Červenomodrý Methusalem/V nouzi a nebezpečí

Červenomodrý Methusalem
Mezi piráty	V nouzi a nebezpečí	Konec loupežné džunky

Údaje o textu
Titulek:	V nouzi a nebezpečí
Autor:	Karl May
Původní titulek:	In Not und Gefahr
Zdroj:	MAY, Karl. Červenomodrý Methusalem Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Adolf Synek, Praha, 1910
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Eichner
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Když přátelé jednou na několik okamžiků odpočívali a následkem toho nastalo v kajutě ticho, zaslechli všichni tiché klepání na dvéře.

»Schui úguái — kdo je venku?« tázal se Methusalem.

»Do-brý ve-čer!« zněla odpověď, tiše, a jednotlivé slabiky byly vysloveny zvolna a s rozmyslem, aby mohlo býti slovům zřetelně rozuměno.

»Co!« šeptal student svým společníkům. »Vždyť je to německy!«

»Ano«, přisvědčil Bohumír užasle. »To je důvěrný večerní pozdrav naší milené mateřské řeči. Kterak ten zabloudil do staré džunky?«

»Patrně jedná se o past, již nám nastražili. Náhodou znají tato dvě německá slova. Vždyť uvidíme!«

A hlasitěji odpověděl, ke dveřím jsa obrácen: »Dobrý večer! Kdo je venku?«

»Přítel«, zněla odpověď rovněž tak tiše jako dříve

»Dobrá! Ale kdo?«

»Nešťastník, jenž je také zajat«.

Tato slova byla zase tak jako prve ve slabiky rozdělena a velice zvolna vyslovena, jako činí ten, kdo není dotyčné řeči úplně mocen a přece by rád, aby mu bylo porozuměno.

»Tomu nevěřím«, pravil Methusalem. »Co chcete?«

»Dovnitř k vám«.

»Pah! Zůstaňte s pánem bohem venku!«

»Jsem skutečně váš přítel, vždyť to slyšíte z toho, že mluvím německy!«

»Jste zrádce! Vy jste na všechen způsob onen lump, jenž se vydával za Malajce«.

»Amerikán, váš sluha? O nikoli! Jsem Číňan«.

»A mluvíte přece německy!«

»Můj pán mě tomu naučil«.

»Kdo je to?«

»Pan Sei-tei-nei v Hu-nanu«.

»To je švindl«, podotkl Degenfeld tiše ke svým soudruhům. »Sei-tei-nei není žádné čínské slovo ani čínské jméno«.

»Také neznám toho slova«, odpověděl Turnerstick sebevědomě. »A ten, kdo všecky čínské dialekty tak ovládá jako já, musil by je přece znáti, kdyby to bylo skutečně čínské. Sei-tei-nei nemá ani jedinou z mých pěti koncovek«.

»Velice správné!« usmíval se student. »Chtějí to tímto způsobem s námi zkusiti, učiniti nás důvěřivými. To se jim však nepodaří. Ovšem, jak takový lotr přijde k naší poctivé německé řeči, to nemohu pochopiti. Proto jsem přesvědčen, že je to Yankee. Vydává se za zajatého a žádá o vpuštění. Ale jakmile bychom otevřeli, tu vrazilo by jich sem tolik, že bychom nenašli místa na obranu. Uslyším, co řekne dále. Číňané by jistě nenechali zajetce volně pobíhá ti, aby našel příležitost sem se vplížiti a s námi potají se baviti.«

Ke dveřím obrácen tázal se dále: »Kterak dostal jste se do zajetí mořských loupežníků?« 

»Právě tak jako vy: Pokládal jsem je za poctivé lidi.«

»Kde jste našel džunku«

»V přístavu Schang-haiském. Chtěl jsem za obchodem do Kantovu a plul jsem s ‚Chui-hen‘ protože mi bylo řečeno, že tam pluje. Teprve cestou seznal jsem, mezi jaké lidi jsem upadl. Dali mi voliti mezi smrtí a přistoupením.«

»Hm! Tak stal jste se mořským loupežníkem?«

»Jenom dle zdání!«

»A nechají vás volně se procházeti?«

»Jenom na širém moři, nikoli však v přístavu. V Hongkongu byl jsem zavřen v podpalubí; jakmile byly však kotvy zdviženy, směl jsem nahoru.«

»Tak! Kdo je u vás venku přede dveřmi?«

»Nikdo«.

»Opravdu?«

»Ani človíčka. Jsem docela sám.«

»Musejí to však přece viděti, že s námi mluvíte!«

»Ne. Lucerny byly shasnuty. Nehoří ani jediná, aby nás potkávající lodi nespatřily nebo dokonce na nás nevolaly.«

»Hm! Kde je Ho-tschang?«

»Ten spí. Ostatní důstojníci také. Jenom To-kung stojí vzadu u kormidla«.

»A námořníci?«

»Jsou toliko tři stráže na palubě. Všichni ostatní odpočívají, protože s nastávajícím dnem bude mnoho práce«.

»Nespatří vás tyto stráže?«

»Ne. Jedna stojí nahoře, ta nemůže mne tady viděti. Druhá stojí u zadního stěžně; její zraky nedosahují až sem. A třetí spí u prostředního stěžně. Na všechen způsob spějí obě ostatní také«.

»Zvláštní! Což cítí se před námi tak bezpečnými, že nepostaví ani stráž přede dvéře?«

»Nikdo sem nechtěl, protože střílíte. Zatarasili vaše dveře tak, že nemůžete otevříti«.

»A tu nás vyzýváte, abychom vás vpustili? Odporujete si«.

»Ne, vždyť mohu odejmouti bambusové podpěry, jimiž jsou dveře zataraseny. Smíte mi důvěřovati«.

»Tak! Co pak chcete vlastně od nás?«

»Chtěl jsem vás prositi o pomoc, neboť já sám, samojediný jsem příliš sláb, abych dosáhl zase svobody«.

»Vždyť jsme právě tak zajati jako vy!«

»Zajisté! Ale po tom, co jsem o vás slyšel, máte dosti statečnosti, odvahy a zbraní, abyste se opět osvobodili. Proto chtěl jsem se tak rád dáti ve vaši ochranu«.

»To všecko zní velice pěkně, nesmím vám však důvěřovati«.

