Čechoslovanští výtečníci/Skupenina I.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Skupenina I.
Autor: Rupert Přecechtěl, Karel Adámek
Zdroj: PŘECECHTĚL, Rupert; ADÁMEK, Karel. Čechoslovanští výtečníci. Pešť : nákladem Dr. Rup. Přecechtěla, 1863. S. 20–24.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
page=1

Kosmas, kanovník na hradě Pražském. Palacký o něm dí: „Řada dějepiscův Českých počíná v užším smyslu mužem výtečným a i pro nejdalší potomstvo památným, jest to K., jenž co děkan kapit. pražské umřel, stařec osmdesáti letý 21. října 1125. Kosmasova kronika náleží k nejdůležitějším pramenům našich dějin starodobých.

František, kanovník Vyšehradský, dílo historické Petra opata Zbraslavského vypsal a až k r. 1353 prodloužil. Zemřel 1362.

Arnošt, arcib. Pražský. Narodil se v prvních letech panování českého krále Jana. 14. ledna 1343 zvolen za biskupa Pražského. Jeho přičiněním odděleno biskupství pražské od Mohučského a povýšeno na arcibiskupství (30. dubna 1344).

Arnošt byl prvním a nejslavnějším arcibiskupem pražským. Nové arcibiskupství dostalo od něj nový řád na synodě 12. listop. 1349. Jemu mu český děkovati založení kněh Erectionum, Confirmationura, Actorum consistorii, jenž jsou veledůležitým zřídlem místopisu XIV. a XV. věku.

Jest skladatelem památné písně sv. Václavské. Byl znamenitým radou Karla IV., jeho přičiněním zrušeny ordalie při soudech, měl rozhodný vplyv na zřízení university. Vedl život bezúhonný, neunavně činný a pojistil si důležitou činností svou chvalného stanoviska v dějinách. Zemř. v Roudnici 30. června 1364.

Bohuslav z Lobkovic, narozen v polovici XV. stol., byl tajemníkem Vladislava, krále Uherského a Českého; skrze svou moudrost získal sobě příjmí „Český Ulyses“. Znal dokonale řeckých a latinských klassikův, ze kterých mnohé básně po česku vydal. Jeho knihovna byla jedna z nejvýtečnějších v zemi české, jen škoda, že brzy po jeho smrti v Chomútově docela zhořela. Zemřel v r. 151O. Byl to učenec, kterým se Čechia ještě po- dnes honositi může.

Václav Hájek z Libočan, památný kronikař. Ač dílo jeho v dějinách českých postrádá věrohodné pravdivostí, vyniká plynností a krásou mluvy.

Jeho kronika Česká byla přeložená do latiny a jest velmi rozšířená mezi lidem. Zemřel co probošt Boleslavský 1553.

Vavřinec Span ze Spanova, narozen v Sázavě, stal se lékařem a básníkem, sepsav vysvětlení pořekadel Hyppokratových a epos hrdinovi Vratislavovi z Perštýna. Zemřel r. 1553.

Karel IV. král Český, nazýván „Otec vlasti“. Narodil se v Praze 1314. 1347 založil universitu Pražskou, postavil most přes Vltavu, založil dóm sv. Víta, Karlův Týn, byl neunavným pěstitelem umění. Národnosti české nikdy nepřál a měl by být spíše „otcem věd a umění“ nazýván. Doba jeho náleží k nejhlavnějším v dějinstvu našeho duchovního rozvinu. Zemřel 1378. K. náleží bez odporu v řadu nejprvnějších panovníků českých.

David z Hlavačova (Crinitus) nar. v Nepomuku 1513. Latinský básník, písař městský v Rakovníku. Od Maxmiliana II. co básník korunován a do stavu povýšen 1562. — Zemř. 1586.

Jan Jesenský z Jesen, pocházel ze šlechtické rodiny slovanské v Uhrách.

Když Turci Uher dobyli, opustil otec jeho zemi tuto, usadil se ve Vratislavě v Prusku, kdež se mu syn Jan narodil. Stal se lekařem, na to prof. Karolína i kanclířem university Pražské. Stav se tělesným lekařem Rudolfa, sepsal mnoho lekařských spisův. Na to se čile účastnil nepokojů v Čechách povstalých, nechal se od stavů, císaři Ferdinandovi nepřátelských, znajících výmluvnost jeho, dvakráte k cestě do Uher přemluviti, aby obyvatele tohoto království přiměl k spojení s Čechy. Toto podniknutí ho stálo život. Po nešťastné bitvě bělohorské byl J. od cís. Ferdinanda II. k ukrutné smrti odsouzen; nejdříve mu byl jazyk vyřezán, pak teprv mu byla hlava sťata, tělo pak samo čtvrceno a pro výstrahu na čtyrech místech města rozvezeno. To se stalo r. 1621.

Jakub z Mostu, nar. 1542 v Mostu. Znal lat. i řeckých klasikův, vyučoval 30 let humaniora v Bavořích. Sepsal díla pro studující mládež. Zemřel 1626.

Jarolím, opat premonstratský na Strahově, narozen v Slezsku v Opavě. Založil knihovnu, vystavěl chrám sv. Norberta v starém městě pražském, a sepsal pojednání o nebezpečenství věd. Zemřel roku 1679.

Tomáš Jan z Pešina z Čechorodu. Nar. v Počátkách v Bechynsku 19. pros. 1629, kanovník Vyšehradský, nazván biskupem v Samandrii Leopoldem I. 1675, radou i hrabětem palatinským od něho učiněn. Zemř. 2. srp. 1680. Psal více dějepisných děl, mezi nimi též latinský dějepis Moravy.

Krištof Kyblín, český právník a prof. Karolína neboli university pražské, sepsal rozdíl mezi českým a římským právem. Stáří a povaha tohoto výtečníka je nám neznáma.

Bohuslav Balbín, nar. v Králové Hradci 1621. „Znamenitý Jesuita vlastenecky smýšlející, jenž podivuhodnou láskou, pilností, setrvalostí a všestranností po celý věk života svého dějinné památky vlasti naší shledával, pořádal a na světlo vůbec vydával; „zásluhy jeho hýly by věčně, kdyby byl přísněji k dějinné kritice přihlížel.“ Tak o něm píše Palacký. 1636 vstoupil do řádu Jesuitů, vyučoval pak mládež na školách humanitních. Mrtvicí raněn, tak že celou jednou stranou hýbati nemohl, po pěti letech v koleji sv. Klimenta 29. listop. 1688 zemřel, zanechaje množství historických děl národu, jejž šlechtil a miloval.

Vilem hr. Slavata z Chlumu, nejvyšší kancléř Český, pomocí několika učených Jesuitů pozůstavil v 15 dílech spis přeobšírný o dějinách současných.

V památné bouři Českých stavů 1618 svržen s ostatními místodržiteli s okna hradu pražského, zemřel 1652.