Moderní básníci angličtí/Vzývání ďábla

Moderní básníci angličtí
Tři doby lásky	Vzývání ďábla	Král Smrt

Údaje o textu
Titulek:	Vzývání ďábla
Podtitulek:	Legenda Cornelia Agrippy
Autor:	Richard Harris Barham
Původní titulek:	Raising the Devil: A Legend of Cornelius Agrippa
Zdroj:	Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 172–173. Městská knihovna v Praze (PDF)
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

„Jen máš-li nervy,“ ptal se kmet,
na jehož tváři vrásek sled
     zanechal mnohý rok;
„jen máš-li nervy,“ opět křik,
„jej zřít, jenž nebes odpadlík
     a vtělený vždy sok?“

„Rci, zda neschvátí tvář tvou děs,
ó zbujné mládí, zda bys snes
     ten zhoubný jeho dech,
ten žárný jeho očí jas,
jímž může všecko zničit v ráz
     jak Samumu plá žeh?

Zda sneseš jeho strašný tvar,
oř jehož vichr, blesků žár
     v rej sabatu by slít?
byl archanděl kdys — nyní spad,
zda sneseš — šije zmar a pád —
     v tvář tváří ďáblu zřít?“

„Mám sílu!“ hoch odvětil hned
a těsně vedle kmeta sed,
     jak byl by to jen žert,
ba nezbled, údem nezachvěl,
„Já chci! Ať zjeví se!“ jen děl,
     „ne přelud kejklů — čert!“

„Gorgony hrůzy v tváři měj,
ty nejhorší, chci vidět jej!“
     bez bázně pravil zas.
„Tvé přání vyplněno buď,“
děl Agrippa — ston zved mu hrud —
     jak šedou bradou třás.

A kolem lebky a kol hnátu
kruh čaroděje táhnul v chvatu,
psal divné značky, temně bručel,
po zpátku modlitby své skučel,
     kletby, jichž neznal svět.
„Již přichází!“ vyl v divém křiku,
„Apollyon, král pekelníků!“
A v zděšenou tvář žáka v mžiku
     on prázdný měšec vmet!