»Smíte. Míním to poctivě. Věřte mi to!«

Tu položil Bohumír studentovi ruku na rameno a pošeptal mu: »To zní tak dobře a útrpně. Je mi toho chlapa líto. Je-li tomu skutečně tak, jak povídá, tedy musíme se ho ujati. Pusťte ho tedy do boudy, starý Methusaleme!«

»Je to příliš nebezpečné!«

»Nebezpečné? To mi nejde na rozum. Co může nám udělati jednotlivý muž?«

»Víte tak zcela určitě, že je samoten?« 

»Zcela určitě ovšem ne; je však v jeho řeči něco, co mi jde k srdci. A kdyby nebyl sám, kdyby celá ta smečka stála u něho, tu jako Bohumír z Bouillonu dávno ještě nebudu se báti. Když jsem tenkráte Jerusalema dobyl a Seldžukům svůj chrup ukázal, tu nenažene mi přece strachu těch několik Číňanků. Pušek máme dosti. Vypálíme-li do nich salvu, tak utekou jako vesničtí kluci, přichází-li pan kantor«.

»Můžeš míti pravdu; přece bych však nerad ještě více krve proléval«.

»A prve jste sám pravil: oko za oko, šunku za šunku, sádlo za sádlo!«

»To bylo nutné, abychom jim ukázali, co mohou od nás očekávati«.

»Dobrá, také teď mohou od nás, chtějí-li nás přepadnouti, jenom modré fazole očekávati. Ostatně jsem přesvědčen, že ten ubožák to myslí skutečně poctivě. A co vám brání, abyste odstranil papír a podíval se ven, jací duchové se tam prohánějí?«

»To je správné. Podíváme se«.

Přistoupil zticha ke dveřím, odstranil papír na jednom otvoru a díval se ven. Paluba byla hvězdami tak osvětlena, že se mohl dobře orientovati. Nebylo tu nikoho. Teprve když sejmul nejdolejší papír, spatřil muže, který ležel venku na zemi, maje obličej těsně u dveří položený. Zalepil zase oba otvory papírem a řekl čekajícímu: »Chci to zkusiti. Odstraňte tedy podpory!«

Hned po těchto slovech bylo slyšeti venku narážení a posunování, a potom otevřel Methusalem dveře, jež se ve svých kožených stěžejích jenom ven otvíraly. Muž vešel kvapně do vnitř, a student zastrčil ihned zase dveře. Potom prohlížel vstoupivšího.

Byl to mladý muž asi čtyři- až pětadvacetiletý. Měl na sobě lepší oděv než námořníci ba i než jejich důstojníci. Zbraní nebylo u něho viděti. Uchopil ruku Methusalemovu a řekl srdečným tonem: »Děkuji vám, pane! Nyní smím přece míti naději, že budu zase svoboden«.

»Hm!« mínil student hlavou vrtě. »Číňan, který mluví německy a za takových okolností se nám představuje, je něco neobyčejného. Jste přece Číňan?«

»Dokonce plnokrevný!«

»A proč jste nás oslovil německy? Kterak jste se dozvěděl, že vám budeme rozuměti?«

»Slyšel jsem, že Amerikán pravil Hotschangovi, že jste Němci«.

»Slyšel jste také, jaké zámysly chovají vůči nám?«

»Máte býti usmrceni«.

»Kdy?«

»Jakmile nastane den«.

»A kterak?«

»Rozsekají střechu nad kajutou a vhodí sem smradlavé hrnce«.

»U všech hromů! Dobře, že se toho dovídáme! Ale do té doby nechtějí ničeho podniknouti?«

»Ne. Jestliže potom vyrazíte, tu domnívají se, že by se ve dne mohli lépe proti vám brániti«.

»Tedy mají ti chlapi přece strach z nás?« 

»Dokonce veliký strach. Vždyť jste přece již několik z nich usmrtili«.

»Tedy nejsou jenom poraněni, nýbrž skutečně mrtvi! Nuže, budeme i nadále své kůže hájiti. Teď musíme se nejdříve zabývati vámi. Co jste vlastně?«

»Kupec«.

»Co prodáváte?«

»Uhlí«.

»Uhlí? Hm! Tady v Číně kupec, jenž prodává uhlí! To by mne mohlo učiniti zase nedůvěřivým, kdybyste neměl tak poctivého obličeje. Líbíte se mi a rád bych vám věnoval svou důvěru, jenom kdyby nebylo toho tak řečeného pana Sei-tei-neia!«

»Co máte proti němu?«

»Toto jméno není čínské!«

»To je správné. Mluvíte snad čínsky?«

»Ano«.

»Nuže, tedy budete věděti, že vyslovujeme cizí slova svým způsobem. Je nám za těžko některé souhlásky, stojí-li vedle sebe, správně vysloviti. Tak říkáme na příklad na místo Christus Chi-li-so-tu-su a na místo Spiritus Su-pi-li-tu-su.«

»To vím; vy sám vyslovujete však obě tato slova správně!«

»Jenom proto, že jsem se mohl po léta cvičiti. Jméno Sei-tei-nei jest také německé, vyslovené však čínským jazykem. Jmenuje se vlastně…«

»Zadržte!« přerušil ho Methusalem rychle. »Bylo by to možné! Co tuším! Mluvil jste o uhlí. Mluvil jste dále o panu Sei-tei-neiovi, jenž přebývá v provincii Hunan! Sei-tei-nei! Tu jste vložil ,ei’ mezi souhlásky a potom ještě jedno na konec slova, protože jediná a vlastní samohláska tohoto jednoslabičného slova je rovněž také ,ei’?«

»Tak je tomu.«

»Jméno zní tedy Stein?«

»Ano. Stein. Pan Stein je můj Pi-li-ni-zi-pa-la, můj principal.«

»Jaké je jeho křestní jméno?«

»Da-ni-ne-le, tedy Daniel.«

Tu vykřikl Richard radostně, spěchal k Číňanovi, uchopil ho za ruku a zvolal: »Stein — Daniel — Němec — v provincii Hu-nan — vy znáte tedy mého ujce, dobrého strýce Daniela? Jaké to překvapení, jaká radost! Je to řízení boží, jež mne činí neobyčejně šťastným. Jak je to dobré, že jsme vás sem vpustili!«

Číňan s úžasem pohlížel na mladíka a ptal se ho: »Jak? Co? Vy znáte pána?«

»Ovšem! Vždyť je to můj ujec!«

»Tedy jste … tedy jste obdržel jeho dopis?«

»Ano. Víte o tom dopise?«

»Všecko! Vždyť jsem jej sám přinesl do Kantonu našemu agentovi.«

»Vy sám, vy sám!«

»Ano, a nyní chtěl jsem navštívit! tohoto agenta, abych se ho z rozkazu svého principala zeptal, došla-li snad nějaká odpověď! Při tom upadl jsem mezi piráty.«

»Já sám jsem odpovědí. Na místo, abych psal, ihned jsem sám odcestoval. Strýc Methusalem zde neučinil to jinak. Chtěli jsme k agentovi do Kantonu, abychom se vyptali, jakého dopravního prostředku máme použíti.«

