Vánoční album/1883/Zdrávas, vlasti…

Vánoční album/1883
Zvony času	Zdrávas, vlasti…	Chudí lidé

Údaje o textu
Titulek:	Zdrávas, vlasti…
Autor:	Rudolf Pokorný
Zdroj:	Vánoční album. Dárek českým rodinám. Ročník druhý. Uspořádal Gustav Dörfl. Praha : vlastním nákladem, 1883. s. 177–179. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Po městě bloudím nešťastném,
po troskách šlapu slávy,
píď každá toho dláždění
kus naší dějepravy.

Zde stával velký Otakar,
tu mluvil Hus, tam Jiří;
tu krváceli pro svou vlasť
největší bohatýři.

Tu budoucím nám žehnala
Karlova mroucí ústa:
teď pusty jsou ty stěny kol,
div mech jich neobrůstá.

A ze všech koutů hledí smrť,
a mostecké ty brány
jakoby byly katany
z hlav po vrch zbudovány.

A půda pálí pod nohou
tak divým, hrozným žárem,
jak Koniáš by přikládal,
by vlasť už byla škvárem.

A dusné mraky nad hlavou,
ty rakve těžkým víkem
spadnouti hrozí na nás, hle,
už každým okamžikem.

Ba nikdy více mraků těch
svou nerozptýlí slávou
ta hlava naše, sražená
už s ramen před popravou.

Lid odsouzen už k otroctví
nestřese pout svých s pěstí,
nadarmo kosti pod zemí
na Bílé Hoře chřestí!

Ba neprocitne Blaník víc,
neb není v lidu víry —
vlasť rodí živé mrtvoly
a mrtvé bohatýry.

Po městě bloudím nešťastném
v den štědrý, v dobu štěstí —
jinde se Bůh v svět usmívá,
zde peklo hrozí pěstí.

Jinde si lidé v objetí
dnes padají, tu leká
se druha druh a vymýšlí
hněv člověk na člověka.

A cizák jako rodný syn
po schudlé vdově plivá,
a Bůh je hromem nesmete.
Bůh na oba se dívá!…

Však slyš — co to? Jaký to zvuk?
Jaká to hudba čistá?
Jakoby opět Lazara
křísila ruka Krista…

O, slyším hru to čarovnou,
či sluch mne jenom mámí?
Ach, loretánských zvonků to
hlas dojemný, hlas známý!

A mně se zdá, že hlaholí
dnes: „Ave matko čistá!
Pán s tebou! Počni, krásná, již
plod žití: Volnosť — Krista…“

Buď požehnána, vlasti má!
O zvučte zvonky hravé —
má duše s vámi modlí se
dnes vaše tklivé „Ave“.