Výbor z písní a ballad/Mary Morison

Ó, Mary, přistup k oknu blíž,
   to čas, kdy vídám tě tam stát —
ať spatřím úsměv, pohled již,
   mně dražší každý nad poklad.
Jak pracoval bych v poli rád
   od úsvitu až v slunka sklon,
když v odměnu bych svoji zvát
   moh' sličnou Mary Morison.

Když včera hudba začla znět
   a tancem hlučel světlý sál,
mé myšlénky šly k tobě v let,
   já neslyšel a nedýchal,
ten kráskou tu, ten onu zval
   a po jiné byl všechněch shon. —
»Ó, není,« já si zavzdychal,
   »z vás žádná Mary Morison!«

Ó, Mary, tolik strojíš muk,
   a já bych za tě umřel tich,
a stavíš mého srdce tluk,
   v němž pouze láska k tobě hřích.
Když lásky není v prsou tvých,
   přej soucitný mi aspoň ston, —
neb myšlének mít nemůž' zlých
   v své duši Mary Morison.