»Methusalem? Také strýc?« tázal se Číňan. »Toho jména jsem dosud neslyšel.«

»Je velice řídké,« odpověděl červenomodrý směje se. »Pokud svět stojí, jmenoval se tak kromě mne toliko jediný a ten je nyní bohužel konečně mrtev. Kdo by byl však mohl na něco podobného pomysliti, když jste potají klepal na dvéře! Nuže ať přede mnou ještě někdo pochybuje, že dnes nedějí se již zázraky. Rozumí se, že vás vítáme co nejsrdečněji. Nenacházíme se sice tou dobou v příjemném postavení, najdeme však již prostředky a cesty, abychom se z něho vyprostili a potom vydáme se ihned do Hu-nan, nebo správněji do Ho-tsing-ting. Jmenuje se tak přece ono místo?«

»Ano, pane.«

»Zdá se, že se to dříve jmenovalo jinak?«

»Má své nynější jméno teprve od té doby, co se tam nachází pan Stein.«

»Myslil jsem si to. Ting značí malé město, a Ho-tsing je tolik jako ohnivá studna nebo ohnivý pramen. To místo nazývalo by se tedy po německu Město Ohnivých studní. Víme, že pan Stein objevil petrolejový pramen. Proto, když jste vyslovil jeho jméno a mluvil o uhlí, začal jsem tušiti, že míníte toho, jehož chceme vyhledati.«

»Nenašli jsme jenom petrolej, plyn dokonce. Čistý hořlavý plyn prýští ze země.

»Ale ne samovolně, nýbrž následkem toho, že pan Stein půdu navrtal?«

»Ano. Z vyvrtané díry proudí vzduch, jejž možno spáliti. Svítí mnohem lépe než lampy. — Ale náležíte všichni dohromady? Jste všichni mezi sebou spřízněni? Pocestujete všichni do Ho-tsing-tingu?«

»Všichni, vyjímaje tohoto jediného pána, jenž nás zajisté nebude doprovázeti tak daleko.«

Ukázal na tlustého, jenž právě tak jako kapitán a Bohumír z Bouillonu sledoval tuto scénu s největším účastenstvím. Setkání se s tímto Číňanem, jenž byl úředníkem strýce Daniela, bylo tak neobyčejné, že v prvním okamžiku nikdo ani nepomyslil na nebezpečné postavení, ve kterém se nacházeli. Bylo tolik otázek a odpovědí. Kapitán mínil vrtě hlavou: »Již tak mnohá loď zkřížila mé cesty, ale tak zvláštního setkání jsem dosud nezažil!«

»Já rovněž ne,« souhlasil Bohumír. »Jsem velice dojat touto dobrotou osudu. Chtěl bych popadnouti Fatum za hlavu a dáti mu hubičku. Pojďte sem, starý Číňane! Potřesu vám rukama a volám vám srdečné Tsching-tscing-tsching vstříc, což značí v této zemi tolik jako, jsi mi nejsrdečněji vítán, starý Švédo! Prosím o vaše přátelství a sám poddávám se i se svým oboe do vašich služeb.«

Objal Číňana a políbil ho na líce. Tím byl tlustý tak dojat, že si slzu s oka setřel a téměř vzlykaje řekl: »Já jsem také vaším přítelem. Máte dobré zdraví?«

Číňan pohlížel na něho tázavě, neboť mu nerozuměl.

Methusalem mu vysvětlil: »Mijnheer van Aardappelenbosch ujišťuje, že je také vaším přítelem, a ptá se, těšíte-li se dobrému zdraví!«

»O, mé zdraví je výtečné,« odpověděl nyní Číňan. »En mijne gezondheid is niet goed. Ik ben altijd onpasselijk — a mé zdraví není dobré; jsem pořád nemocen (je mi pořád nevolno).«

Číňan nevěděl dobře, kterak přichází k tomuto důvěrnému sdělení. Chtěl pronésti otázku, jež by byla snad Hollanďana urazila; šťastnou náhodou přišel mu tento vstříc ujištěním: »Gij alle zijt mijne vrienden. Ik reiz met naar Ho-tsing-ting. Gij zullt mij niet verliezen — Vy všichni jste moji přátelé. Pocestuji s vámi do Ho-tsing-tingu. Nemáte mne ztratiti.«

Podal všem tučné ruce a dostalo se mu ode všech ujištění, že toto jeho rozhodnutí je jim neobyčejně příjemné. Tím byl tak potěšen, že obličej jeho zářil radostí.

Na to jali se zase hovořiti o přítomnosti. Vždyť nacházeli se v postavení, jež vyžadovalo největší opatrnosti a pozornosti. Methusalem odvážil se otevříti dveře a vystoupiti. Když se zase vrátil a závorku zastrčil, sděloval: »Není skutečně viděti ani človíčka, tito lidé, jsou neobyčejně nedbalí. Což se domnívají, že nás mají tak jisté, že se o nás nepotřebují vůbec starati?«

»Je tomu tak,« odpověděl Číňan. »Nacházíme se na širém moři a nemůžeme jim tudíž uniknouti.

»Ale oni nám rovněž ne! Z kolika hlav skládá se mužstvo?«

»Je přes šedesát lidí.«

»Tolik jsem jich nespatřil.«

»Byli ukryti.«

»A kterak jsou ozbrojeni?«

»Dle vašeho náhledu velmi špatně, dle našeho však velice dobře. Že jsou opatřeni smradlavými hrnci, zajisté jste již pozorovali?«

»Ano, a to na škodu těchto lidí.«

»Potom jsou tu děla.«

»Vždyť jsme přece žádných nespatřili!«

»Vězí v bednách, jež se nacházejí v dolním prostoru. Jakmile se rozední, mají býti vyňata z beden a rozestavena. Teprve potom bude lze poznati ‚Vodní královnu‘ jako loupeživou džunku.«

»Tedy vyplula nyní na lup?«

»Ano. Nejprve máte býti vy zavražděni, potom chce učiniti Ho-tschang honbu na obchodní džunky. Kořist bude odvedena Hui-tschu, nejvyššímu společenstva.«

»Jakého druhu jsou tato děla?«

»Z těch, jež se u nás zovou Pao. Každé má své jméno. Dle těchto označení musejí tato děla býti neobyčejně nebezpečná. Je tu ,chrlící drak,’ ,polykající tygr,' strašlivě imposantní Pao,’ ,vítězící,’ ,nebe dobývající’ a ,lidi požírající Pao .’ Než s vašimi děly nedají se nikterak porovnati.«

»A ruční zbraně?«

»Jsou tu meče, píky, sekery, nože, šípy, luky a staré pistole. Kromě toho pušky nejrůznějších soustav.«

»Jsou tyto poslední dobré?«

»Ne. Mají staré pušky s doutnáky. Tyto nazývají se Niao-tsiang, což značí asi tolik, jako ptačí puška. Potom tříhlavňové staré pušky. Jmenují se San-yan-tschung, ,puška se třemi otvory,' dále jsou tu pušky se zámky. Říkají jim Tse-lai-ho-tsiang, ,pušky samy od sebe střílející.’ A konečně jsem také spatřil větrovky. Jmenují je Fung-tsiang, což značí tolik jako ,větrová puška.’ V řeči Mandschu zovou se Tschirgabuku mioo-tschan, což musíme přeložiti jako ,puška se zavřeným vzduchem.’

