České granáty/Omluva

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Omluva
Autor: Josef Kajetán Tyl
Zdroj: TYL, Josef Kajetán. Sebrané spisy. Svazek třetí. Praha: I. L. Kober, 1882. s. 243–244.
Licence: PD old 70

Krom naší panenské není snad již na světě literatury, kteráž by nebyla dopisy a přípisy, denníky a notata památných osob na veřejný trh přinesla; ano četli jsme jednou, že v Němcích z pozůstalosti Götheovy i krejčovská konta tiskem vydati hodlají. —

V naší literatuře nepokoušel se posud o podobnou věc nikdo, leda některá vtipná hlavička, kteráž laskavým, a tudíž i lehkověrným čtenářům vlastní rukou sepsané listy za dílo cizí prodati chtěla. Uvádím zde na příklad jen vůbec povědomé i pochválené listy nepatrných osob z Musejníku. Jinak ale vypadá to s dopisy, které tuto mnohováženému obecenstvu na odiv a obdiv podávám, jsa té naděje, že se mezi ním veliký počet věřících nalezne. Totoť jsou skutečné, ryzí, nepodvržené originaly, a nejsilnější můj protivník nebude moci dokázati, že nejsou pravdivy aneb aspoň pravdě podobny. Já k nim nepřidal nic, leda někdy nějaké nevinné poznamenání.

Co v nich vězí? — o tom se čtenář dobrých očí a posluchač zdravých uší sám nejlépe přesvědčí; kdo je ale slepotou a hluchotou poražen, tomu těžko věc okazovati, tomu těžko o ní povídati; byť i sebe jasnější a zvučnější byla, on ji neuvidí a neuslyší. Že v nich něco vězí, na to se může laskavé čtenářstvo spolehnout; nadarmo, z pouhého kramářského průmyslu, nenazývám je Českými granáty.

Mnohý navrhne snad otázku: Kde jsem těch drahých kamenů nabral? — to je moje tajemství; mohu však doložiti, že se to stalo dovoleným způsobem. A proč je nyní u veřejnost přináším? — to je moje druhé tajemství; nebudu se však hněvati, jestli někdo tu neb onu tajemnou roušku odrhnouti dovede. To jediné musím napřed všem všudy ujistit, že ani pod jednou, ani pod druhou nic liškou nebo ježkem podšitého nevězí, a že tedy marná práce byla, kdyby se pod nimi něco potutelného nebo pichlavého vyhledávalo. Jáť mám přitom zajisté dobrý, ba pravý beránčí oumysl, a nechci žádného pohněvati.

Ostatně – bude-li chtít někdo někdy ouplné a důkladné naučení o písemnostech, zvláště o českém listovním slohu vydati - jakéhož posud věru nemáme — tomu kladu již nyní tu skromnou prosbičku na srdce, aby tyto listy a listiny ve svém pojednání za vzory předložil, neboť vím zajisté, že je u nás ještě hodná hrstka učedníků, kteří je u příležitosti a v potřebách rádi za příklad vyvolí.