Poesie (Asnyk)/Ó ztiš se, srdce!

Poesie (Asnyk)
Těm, kteří smutni…	Ó ztiš se, srdce!	Mlžiny

Údaje o textu
Titulek:	Ó ztiš se, srdce!
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 100–101. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Ó ztiš se, srdce! dávných ztrát
již nežel, zármutkem spjaté!
Leč pozdrav svět, jenž přišel v chvat,
i jeho červánky zlaté.

Dnům žití novým žehnej všem,
i těm, co vzrostly tak plesně,
nadějím, snům, s tím sladkým rtem
mladosti nové i vesně.

Rok pozdrav nových lidí zas,
jich touhy, myšlenky, dobu,
květ nových citů, ctností, krás,
jež z našich vyrostly hrobů.

Zdrav klasy nových polí v dál,
milenců blaho, sen dětský,
ty nové stesky, nový žal,
vždy nové blankyty všecky.

Též pozdrav sluhů věrných kruh,
jenž znojem, mozolnou pěstí
vždy platí svatý lidstva dluh,
a o svém nemyslí štěstí.

I ty, kdož v chatky vrhnou žár,
kde s tmou hlad lidí je hostem,
ti budou bít se — vnesou zmar
divadlu běd a jich zlostem.

Je vítej v zoři pablesků,
jichž sotva zříti lze v mlze,
jim svěř svou víru bez stesku,
svou lásku, naděj i slze…

To štěstí, za nímž marně jen
teď vzdycháš, čekáš, kdy slétne,
svůj každý fantom, každý sen
jim odkaž, tužby své četné!

Vzleť vlastní dráhy nad okres,
s žehnáním spěj nad lem světa,
jež v pásmo bludů, bojů, dnes
květ snahy šlechetné vplétá.

Dál snout se bude zlatá nit,
když v hrobě spočineš zase,
dál budeš žitím novým žít
v mladistvé síle a v kráse.

Cos všude ze snů najdeš svých,
i z citů, blouznění, vznětů,
a s milenkou zas budeš tich
pít rozkoš opojnou s retů.

Tam vkročíš, lidské mysli zdroj
kde v stálé víří dál svádě,
kde duchů rozhodne se boj,
v jich staneš válčící řadě.

Kde stesků hořký chvěl se vzlyk,
tam budeš — budeš i s těmi,
kdož zlepšit lidský osud v mžik
a štěstí vrátit chtí zemi.

I do vesských pak vstoupíš chat,
svět nových vzbudíš tam skutků,
nuž nežel, srdce, dávných ztrát,
ztiš nával žalob a smutku!