»Nuže, vždyť je to celá spousta vražedných nástrojů. Člověk aby se skutečně bál,« smál se červenomodrý.

»A bojíte se skutečně ?« tázal se Číňan starostlivě.

Pohlížel při tom úzkostlivě na studenta. Číňané nejsou nikterak proslulí osobní odvahou, a tento zde nečinil velice pravděpodobně žádnou výjimku. Měl sice obličej docela poctivý a vzbuzující důvěru; byl však malý a hubený a neměl nikterak vzezření statečného muže nebo dokonce snad hrdiny. Byl to od něho již velice odvážný čin, že se zřekl pirátů a odešel k Němcům. Zajisté bylo by se to nestalo, kdyby byl od nich neočekával vysvobození. Měla snad býti tato naděje zklamána? V tomto případě byl by pokládal zajisté za lepší zůstati u Číňanů. Aby jej v tomto směru vyzkoušel, odpověděl Methusalem: »Tak docela lehko mi ovšem není. Přes šedesát nepřátel, kteří jsou tímto způsobem ozbrojeni! Co můžeme podniknouti proti dělům?« 

»O běda, pane! pokládáte to za nebezpečné?«

»Velice!«

»Tak radíte mi zajisté, abych se raději zase odplížil, aby se piráti vůbec nedozvěděli, že jsem byl u vás?«

»Nemohu vám ani raditi, ani vás zrážeti. Čiňte, co je vám libo. Myslím však, že vaše místo je po boku synovce vašeho principala.«

»Ale tu budu zastřelen!«

»Pah! Nevěřte tornu! Chtěl jsem vás toliko zkoušeti a tu jsem se bohužel dozvěděl, že dojde-li k boji, nemůžeme na vás příliš spoléhati. Nemůže však býti každý velikým bojovníkem; je třeba také lidí míru, kupců, obchodníků uhlím a jiných. Myslím, že vás proneseme. Míti strach, to mne ani nenapadá. Je nás sice toliko pět osob, ale na šedesát Číňanů se přece ještě odvážíme. Nebo, řekněte, mijnheer, chceme snad také státi se mořskými lupiči, abychom život zachránili?«

»Ik niet,« odpověděl tázaný. »Ik heb geweeren en een mes. Ik ben een groote veldheer — já ne. Mám pušky a nůž. Jsem veliký vojevůdce.«

»A ty, Bohumíre?«

»No, ptáte-li se mne, tu je mi vás líto!« odpověděl cidič zlostně. »Hrst Číňanů nepřivede mne přece z ro

Hned na to objevil se obličej zloděje venku nade zdí.

vnováhy. Chtějí-li se mnou na měsíc, tedy shodím je všecky dolů do oblak. Tyto chlapy odfouknu svým oboe, tak že vyletí do vzduchu. Bohumír a mořský lupič! Kdo mne má za tak zbabělého, ten zaslouží důkladný výprask a jaký!«

»Výborně! A vy, kapitáne?«

»Také mne se tážete?« mínil Turnerstick.

»Chcete mne pozlobiti, nebo snad uraziti?«

»O nikoli, považuji to za svou povinnost ptáti se vás, než učiníme nějaké rozhodnutí, jehož provedení bude zajisté spojeno s nebezpečím.«

»Tu nemohu vám nic jiného říci, než že jsem námořník, jenž vyrostl v nebezpečenství.«

»Dobře, jsme tedy za jedno. Co nyní činiti? Máme sice ještě čas, je přece však lépe již teď k nějakému plánu dospěti. Kde spějí námořníci?«

Tato otázka týkala se Číňana. Ten odpověděl: »Dole v prostoru u děl.«

»Spávají vždycky tam dole?«

»Ano.«

»Tedy je zařízení docela jiné než na našich lodích. Tři stráže a kormidelník na palubě a všichni ostatní dole. To je bohopusté hospodářství, obzvláště u pirata. Viděl jsem, že jsou plachty napjaty a protože máme klidné povětří a vane stálý vítr s pevniny, nehrozí na ten čas nebezpečí; kdyby se však náhle strhla bouře, jež objevuje se v těchto vodách častěji než jinde, tu by se džunka zcela pohodlně převrhla a s námi do hlubiny se pohroužila. Kde spí kapitán?«

»Obyčejně zde vedle,« odpověděl Číňan. »Dnes se toho však neodvážil, jelikož se bál vašich pušek. Koule pronikají tenkou stěnou. Nachází se s majetníkem lodi a knězem v zadní kajutě.«

»To je dobře. Ale povězte mi nejdříve, jak vás mám jmenovati. Neřekl jste nám ještě svého jména.«

»Mé jméno jest Liang-ssi.« Na otázku Methusalemovu jmenoval Číňan své příjmení: Liang-ssi, po německu: ‚dobré obchody‘. Z tohoto jména dalo se snadno souditi na vlastnosti jeho nositele; tento byl na všechen způsob řádný kupec nebo vůbec obchodník. Bojovný duch nedal se tu očekávati.

»Mne,« řekl student, »můžete jmenovati všelijak. Sluji Degenfeld, někdy také Methusalem. Chcete-li však raději užívá ti čínštiny, tedy jmenujte mne ‚Tsing-hung‘.«

»Tsing-hung?« tázal se Číňan užasle. To znamená přece červenomodrý!«

»Ovšem.«

»Říkají vám tak?«

»Ano.«

»Proč?«

»K vůli mému nosu.«

»Zvláštní! Je to vaše příjmení?«

»Nikoli, nýbrž můj Scheng ming.«

»Vaše studentské jméno? Co jste studoval?«

»To, co zovete Tschu.«

»To znamená všecko?«

»Ano. Měl jsem málo chuti, ale mnoho času. Proto učil jsem se všemu a neumím nyní ničeho. Dovolte však, abych vám jmenoval jména ostatních pánů! Tento pán je kapitán Turnerstick, kteréžto jméno by vyslovil Číňan, řeči naší neznalý, jako Tu-ru-ne-re-si-ti-ki. Zde můj sluha Bohumír, kteréžto slovo musilo by zníti jako Bo-ho-mi-ri. Vlastně jmenuje se také ještě Ziegenkopf, čímž vás však nechci obtěžovati, protože bych jinak musil říci Zi-ge-ne-ko-po-fo. A nyní tento můj milý přítel, slově Aardappelenbosch. Jak byste to řekl po čínsku?«

»A-ra-da-pa-pe-le-ne-bo-scho,« odpověděl Číňan.

