Z domova/„Půlnoční“ na Karlšteině

Z domova Karel Václav Rais
Zimní večer	„Půlnoční“ na Karlšteině	Odpověď královská

Údaje o textu
Titulek:	„Půlnoční“ na Karlšteině
Autor:	Karel Václav Rais
Zdroj:	RAIS, Karel Václav. Z domova: verše. Praha : Unie, 1918. (Raisovy spisy; sv. 17).
Vydáno:	1912
Licence:	PD old 70

Vánoční noc velká plula nad krajinou,
Karlův Týn v ní vznášel stěnu léty sinou.

Tma v něm černá všude, do snů padly hlavy,
v okénku jen jednom záblesk třepotavý.

Šedý plebán k nebi vroucně pne tam zory,
Spasitel by shledl na ty české hory.

Aby shledl také v nivy na podhoří,
kde lid jen se vláčí v staletém už hoři.

Aby zkřísil národ sesláblý a chorý,
zhojil jemu rány, jež má s Bílé hory.

Slyš - hlas temný venku: „Čas je na půlnoční,
zbožný zástup čeká - oběť velkou počni!“

‚Neslyšel jsem posud zvonů píseň slavnou -‘
„Ó, pojď, prosím tebe, v kapli starodávnou!“

Zněl ten hlas tak tklivě jako hudba jemná,
jako s nebes výše, jako z hrobu temna.

Knězovy již kroky černou chodbou duní - -
aj, vždyť v kapli zář je jako na výsluní!

V sněhozářném plášti Karel sám v ní klečí,
biskupové,páni jemu pozdálečí.

Rytířové šedí v přepodivné zbroji,
jaká v kobách hradních zrezavělá stojí.

Hluboce se kloní hlavy holé mnichů -
dál pak temno lidí bledých v nočním tichu.

Veleba tu dýše… Teď dva mládci svěží
užaslého kmeta strojí v roucho kněží.

Čaruplné zvuky ze zvonků se linou,
jak když první tlukot zazní doubravinou.

Na oltáři zlatém světla sama zplála,
a počíná oběť Páně neskonalá.

Povznesly se všecky hlavy v bílé plísni,
karlšteinská kaple rozchvěla se písní.

Starodávných zpěvů hlahol velký, měkký
rozvlnil se klenbou nejčistšími vděky.

Mocně, jak by hrad se třásl od základu,
jak by celý národ v těžkém zalkal pádu.

Jak by v celé zemi temna starých borů
šuměla až z hlubin v tajuplném choru.

A zas jak by v šerém podblanickém rovu
pohrobená sláva ožívala znovu.

Chvělo se v té písni všecko dlouhé hoře,
které v Čechách zbylo po zlé Bílé hoře…

Vetché ruce svoje plebán k nebi vzpíná,
duchem zří tam úsměv Boha Hospodina.

Slzý démant Pánu v řase bílé visí,
světlá ruka žehná - národ chorý křísí;

„Slyším vaše žaly, písně vaší steny,
nezahyne nikdy lid váš vyvolený!“ - -

Dokonána oběť - píseň v šeru zmírá…
světla mžikem zhasla, kolem tma je čirá.

Na věži však zvony právě hudbou slavnou
na „půlnoční“ zvoní v kapli starodávnou…

(Osvěta 1884.)