Základy harmonie a zpěvu/Jedno- a mnohohlasá skladba. Pohybování a vedení hlasů

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hudební skladba může býti buď o jednom aneb o více hlasích. Je-li toliko o jednom hlase, aneb pro jeden nástroj, nazývá se jednohlasovou, je-li ale o více hlasích, a má-li každý hlas svou vlastní vyvinutou a samostatnou melodii, jako ku př. ve fugách a jiných kontrapunktických skladbách, sluje mnohohlasovou. Národní a jiné písně, jakož i jiné skladby ve způsobách písní, sluší k jednohlasým skladbám vůbec, protože zde převládá jen jeden hlavní hlas či zpěv. O ceně jedno- neb vícehlasné skladby budiž podotknuto, že jest první pochopitelnější a snadnější k porozumění i pro méně hudebně vzdělaněho; druhá ale že jest zajímavější pro umělce a těžší k pochopení pro neznalce. Přednost přiřknouti se nedá ani jedné ani druhé; neb obě slouží rovnou měrou a dobře k tomu, aby skladatel žádoucího účinku jimi dosáhnul.

Spojování více melodií současně děje se dle jistých zákonů. Zákonům těm učí jednak přirozené nadání, jednak nabytá zkušenost a na té založená nauka o harmonii. Co se týká vynalezání melodií, jest odkázán učeň hudební skladby nejvíce sám na sebe, poněvadž se nedá učiti melodii přímým způsobem. Zákonům harmonie ale může se přiučiti každý.

Způsob, jakým dva neb více hlasů zároveň spolu dále se ubírají, nazývá se pohyb, a jest buď rovný neb rovnosměrný, buď protivný neb protisměrný. Postupují- neb sestupují-li současně všecky hlasy v pronášení svých melodií, říká se, že pokračují rovným pohybem. Kráčí-li hlasy od sebe neb proti sobě, praví se, že jdou protivným sobě pohybem. Nepohybují-li se všecky hlasy zároveň, nýbrž vydržuje-li, některý hlas některý tón po několika dobách taktu, sluje pohybování to částečným. Pohybuje-li se ale každý hlas jiným směrem, slove pohybování takové smíšené.

Rovného i protivného pohybu užívá se zhusta, jsou ale účinku rozličného. Při protivném pohybu možná dáti hlasům větší rozmanitosti, samostatnosti a živosti, ačkoliv i více rozervanosti. V rovném pohybu panuje zas více jednoduchost, soustředěnost a někdy i větší síla a vydatnost.

Při vícehlasové skladbě záleží všecko na dobrém vedení hlasů; což tenkráte bývá, když má každý hlas plynnou, nenucenou a samostatnou melodii. Třeba však učni mnohého cvičení, aby k tomu dospěl, by uměl vésti každý hlas přirozeně a plyně. Čím více ale učeň dostává v moc svou dobré vedení hlasů, tím více se blíží k dokonalosti, neboť podlé vedení hlasů poznavá se mistr.