Zapadající slunce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Zapadající slunce
Autor: Václav Jaromír Picek
Zdroj: Lumír. Číslo 3. Praha: 1851. Str. 61.
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 20. 2. 1851
Licence: PD old 70

Jak to slunce dohořívá!
Kmet se na ně vlídně dívá,
Za hory jak zapadá:
Zapadá, ach, zapadává,
Němou kmetu známku dává,
Že i proň hrob vyhledá.

Vyhledá, ach, čirotemný,
Neb jak švárný tak i jemný
Musí hrobu kosti dát;
Než kmet hořem nic nepláče,
Jeho oko jasně skáče,
Jakby chtělo věčně plát.

Aj, však bude věčně pláti!
Než dřív musí v hrobě zráti,
Co věčnosti připadá:
Proto kmet vždy pleše, jásá,
Chválu svému tvorci hlásá,
Když slunéčko — zapadá.