Výbor z písní a ballad/Ó Tibie, já tě vídal kdys

   Ó Tibbie, já tě vídal kdys
      ne pyšně tak si vést;
   ty zhrdáš mnou, že nemám nic,
      však jedno mi to jest!

Já potkal jsem tě na drahách,
šla's němá kol, jak v sloupu prach;
co se mnou? —jsem tak nuzný brach,
   — však čerta dbám já též!

Ty myslíš sobě, děvče, as,
když v kapse zlatem zvoní ďas,
že za nos můžeš vodit nás,
   kdy vodit jenom chceš.

Však běda muži chuděře,
když nemá ani haléře,
a fiflenu si vybéře,
   jež hrdá jako věž.

Byť hoch byl švarný jako kdos,
když zlatý škvár mu nedá los,
ty nad ním pyšně zvedáš nos
   a těš se pak jak těš.

Však zlata kde jen potucha,
hned chytneš se jak lopucha,
ať chlap je hloupý, bez ducha
   jak u voje ta spřež!

Leč, Tibbie, slyš, co napovím:
Tys krásná grošem tátovým,
a čert by si tě sotva všim',
   jak já být chudou též.

Tam v doubravě znám dívčici,
ji nedám v jedné kytlici
za tebe věř, i s tisíci;
   teď hrdá buď, — jak chceš.