»Děkuji pěkně, teď jsem rád, že jsem se nenarodil ve vaší říši středu! A nyní, milý kapitáne, rád bych také od vás něco věděl. Kolik rukou potřebuje takový Ho-tschang, aby s džunkou mohl provésti nějaký obrat?«

»To musím věděti jaký.«

»Obrátit.«

»Obrátit? Hm! To záleží velice na větru.«

»Míním nynější.«

»Tedy vítr s pevniny. Jdeme po větru. Taková džuíka je velice neposlušná věc. Proč se tážete?«

»Pojedeme nazpět do Hong-konga.«

»Do — Hong — kongu?« protahoval Turnerstick. »Zbláznil jste se?«

»Myslím, že ne.«

»Číňané budou se chrániti, aby obrátili!« 

»Myslím rovněž tak. Nebudeme se jich však vůbec ptáti.«

»U všech čertů! Rozumím! Mistře Methusaleme, to je odvážné!«

»Nechť si! Vždyť odvážným patří svět!« »Pravda! Jaký to kousek! Něco takového se ještě nestalo.«

»Tím lépe! Činím rád něco, co jiní nesvedou. Tedy, kolik rukou potřebujete, až převezmete velení ‚Vodní královny‘?«

»Podívám se.«

Otevřel zticha dvéře, vyšel ven a ohlížel se. Jeho bystré námořnické oko poznalo strážce, jenž spal sedě u velikého stěžně. Zkoumal loď, moře a vítr, vrátil se potom do kajuty a řekl. »Pozemní vítr a odliv, tu nedá se nic dělat i s tímto lanovím a s těmi několika málo těžkými plachtami.«

»Skutečně nic?«

»Ano. Nejvýše že bychom mohli plachty svinouti, než přes to vše hnal by nás odliv dále do moře.«

»Nemohl byste aspoň trochu přiotočiti?«

»Ano, ale nic nám to nepomůže. Džunka je sice svým způsobem dobře zbudována. Musil bych to přece zkusiti, když bych nechal plachty spustiti a řídil je potom lanem. Chopím-li se potom sám kormidla, jelikož vy tomu nerozumíte, tu dokáži snad aspoň, že nepoplujeme dále. Loď nepožene se více na moře a můžeme čekati až ráno nastane mořský vítr a dostaví se příliv. S oběma můžeme potom nazpět do Hong-kongu. «

»Dobrá, udělejme to tedy! Tedy kolik lidí mám vám dáti k disposici?«

»K disposici? Což můžete námořníky z rukávů vytřepati?«

»Ano.«

»Tomu nerozumím.«

»A přece je to tak snadné. Náš přítel Liang-ssi půjde dolů k Číňanům a pošle nám jich nahoru za jakoukoli záminkou tolik, kolik jich potřebujete. Musí je vzbuditi jednotlivě a rovněž tak jednotlivě poslati, aby dole nevěděli jeden o druhém. Ostatní nesmějí se probuditi. Jakmile se ti chlapi jednotlivě objeví, přemůžeme je. Potom budou nuceni činiti, co budeme chtíti. Ty ostatní zatlučeme, že nebudou moci nahoru.«

»Nádherná myšlénka! Methusaleme, vy jste skvostný chlap!«

»Ano,« souhlasil tlustý, »hij wil het gaanze scheep muisen — ano, on chce celou loď štípnouti!«

»Ano, to chceme!« vpadl Bohumír vesele. »Prach a broky, jak se budou tvářiti u ‚Listonoše z Ninive‘, až jim budeme vypravovati, že nás pět ukradlo celou džunku i s mužstvem a odneslo ji v kapse u vesty! Ano, tak to uděláme! Co při tom mohu učiniti, to udělám milerád!«

»Není to příliš nebezpečné?« tázal se Číňan.«

»Ne,« odpověděl Methusalem.

»Ale já mám ty lidi posílati nahoru?«

»Ti vás nesežerou!« upokojoval ho kapitán. Vymyslete si jen nějakou dobrou záminku!«

»Budou se však chtíti na mně pomstíti!«

»Pah! Postaráme se již o to, abychom je učinili neškodnými, by vám nemohli ublížiti. Je tu na blízku dosti provazů?«

»Dosti, avšak ve schránce před touto kajutou.«

»Ale tam možno se dostati toliko se shora?«

»Ano.«

»A tam stojí přední stráž, to je nepříjemné!«

»Nikterak!« řekl Methusalem. »Hned promluvím slovíčko s tím mužem.«

»Vy chcete k němu nahoru?«

»Ano. Na všechen způsob spí také on. Popadnu ho trochu za hrdlo. Dejte pozor! Bohumír může jíti se mnou a připraviti svůj kapesník na roubík.«

Oba opustili kajutu. Viděli plátna, na nichž byly večer zavěšeny lucerny. Methusalem uřízl jedno, aby ho mohl použitá za pouta. Spatřil spícího muže u velkého stěžně.

»Pojď, Bohumíre,« řekl. »Učiníme nejprve toho neškodným.

Plížili se k němu a došli těsně až k němu, aniž se probudil.

»Popadnu ho za hrdlo,« šeptal student. »On otevře ústa, aby křičel nebo dechu nabral. Tu vstrčíš mu svůj kapesník co možná daleko do úst.«

»Výborně! Obsloužím ho dobře!« Rozřezal ještě dlouhé plátno na kratší kusy; potom sevřel muži oběma rukama hrdlo. Chtěl polekaně vyskočiti a křičeti. V okamžiku vsunul mu cídič šátek do úst.

»Tak!« kývl spokojeně. »Teď nebude nám již žádnou čtverylku předzpěvovati. Mám ho svázati?«

»Jenom ho držte pevně!«

Nenadále přepadený tloukl rukama a kopal nohama kolem sebe, nemohl však zabrániti, aby ho Bohumír tak pevně nespoutal, že se nemohl ani hnouti.

»S tím jsme hotovi,« minii Degenfeld. »Nuže ku předu!«

Tam vedly úzké schody vedle kajuty na střechu téže. Tiše stoupali po schodech a spatřili stráž, kterak nahoře sedě spí. Vedlo se mu právě tak, jako jeho kamarádu. Methusalem vyndal svůj kapesník, aby mu jím ústa zacpal; ale Bohumír řekl: »Nechte ho v kapse. Potřebujeme svých kapesníků sami. Uříznu mu kus jeho županu. To prokáže tutéž službu«

Tak se stalo. Potom sestoupili oba dolů, aby sdělili soudruhům, že všecko šťastně provedli.

