Zcestí/Svítání

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Svítání
Autor: Jiří Orten
Zdroj: ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 207.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Podívej, luna zalezla,
ta není štědrá, ta je zlá,
schovala se nám za oblaka
a šťouchla do nich a už cáká
štiplavý deštík na tmu střech
a bere domům mírný dech,
který jim spánek přidechoval,
to všechno, spánku, co jsi snoval,
všechny ty sny jsou promoklé,
skála si vzdychá, do rokle
že jeden kámen upadl jí,
a já a já si prozpěvuji.

Nic nevadí, že za mřížemi,
vždyť vím, že brzo pomůže mi
samotné jitro, až je zjítří
dozrálá noc, co na pozítří
si také jedno schovává,
vždyť je jich celá záplava,
těch jiter, rozespalých ještě,
jak zvedla hlavu s ňader deště,
kterému vmilovala svit,
a když jsem je chtěl oslavit,
a když mi vítr notu přivál,
řekni mi, proč bych nezazpíval?

16. VI. 1941.