Vzpomínka na Karla Strakatého

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vzpomínka na Karla Strakatého
Autor: Josef Srb (jako J. Debrnov)
Zdroj: Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893. Praha : nákladem Umělecké besedy, 1893. S. 103–104. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Autor:Karel Strakatý

* 2. července 1804 v Blatné; † 26. dubna 1868 v Praze; pochován na hřbitově Košířském.

Jméno Strakatý vyslovováno ve všech kruzích Pražských s největší úctou a vážností, neboť slavný tento pěvec získal si svou činností na poli uměleckém, svou vlídností, ochotou a dobročinností v životě společenském všeobecnou přízeň v kruzích měšťanských nejen v Praze, než i v městech venkovských. S jakousi posvátnou hrůzou i uctivostí vyslovováno jméno to mezi Pražskými vokalisty, jichž v letech padesátých ještě byla hojnost a od nichž jsem se o tomto slavném pěvci dověděl; osobně spatřil jsem jej pak při zkoušce k oratoriu v sále ostrova Žofinského, tam každoročně řízením kapelníka Frant. Škroupa provozovaném, v němž Strakatý zpíval bassovou partii. Mohutná jeho postava vzbuzovala úctu, ale usměvavá tvář a přívětivé oko prozrazovaly člověka dobrosrdečného; když pak rozzvučel se jeho neobyčejně silný, ale lahodný hlas, naslouchali všickni přítomní s dechem utajeným a po doznění posledního tónu zavzněla pochvala skrovného počtu posluchačstva, jež ke zkouškám mělo přístup; při produkci samé byla pak pochvala mnohem hojnější a trvalá; tu ukláněl se slavný umělec s pohledem co nejvlídnějším na vše strany a děkoval za uznání. V tehdejší době žili jsme ve zvláštních poměrech; my čeští hoši navštěvovali jsme školy německé, na koncertech zpívaly se skladby německé a též oratoria byla německá. Kapelník Škroup, jenž je řídil, nepromluvil ani slova českého, ač veškeří účinkující, jak zpěváci, tak členové orchestru byli vesměs Češi; zpěváci mezi sebou i vokalisté hovořili však stále jen česky, a též Strakatý bavil se a hovořil v přestávkách se svými známými pouze česky; časem obrátil se k malým zpěvákům a chválil jejich lahodné, vydatné hlasy a nebo káral je často, důtklivě, když skotačení stalo se příliš okázalým.

Karel Strakatý narodil se 2. července 1804 v Blatné na jihu českém z rodičův měšťanských, studoval gymnasium v Písku, filosofii a práva v Praze. Zde seznámil se brzy s mladíky, kteří si všímali tehdejšího ruchu uměleckého, jehož pružinou byl professor S. Macháček, a vystoupil jako ochotník na divadle. Jsa výborným pěvcem, a nadán krásným, ohebným a mohutným hlasem bassovým, vystoupil veřejně již l. 1824 v koncertě dobročinném a zdokonaliv se pak ve zpěvu operním, vystoupil poprvé na stavovském divadle 15. září 1827 v opeře „Kouzelný střelec“ a získal si všeobecnou pochvalu tehdejšího obecenstva; následkem toho stal se členem opery pražské, při níž setrval až do l. 1858, odešel pak na zasloužený odpočinek a zemřel náhle 26. dubna 1868 v Praze. Dle vlastních zápisků zpíval ve 3230 představeních operních, z nichž bylo 371 českých. Mimo to však účinkoval v mnohých koncertech, zejména dobročinných, při slavnostních mších a rekviích v chrámech pražských, k nimž býval ohromný nával obecenstva, zejména když provozováno rekviem Mozartovo, v němž Strakatý zpíval známé „Tuba mirum“.

Mimo to byl od l. 1858 až do své smrti starostou „Jednoty pražských umělcův“. Když založeny Hlahol a Beseda Umělecká, stal se členem spolků těchto a byl jedním z nejstarších členů Měšťanské Besedy, při jejíchž slavnostech často zpíval až do let nejpozdějších.

Jos. L. Zvonař složil ke koncertu, jejž Strakatý uspořádal v měsíci březnu l. 1859 na rozloučenou, větší skladbu „Umírající pěvec“ pro sbor se sólem a průvodem orchestru; od té doby účinkoval Strakatý pouze při slavnostech církevních v chrámě. Byl to muž povahy ryze české, umělec dokonalý, v plnění povinností svých svědomitý, přítel upřímný, občan dobrosrdečný a pečlivý otec své rodiny. Dr. Jan Strakatý, dlouholetý starosta Umělecké Besedy, byl nejstarší jeho syn.