Z pozůstalosti/Schovávej ty veršíky mé

Z pozůstalosti
	Schovávej ty veršíky mé	K půlnoci je. Vlak je smutný

Údaje o textu
Titulek:	Schovávej ty veršíky mé
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	Neumann, S. K. Láska. Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	V Praze: Československý spisovatel, 1973.
Licence:	PD old 70

Schovávej ty veršíky mé,
dobře si je schovávej,
snad jich bude hromádečka,
do destiček si je dej.

Očísluj a ovaž stužkou
modrou nebo červenou;
nikdo, ani já jich nemám,
cetkou jsou, však tvou, jen tvou.

Přijde den a odcestuji
bez kufrů a na věky.
Zpeněžíš pak ty mé verše,
strpěné snad bezděky.

Tvoje jsou, a lacino je
nevydávej napospas:
smlouvej, hrdli se a kupči.
(U huby jen brali nás.)

Ale pozor i Potom přijde
literární historik;
navštíví tě, přezkoumá vše,
pod mikroskop dá náš styk.

Ze nám hvězdy plály v noci,
ve dne slunce svítilo,
zjistí, mnoho zjistí, všecko,
i to, čeho nebylo.

Je to nebezpečný člověk
hlavně láskám básníků.
Hořká sousta pro ně chystá
v kritickém svém tyglíku.

V literární historii
tak se tedy dostaneš,
budeš v něm mít kapitolku:
S. K. N. a Lidka Š.

Ale Lidko, hrdá, sladká,
kterou já dnes mám tak rád,
velbloudice východních snů,
které spřádám nastokrát.

nevšední-li i tvé srdce
triviálním osudem
provdáš-li se, ztloustneš, zhloupneš,
otrokyně s otrokem,

ó, pak raděj veršíky mé
spal a mlč a zapomeň…
Nač má jednou kudla něčí
řezat v křehký, útlý peň,

který tajně kvet a voněl
v jediném snad srdci jen…
V jediném a beznadějně,
sladký-krutý, krutý sen.