Z náboženské přepjatosti

Údaje o textu
Titulek:	Z náboženské přepjatosti
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy, roč. 11, č. 123. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	06. 05. 1871
Licence:	PD anon 70

Přepjatých lidí bylo a jest posud na světě dost a dost, než přepjatců ve věcech náboženských časem stále ubývá, a fanatismus dávných věků, jež vychovaly tolik svatých a světic u svém počínání si časem dosti komických, ztratil skoro již úplně půdy, postoupiv ji zdravému rozumu a rozumnějším citům, jakož i prospěšnějšímu nadšení pro věc, která ho skutečně hodna. Na vzdor tomu však ještě za dnů našich možno setkati se s lidmi, kteří u náboženském blouznění mívají svatá vidění. Pád takový viděli jsme ve včerejší soudní síni.

Rosalie Benešová z Blatkova a Velvar, matka několika již odrostlých lidí, měla se býti zvláštní vyvolenou boží, třeba byla r. 1852 trestána bývala dvoudenním vězením pro krádež, anoť svatá panna Barbora, nevěsta boží, poctila ji v noci na den 4. prosince m. r. svojí návštěvou. Přišla se zlatým kalichem v ruce, skráně majíc okrášlené krásným co brčál zeleným věncem a nemálo si stěžovala na velvarské duchovenstvo a hlavně na pana děkana, že slavnost její, která připadala na 4. prosince, zamýšlí odložiti až na 9. prosince a tak ji odstrkuje a ponižuje, což jí musí býti na pana děkana tím více líto, an sám Bůh otec a Ježíš Kristus k tak velké povznesli ji slávě na nebesích. „Ty dcero má“, dodala pak svatá panna Barbora, „nesmíš tomu dopustiti, tebe vyvolila jsem za statnou bojovnici za jméno mé.“ Když svatá na to zmizela, vypravuje Benešová, byla jsem radosti celá mokrá a ihned jsem se na pana děkana hněvala a nemohla to pochopiti, jak sv. panna Barbora k tomu přijde, aby slavnost její byla odložena. Ráno na to, byla právě neděle, šla Benešová do kostela. Po evangelium odložil pan pater Janda mešní roucho, vstoupil na kazatelnu, měl výklad a potom rázným hlasem ohlašoval, že slavnost svaté Barbory v Nábíně odložena jest k pátku. Dcerou sv. Barbory to trhlo, a již byla u kazatelny, „jak pak to velebníčku může býti“, horlila veřejně, „aby nevěsta Páně byla tak odstrkována? Kdyby někdo přišel a zaplatil, pak by to již mohlo býti. Ano po procházkách chodit to již dovedete.“ Pan pater odkázal horlitelku k panu děkanovi, do kostela že se to nehodí a Benešová dána v obžalobu pro přestupek čl. 303, totiž, že urazila kněze u vykonávání obřadů bohoslužebných a že dala tím veřejné pohoršení.

Na obžalovanou svědčili všickni sluhové kostela, pan páter, pan učitel a konečně i kostelník, než ta horlivě dokazovala, že sami duchovní a zejména pan děkan, nikoli však ona, dali pohoršení, lhouce, že slavnost nevěsty Kristovy jest církevně přeložena, ostatně prý proti panu pateru nic nemá, jest prý ještě mladý kněz a proto ve věcech těch nezkušen.

Po závěrečné řeči a návrhu státního zástupce Ramiše uchopila se sama obžalovaná slova, aby se hájila: „Byla jsem,“ praví, „schválně u pana arcibiskupa zeptati se na to a ten mi pravil: vy jste hodná ovečka církve, která dobře zastává svou církevní povinnost dle patero přikázání církve, která velí svátky zasvěcené světiti.“ Pan děkan však jako krvežrout odhání lid z kostela lží a pohazuje sv. Barborou, jako můj muž odhodí kalhoty, když jsou roztrhány. K tomu mám býti já ještě za pravdu trestána?!

Obhájce obialované dr. Čížek, který by byl otázkami svými svědčícího patera málem přivedl z konceptu, poukázal k tomu, že nemohla míti tato při své náboženské horlivosti úmysl uraziti církev, dále, že skutek obžalované nemá povahu trestní, leda by se hledělo k tomu, že jakousi zištnost páterům vytkla, než jest to skutečností, že si pp. páteři podobné funkce dávají platit a navrhnul ku konci, aby slavný soud uznal obžalovanou za nevinnu, ten však vyměřil jí trest tuhého vězení na 14 dní.

Benešová ohlásila rekurs.