumu a dvojhlavňovou pušku s hojnou zásobou nábojů.

Důležitý tento nález naplnil ho velikou radostí. Vlněnou pokrývkou mohl se chrániti před zimou; puškou mohl netoliko stříleti zvěř a tak se zásobovati potravou, ale mohl se i brániti proti dravým zvířatům a nepřátelským Eskymákům a Indianům; po bárce mohl plouti po moři, loviti ryby a mořská zvířata a přiblížiti se k velrybářským lodím; masem konservovaným mohl živiti se, kdyby se mu nedostávalo jiného masa; rumem mohl zahřáti se, kdyby mu bylo zima.

„Nyní mohu tady přežiti celé léto,“ pravil k sobě vesele český plavec, „ano i zimu, nevysvobodí-li mne do té doby nějaká velrybářská loď. A kdyby mi bylo dlouho čekati na loď, mohu se pustiti po zemi k východní straně, až dostihnu tvrze Jukonu, nebo některé jiné obchodní stanice.“

S puškou v ruce vyšel si nyní David podél potoka. Spatřil v něm množství pstruhů, jichž několik pěkných kusů chytil. Vrátiv se ke své chýši, upekl si je k obědu. Chutnali mu lépe než tulení maso, jímž v předcházejících dnech bylo mu za vděk vzíti.

Takto žil na břehu mořském již celý týden, vycházeje každého dne buď na honbu do blízkého lesa, buď na lov v bárce. Vyhlížel často do dáli, zdali uvidí kde jakous loď, ale na šírém moři, jak daleko zrak jeho sahal, nebylo po ní ani vidu.

„Což musím čekati, až některá loď se objeví, by mne odtud odvezla?“ pravil jednoho dne David. „Maje pušku na rameni a zásobu konservovaného masa v torbě, mohu projíti na příč celou Aljaškou, bych se dostal do některé tvrze a odtud do Nového Yorku a pak zpět přes ocean do Hamburku a do matičky Prahy.“

Český plavec nevěděl, jak vzdálená je od pobřeží některá obchodní stanice a jak je zlá cesta po planině Aljašské, na vyšších místech i po celé léto, jež arciť jen málo měsíců trvá, sněhem a ledem pokryté. Zajisté nebyl by podstoupil tak obtížnou a nebezpečnou cestu, nemaje po ruce saní, po kterých jen možno jest cestovati.

Nečekaje již na příchod nějaké lodi, připravil se na dalekou cestu. Nasnídav se, vzal na rameno pušku, na záda ranec s vlněnou pokryvkou a se zásobami potravy a nábojův, a konečně do ruky silnou hůl, pustil se do vnitra Aljašky, řka: „S Pánem Bohem dále!“