Závišova píseň

Údaje o textu
Titulek:	Závišova píseň
Podtitulek:	Jižť mne všě radost ostává
Autor:	Záviš ze Zap
Zdroj:	Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957; s. 394-396. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	konec 14. století
Licence:	PD old 70

Jižť mne všě radost ostává^[1],
jižť mé všě útěchy stanú^[2].
Srdce túžebné^[3] krvi plavá:
to vše pro mú milú žádnú^[4].
Svýma zraky skrzě očko
silněť střielé v mé srdéčko,
bydlímť^[5] u plamennéj túzě^[6].
Muoj život v túhách nemáhá^[7]:
to vše jejie krásadrahá
silněť mě k tomu připúzie^[8].
Srdce bolí,
sílně ve krvi plavaje
i žádaje,
žádná, tvé milosti, ač^[9] sě móže státi.
Jáť nikoli
živ nebudu na dlúzě
v té túzě,
kdyžť sě zmilitká^[10] neráčí smilovati.
Túhať mě po nie^[11], kdyžť na ni zpomenu,
div, žeť kdy nesplanu,
omdleje v túhách stanu^[12]:
já pro ni v mé mladosti žalostívě zahynu.
Toť mé neštěstie, že byvše v radosti
i mám smutka dosti
od nevěrné milosti^[13].
Ach žalosti! Chodím smutný vzdýchaje pro mú nevinu.
Jižť mé zpievanie
přestane nynie,
pyčtež^[14] mne panny i vy, šlechetné panie,
žeť mi jest zahynúti pro milovánie.
Slunéčko vzchodí^[15],
záře vychodí,
má zmilitká v mém srdéčku vévodí,
sílněť mi na mé mysli uškodí,
ač sě žádná nesmiluje.

Bych měl^[16] na všem světě koho,
jenžť by mi pomohl túžiti,
měl bych utěšenie mnoho,
chtělť bych mu s věrú^[17] slúžiti.
Jakož fénix oheň nietí^[18],
tu kdež^[19] chce svú mladost vzieti^[20],
v ohniť vzhoří^[21] v silné moci^[22]:
taktéž muoj kvietek žádúcí
túžebný plamen horúcí
v srdci nietí ve dne v noci.
Z mé mladosti
jenž srdci túhy přeji
a nesměji^[23]
pro zlých lidí strach nikomému^[24] zjeviti.
V tejť žalosti,
jenž ji^[25] nosím na útrobě^[26]
a ve mdlobě,
najkraššie žádná, pro tě mi zahynúti.
Zbožnýť^[27] má radost a já v truhlách vadnu,
to vše pro mú žádnú;
sám sebú nic nezvládnu,
juž pohřiechu nemámť nikdy nižádného utěšenie.
Toť jest má núzě, ach hrozný osude,
ktož tebe nezbude^[28],
tenť žalosti nabude.
V srdéčku, žádná, pro tě já mám túžebné myšlenie.
Mého túženie
nemám umenšenie:
Pyč mne povětřie^[29], pyč mne všecko stvořenie,
karbunkulus^[30], zafier^[31] i vše drahé kamenie,
slunce přestkvúcie
i vše na světě,
pyč mne lilium, pyč mne ruože i kvietie,
chceť mi má zmilitká mój živótek odjieti^[32],
ač sě neráčí smilovati.

Orel divnú vášni^[33] mievá,
své děti v slunce obrátí,
tuť je v té horkosti zhřievá,
davť jim v tu světlost hleděti.
Kteréž jasně vzřieti^[34] nemóž
v slunce, toť sobě nespomóž^[35],
ihned je z hniezda vyvrátí.
Takým orlem nazývám ji,
pro nižť srdcem v túhách lkaji,
strach mne^[36], žeť mi život ztratí^[37].
Ach, mé očko,
má útěcho, má radost!
Pro světlost,
jíž má najkrašší svietí, mosím túžiti.
Mé srdéčko
sě leká bez přěstánie
spadenie,
jakožto orlíček spadna, tuť mu jest strach mieti.
Jakožto lev, když koli svým hlasem zúpie^[38],
své dietky vykúpí,
ihnedť jich smrt odstúpí^[39],
já také boje sě smrti žádám promluvenie.
Labuť, divný pták, zpievá umieraje,
také já, smutný žák^[40],
umruť v túhách zpievaje
pro mú milú žádnú, když sě neráčí smilovati nede mnú.
Ach, auvech, má milá,
již jsi mě umdlila^[41]!
Ještě by^[42] mě od smrti vykúpila,
by^[43] se mnú jedinké slovce^[44] promluvila.
Slunéčko stkvúcie,
ruože světlúcie^[45],
srdce i tělo dávají v tvoje rucě,
duši mú porúčěji bohu milému,
ač mne neráčíš živiti^[46].

---

1. opouští
2. přestanou
3. toužící
4. žádoucí, drahý
5. jsem
6. žalost, zármutek
7. chřadne
8. nutí
9. jestliže
10. milá
11. toužímť po ní, rmoutím se
12. zahynu
13. lásky
14. litujte
15. vychází
16. kdybych měl
17. věrně
18. rozněcuje
19. když
20. omládnouti
21. vzplane
22. prudce
23. neodvažuji se
24. nikomu
25. kterouž
26. na srdci
27. bohatý, bohatě obdařený (láskou)
28. nezbaví se
29. vzduch
30. tmavěčervený drahokam
31. safír
32. odejmouti
33. obyčej, choutka
34. vzhlédnouti
35. není mu pomoci
36. bojím se
37. zničí
38. zasténá, zařve
39. od nich odstoupí
40. student, klerik
41. oslabila, učinila chorým
42. bys
43. kdybys
44. slůvko
45. zářící, zářivý
46. zachovati při životě