»Nyní máme ještě dva,« mínil Turnerstick, »zadní stráž a kormidelníka. Při tom musím býti, k vůli kormidlu. Je záhodno pevně je přivázati. Nemůžeme nikoho postrádati.«

Nejprve posteli Liang-siho do malé komůrky pro provazy. Potom odebrali se všichni na zadní část lodi, tady vedly také schody nahoru. Na schodech seděla stráž a — — spala. Byla snadno přemožena tímže způsobem jako obě druhé.

Potom šlo ještě o kormidelníka, který zajisté bděl. Proto nebylo tak snadno se ho zmocniti a přece musilo býti zabráněno každému hluku, jelikož spal pod ním Ho-tschang.

»Jak to začneme?« ptal se Turnerstick. »Jestliže — ah, vždyť jsem oděn jako Číňan; bude mne tedy pokládati za někoho z mužstva. Dejte tedy pozor! Jakmile ho budu míti, tedy přijděte s provazy za mnou.«

»Popadněte ho však důkladně, aby nemohl křičet!«

»Bez starosti! Hrdlo, které svou rukou sevřu, nevydá zajisté ani zvuku.«

Kdežto ostatní zůstali dole, stoupal Turnerstick po několika málo schodech vzhůru a přímo k To-kungovi. Tento ptal se ho mrzutým tonem, co chce. Pokládal ho skutečně za stráž.

»To se můžeš ještě ptáleng? odpověděl kapitán. »Chci prohlédnuting tvůj krk, hochu. Tady, počkej, ty mizerný zlodějský lotřingu!«

Dávaje tuto skvostnou čínskou odpověď, vložil mu námořnické ruce kolem krku a stiskl jej tak pevně, že kormidelník sklesl beze slova. Byl spoután a ústa mu zacpána jako ostatním.

»Jde to dobře,« mínil Ling-ssi. »Tak snadné jsem si to nepředstavoval.«

»No, tak snadné, jak se zdá, to arci není,« odpověděl Bohumír. »Chcete-li tvrditi opak, tedy zkuste to jednou s Ho-tschangem, jenž přijde nyní na řadu. Tu můžete dokázati, že máte morek a energii.«

»Děkuji, děkuji! Já nikoho nezardousím!«

»My také ne. Lehtáme je jen tak trochu kolem hrtanu, ale na živu je přece necháme. Aspoň já nemám chuti dáti se pověsiti jako vražedník na šibenici. To nebývalo nikdy mou zálibou, pročež těším se ještě teď nejlepšímu blahobytu.«

Methusalem vyzval Číňana, aby mu ukázal, kde spí Ho-tschang s majetníkem lodi. Bylo to v kajutě pod kormidlem. Také kněz se tam nacházel.

Byla tu místa, kde tenká stěna nepřiléhala. Záře pronikala spárami. Degenfeld přistoupil a díval se do vnitř. Nemohl celý prostor přehlédnouti, rozeznal však přece ty tři muže, kteří spali na tlustých rohožích, jež ležely na podlaze. S nízkého stropu visela papírová lucerna.

»Hloupost a bezstarostnost těchto lidí je skutečně skorem ještě větší než jejich špatnost,« pravil. »Musejí býti úplně přesvědčeni, že nás mají pevně v pytli. S námi tak jednati a při tom spáti jako syslové, to je přes příliš! Spoléhají se přes příliš na to, že zatarasili naše dvéře. Spí mužstvo pod nimi?«

»Ne,« odpověděl Liang-ssi. »Ti Lidé leží ve středním prostoru, tady více ku předu.«

»Tedy můžeme se vždycky trochu hluku odvážiti, jenž se také vůbec nedá zameziti, protože se zastrčili. Máme silné hřebíky a nějaké kladivo?«

»Ano, tam, kde ležely provazy.«

»Přineste to, zatím dáme tomu panstvu zde dobré jitro!«

Číňan odešel. Degenfeld zkoušel, na které straně dveří se nachází zástrčka. Potom opřel se o dveře a vyrazil je. Tři spáči se probudili a vztyčili se na polo. Červenomodrý natáhl oba své revolvery, Bohumír rovněž tak, Richard svůj také. Turnerstick následoval jejich příkladu a tlustý, který obě své ručnice nechtěl opustiti za nic na světě, držel je hrozivě v obou rukou.

»Zůstaňte seděti nebo budete kulky polykat!« vzkřikl Methusalem na polekané, ovšem v jejich mateřštině. »Kdo vydá nějaký zvuk, aniž bych mu to dovolil, je ztracen!«

Žádný malíř byl by nedovedl reprodukovati jejich vyděšené obličeje. Zírali na vstoupivší tak ustrašeně, jako by měli duchy před sebou.

»Vy — vy jste to?« vykoktal konečně Ho-tschang. »Co chcete?«

»Po děkovati se za opium, které jste nám přimíchali.«

»Opium? Co myslíte?«

»Nestavte se nevědomým! Nalili jste nám opia do nápoje, abyste nás omámili!«

»To nemá pravda ! Nic nevíme o tom.«

»Je to pravda!«

»Ne, pane! Z jaké příčiny měli jsme to udělat?«

»Abyste nás zavraždili.«

»Tien — na! Nebesa! Považujete nás za vrahy?«

»Ovšem že. Což myslíte, že nevíme, že vaše ‚Schui-heu‘ je loupežnická džunka?«

»Pane, co to povídáte! Dám, ihned svolati všecky své lidi, kteří mohou dokázati, že jsme poctiví lidé.« 

Chtěl povstati. Methusalem držel mu revolver proti čelu a poroučel: »Sedět zůstanete, nebo střelím! To věřím, že byste rád své lidi zavolal, ale jen proto abyste nás přemohl.«

»Pane, vy se skutečně mýlíte! Nebe a země jsou mými svědky, že se mýlíte. Jsme vaši přátelé, což jsme vás nepřijali zdvořile a pohostinně, ano dokonce i ke Kong-pitu vás nepozvali?«

»Pozvali jste nás, ale jenom za tím účelem, abyste nám mohli vhodným způsobem opium vpraviti. Víme to velmi dobře.«

»Není to pravda. Kdo nás u vás pošpinil? Mínili jsme to s vámi dobře; ale vy jste to, kteří jste naše přátelství oplatili nevděkem. Zastřelil jste tři z mých lidí a při tom poranili jste ještě čtvrtého!«

»Tedy zasáhla jedna kulka dokonce dva; to mne těší velice. A když jsme vaše lidi zastřelili, ulehli jste klidně ke spaní? Nesvědčí to protivám ? Kdybyste byli skutečně poctivými lidmi, za jaké se vydáváte, byli byste musili s námi naložiti jako s vrahy a ne odpočinouti si dříve, dokud byste se nás nezmocnili.«

