Výbor z písní a ballad/Teď větru stesk

Teď větru stesk a pušek třesk
   juž hlásí konec léta,
mha stoupá z řek a jeřábek
   nad květným vřesem vzlétá;
u klasů vln, dřív obav pln,
   teď smavě rolník stojí;
a měsíc jak sviť zpod oblak,
   já sním o dívce svojí.

Má koroptev svůj polní svah
   a chřástal rád má luka
a volavka je při vodách
   a na mokřinách sluka;
do doubravy dub ve tmavý
   se plachý doupnák skrývá
a na podrost si sedá drozd
   a v šípku strnad zpívá.

Tak druh a druh cíl šťastných tuch
   na zemi hledá celé:
ti družní jsou a spolu jdou,
   ti bloudí osaměle.
Ó pryč, jen pryč ten lidský chtíč,
   jímž země zubožena!
ten lovčí ryk a vraždy křik
   a peruť zkrvavená.

Však, Peggy, slyš, — je večer již,
   k vsi vlaštovky se táhnou,
je modrý vzduch a pole, luh
   v něm čerstvou rosou vláhnou.
Pojď v přírodu, kde v lahodu
   vše splývá plno vnady,
kde klas se chví a trn se tmí
   a vše je šťastno všady.

My půjdeme a budeme
   si šeptat při měsíci;
chci přísahat, jak mám tě rád,
   až zlíbám tě, se rdící!
Tak déšť a zář nevítá jař,
   ni rolník žně své šťastné,
jak nezměrně jsi drahá mně
   ty, moje dítě krásné!