Výbor z písní a ballad/Selská dívka

Když sena byla skosena
   a v polích vlálo obilí
a jetel kvetl na luzích
   a šípky už se rozvily,
tu Bessie dí, jak dojily:
   »Mám toho dost, chci vdát se již!«
A stará kmotra praví k ní:
   »Dřív, holka, dobrou radu slyš!

Máš nápadníků boží div
   a mladá jsi a jako rden;
na hezkou síňku, krytý stůl
   si můžeš počkat ještě den.
Je zde ten Johnny z Buskie-glen,
   má plnou stáj a špýchar, sklep,
tož poslechni mé rady jen,
   neb zámožnost je lásky chléb.«

Co jest mi Johnny z Buskie-glen?
   ba, na mou věru, vem ho ďas;
on má tak rád svůj stoh a stáj,
   že na lásku by neměl čas;
však Rob má oči jeden jas
   a miluje mne, to já vím;
za jeden jeho pohled v ráz
   dám Buskie-glena s bravem vším.

»Ó hlavičko, jest život boj
   a s každou růží osten vzrůst’
a plná dlaň je dobrá zbraň
   a hlad a nouze krutý host;
ten plýtvá, tam je šetrnost,
   kdo svéhlavý, si měj co chceš,
však pamatuj, ač krásná dost,
   že lehneš, jak si usteleš.«

Ó peníz koupí země lán
   a ovce, krávy, lesk a třpyt,
však věrné srdce, vlídnou tvář
   ti nelze zlatem zakoupit.
My budeme sic málo mít,
   však lásku za to vřelejší,
ta veselost nám dá a klid, —
   kde královny je šťastnější?