»Vždyť jsme to učinili! Nacházíte se přece v naší moci a zatarasili jsme vaše dveře.«

»Jak dalece se ve vaší moci nacházíme, to vidíte teď. A kdy jste dveře zatarasili? Dříve než jsme stříleli nebo později? Proč jste vyvrtali díry do našich dveří?«

»Abychom viděli, zda-li spíte.«

»K čemu jste to potřebovali věděti? Také to svědčí proti vám. A proč jste spustili potom muže po lodní stěně k našemu oknu?«

»Protože jste nám nedovolili dveřmi nahlížeti.«

»Hloupé výmluvy a lži! Ten muž měl k nám hoditi Hi-thu-tschang! Proč jste nezůstali v Hongkongu až dopoledne?«

»Což tam již nejsme?«

Tvářil se při této otázce tak drze, že Methusalem vyjel na nebo pobouřeně: »Nepřetvařujte se! Takový chlap jako vy není s to nás oklamati. Kdyby nebyla vaše hloupost tak příliš veliká, že vzbuzuje přímo mou soustrast, tu bych váš obličej rukama zvochloval. Vy jste hned od počátku se zabývali záměrem zmocniti se nás. Proč jste nás dali špehovati Amerikánem?«

»Amerikán? Koho míníte?«

»Toho člověka, jenž se musel vydávati za Malajce.«

»Tím je také!«

»Bude nám to muset dokázat! Potom, když vám naše řeči sdělil, mohl váš duch mou otázku velmi snadno zodpověděti.«

»To může vždycky, duch je vševědoucí.«

»Opravdu? Nuže, vždyť to mám v rukou přesvědčiti vás o opaku. Řekl vám, že vy a my všichni dostaneme se šťastně do Kantonu. V tom se však bohužel přece jenom zmýlil, neboť my uzříme sice Kanton, ale vy se tam již za živa nedostanete.«

»Jak to?«

»Protože vás v Hongkongu trochu pověsí, jak to činívají s mořskými lupiči.«

Ho-tschang pohlížel na oba své soudruhy, jakoby hledal u nich pomoci; ti vyhnuli se však jeho zrakům a neodvážili se také slova promluviti. Tito lidé byli zbabělí. Když viděl, že mu přenechali obranu, zapřísahal se: »Pane, vše co nám vytýkáte, spočívá na velikém omylu, jenž se dá ihned vysvětliti, jakmile mi dovolíte, abych zavolal své lidi.«

»Potřebuji jenom jediného z nich a ten je zde. Chcete zapírati, že je vaším zajatcem ?«

Liang-ssi vešel, když byl nejdříve opatrně do vnitř nahlédl. Když ho Ho-tschang spatřil, oněměl, vrhl však na něho zuřivý pohled.

»Nuže, odpovězte přece? K čemu jsou děla dole v bednách?«

»Což pak jsou nějaká děla v bednách?« zněla drzá otázka.

»To se rozumí!«

»Doveďte nás dolů, tak vám dokáži, že je to lež!«

»K tomu nemám chuti, protože tam spějí vaši poctiví námořníci. Ostatně nepotřebuji slovy plýtvati; odpovídáte jenom lžemi. V Hongkongu přimějí vás však k doznání.«

»Dobrá, tedy mne pusťte ven! Zdá se, že se loď utrhla a s odlivem na moře vyplula. Dovedu ji nazpět a potom předneste své žaloby u Hing-kuana (Mandarina spravedlnosti)!«

»Této rady neuposlechnu. Abychom džunku dopravili nazpět do Hongkongu, k tomu nepotřebujeme vás. A až se tam dostaneme, předneseme sice své žaloby, ne však u vašeho K-uana, nýbrž u našeho konsula. Jemu také vydáme loď.«

Chlapi zbledli.

»Pane, to nesmíte!« zvolal Ho-tschang.

»Proč ne? Protože by vám šlo potom brzy o hrdlo? O, my známe právní řízení vaší země! Nemáme chuti čekali na rozhodnutí šesti nižších soudů a potom ještě se dozvěděli, že Tutscha-yuen (nejvyšší vyšetřující soudce) nebo Ta-li-sse (kasační dvůr) vás přece nechal běžeti. Vy jste loupežníci; to dokážeme. Vy jste nás cizozemce chtěli zavraždili, náleží tedy záležitost před zástupce zemí, jejímiž občany jsme. A tito konsulové postarají se, aby vám byl brzy provaz kolem krku hozen. Bohumíre, kapitáne, svažte ty chlapy!«

Tato poslední výzva byla ovšem po německu pronesena.

»Ik bind ook met!« pravil Mijnheer. »Ik ben ook daaraan — také budu vázat. Jsem také při tom.«

A když se chtěli ti tři brániti, držel knězi hlaveň ručnice před nosem a volal: »Sluit den mond, gij heidenisch geestelyke! Wilt gij eene kogel in het aangezigt hiebben — zavři ústa, ty pohanský knězi! Chceš dostati kulku do obličeje ?«

To znělo ovšem dosti hrozivě. Vedle něho stál Methusalem s revolvery a ujišťoval, že každého, kdo se opováží o pomoc volati, okamžitě zastřelí. To zastrašilo Číňany tak, že se dali svázati, ba i ústa si zacpati.

Nyní šlo o to, zmocniti se mužstva. Turnerstick pravil, že potřebuje k obsloužení lodi nejvýše deset lidí. Ty měl Liaing-ssi jednotlivě poslati nahoru. Jelikož až dosud všecko tak dobře se zdařilo, projevil ochotu k tomu a sestoupil prostředním otvorem dolů. Na jeho chytrosti závisel další zdar odvážného kousku. Dle všeho byla jeho schytralost větší než jeho odvaha, jelikož prohlásil, že po-šle lidi k Ho-tschangovi, jenž ho pro ně posílal, tedy skrylo se těch pět za několik větších košů a prázdných beden, kolem nichž musili plavci jíti. Měli dosti provazů pohotově.

Přišel první. Když chtěl jíti kolem, byl popadnut Degenfeldem a Bohumírem. Leknutím oněměl a ostatní způsobili pohrůžky, jež zaslechl. Byl s oběma rukama přivázán k přednímu stěžni.

Rovněž tak vedlo se ostatním. Liang-ssi provedl svůj úkol výtečně. Rekl každému, že má přijíti k Ho-tschangovi aniž by to někdo jiný sponzoroval. Tímto způsobem poslal ponenáhlu deset osob nahoru, aniž by ostatní se vzbudily. Těchto deset bylo popsaným způsobem polapeno a ke stěžni nebo k zábradlí přivázáno.

Po posledním přišel opět sám na palubu. Tázal se Methusaléma, je-li s ním spokojen.

»Vy jste svou věc provedl mnohem lépe, než jsem se domníval,« odpověděl Degenfeld. »Kolik východu má tento prostor?«

»Jenom tento jediný.«

»Tedy zatlucme otvor hřebíky a přivalme naň několik těžkých košů. Potom nepodaří se nikomu víko vyraziti.«

Číňan přinesl před tím hřebíky. Když rozléhaly se rány kladivem, probudili se ovšem námořníci. Přiběhli po schodech nahoru k otvoru, aby se dozvěděli, co znamená ten hluk. Když nyní shledali, že otvor byl zabedněn a hřebíky zatlučen, dali se do divokého křiku a pokoušeli se bednění vyraziti, což se jim však nepodařilo. Nedovedli si vysvětlili příčinu, proč Ho-tschang podnikl tento pokus, řekli si však, že má k tomu zajisté důvod a upokojili se myšlenkou, že brzy dovědí se něčeho bližšího. Jejich volání a klepání umlklo. Ulehli zase.

Přes to vše postavil Methusalem Richarda Sterna k otvoru, aby tu stál na stráži, k čemuž se hoch nejlépe hodil.

Nyní dospěli tak daleko, že kapitán mohl loď otočiti. Vystoupil nahoru ke kormidlu, aby je řídil a odtud své rozkazy uděloval, které, jak byl přesvědčen, budou námořníkům velice srozumitelné.

Tito měli převzíti provedení a byli při tom střeženi Degenfeldem, Bohumírem, Mijnheerem a Liang-ssim. Kdo by nechtěl uposlechnouti, měl býti okamžitě zastřelen. To bylo jim oznámeno. Nikdo z nich neměl zbraně a pouta byla jim jen tolik uvolněna, kolik bylo právě nevyhnutelně nutno. Proto nahlédli, že se musí podrobiti a vzdali se všeho odporu. Na všechen způsob byli kromě toho tak zaraženi, že jim ani nenapadlo brániti se.

Turnerstick naznačil Methusalemovi, aby postavil tři námořníky k přednímu, tři k zadnímu a čtyři k velikému stěžni. Tyto síly zdály se mu dostatečnými, aby řídily lana, jež byla upevněna na obou koncích ráhen, tedy na horních cípech plachet. Slouží k tomu, aby se mohlo plachtou vodorovně pohybovali, tak aby vítr opíral se více méně o plochu plachty. Zplna lanem říditi značí plachty tak otočiti, aby kolmo vítr zachycovaly; do větru lanem říditi značí plachty tak postaviti, že vítr opírá se toliko o jejich okraje.

Když spatřil kapitán, že lidé zaujali svá místa, velel: »Hojho, hoši, pozoreng, pozoring, pozorang!«

Pohlíželi na něho, ale nerozuměli mu. Když viděl, že jsou na něho upřeny obličeje mužů u zadního stěžně, pokračoval: »Všecky ruce na plachting! Napněte do větreng! Rázně uchopit! Pevně táhnouti, táhněteng, táhněting, táhnětung!«

Stáli tu a nevěděli, co by měli činili.

»U všech čertung, nemůžete slyšeting! Což nemůžete čínsky rozumětung! Uvolněte plachty po větru a otočte pevně do větru! Otočeng, otočing, otočang!«

Teď ujali se řeči Degenfeld a Liang-ssi, tlumočíce rozkazy velikého Čínologa. Rozkazy byly provedeny a to tak snesitelně, že Turnerstick volal od kormidla: »Nuže, mistře Methusaleme, co říkáte nyní mé čínštině? Notný chlapík, tenhle Heimdall Turnerstick, ne? Může veleti ve všech dialektech!«

»Ano, je to úžasné!« odpověděl Degenfeld. »Ani jsem tolik nečekal, vím to již. Ale našel jsem tu jednou lidi, kteří mají v hlavě správnou vysokou čínštinu. Dejte jen pozor!«

A hromovým hlasem velel dále: »Nařiďte nyní úplně do větru, zplna, zplna, úplning, úplňang, úplňung! Položte je pevně, pevně položang, položing — položang!«

Jelikož byl rozkaz lidem zase ztlumočen, čehož Turnerstick buďto vůbec neslyšel nebo aspoň nedbal, byl také náležitě proveden.

»Tak je to dobře, výborně!« zvolal. »Klesá již na stranu kormidla, ta stará džunka. Jen tak dále, hoši, hošing, hošeng, hošung!«

Právě tak to šlo i s ostatními povely. Přivedl to skutečně tak daleko, že se zdálo, jakoby džunka bez pohybu spočívala na vodě, uvázal pevně kormidlo a sestoupil potom dolu, aby dal plavce zase přivázati.

Poklepal Degenfeldovi na rameno a pravil veselým tonem: »Nejsou to zlí chlapi, tihle Číňané! Ani bych si to byl nepomyslil. Ale ovšem německou čínštinou musí s nimi člověk mluvit, jinak to nic není.«

»Vždyť v tom jste vy právě tem pravý muž!«

»To si také myslím! Ano, mé koncovky, mé koncovky, nejmilejší Methusaleme. Kdybyste se také vy chtěl s nimi spřátelit!! Potom byste se mohl těmto lidem státi také kdysi srozumitelným.«

»Budu se namáhati! Ale jak to stojí? Džunka činí přece oblouk?«

»To se jen tak zdá, zdá se to jen. Leží nepohnutě, zcela nepohnutě. Nyní vyčkáme ranního větru, jenž jak známo vane k pevnině, a přílivu. Potom poplujeme nazpět do Hong-kongu.«

»Jsme od něho daleko vzdáleni?«

»Nevím to přesně. Nemám, s sebou žádných přístrojů a nemohu se spoléhati na mapy tohoto Ho-tschanga. Domnívám se však, že nacházíme se ještě před Mirsským zálivem. Musíme vyčkati jitra.«

»Jelikož nemáme teď ničeho na práci, musíme se postarati o naše první čtyři zajatce.«

»Ano, ti leží bez dozoru a mohli by se vyprostiti. Dopravíme je všecky do kajuty, ve které leží Ho-tschang. Tu postačí jeden, aby je střežil.«

Tento návrh byl proveden. Potom hlídal Richard u otvoru do podpalubí, Bohumír u kajuty a ostatní střežili plavce na palubě přivázané.

Co by byli tisícové za nemožné pokládali, to se podařilo. Šest osob, Liaing-ssi v to počítaje, zmocnilo se loupežnické džunky, jejíž mužstvo bylo desetkrát četnější. Radost z toho účinkovala lépe než léky. Cestující necítili více bolení hlavy; by to jim tak dobře, jakoby nebylo bývalo ani Sam-chu ani opia.