Patery knihy plodů básnických/Vyplněná žádost

Patery knihy plodů básnických
Turčín Poničan	Vyplněná žádost	Vrchové

Údaje o textu
Titulek:	Vyplněná žádost
Autor:	Josef Berger
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 150 - 151.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Damoklův meč

Na svém zlatém stolci seděl,
zasmušile vůkol hleděl
Dionys, ten ukrutník.
Tu, jak když se hádě plíží,
Damokles se k němu blíží,
přízně chtivý lichotník.

»Pane! ty jsi nejmocnější,
mezi králi nejstatnější,«
praví lstivý dvořenín;
»vše se žezlu tvému koří,
každý mocnář touhou hoří,
míti slávy tvé jen stín.

Mne kdyby se nebe ptalo,
co by srdce mé si přálo,
řekl bych: Jen krátký čas
popřej Dionysem býti,
jeho blahosti zažíti,
pak si vše zpět vezmi zas!«

Tu se tyran pozasměje;
»To když srdce tvé si přeje,
splnit má se žádost tvá.«
A v tom s trůnu sestupuje
sluhu na něj posazuje,
žezlo jemu podává.

»Bys okusil králů štěstí,
královský máš život vésti,
vládnouti máš zemí mou,
nad tebou tu není pána,
všecka má ti moc je dána,
vše, co kážeš, poslechnou.«

A hle, již se hejno míhá
dvořanů a hledí, číhá,
nač pokyne Damokles;
skvotné chystá mu koberce,
vpouští hudebníky, herce,
tvoří kde jen jaký ples.

Počnou též i hlučné hody,
dálných krajin vzácné plody
požívá náš nový král.
A tak vše teď blaží jeho,
okoušíť on radostného,
co dřív byl si vyžádal.

Když však v citu této slávy
vzhůru pozdvihne on hlavy,
co tam spatří nad sebou!
Meč přehrozný, přiostřený
visí nad ním upevněný
jedinkou jen vlásinkou.

Krev tu v žilách stydne jemu,
konec žití blahostnému —
on jen strašnou vidí zbraň;.
darmo vše jej zveseluje,
on jen stále popatřuje,
brzo-li meč spadne naň.

Tak mu tvoří králování
místo blaha jen lekání,
nedá spáti, nedá bdět,
pročež k tyranu se blíží:
»Pane, koruna tvá tíží,
vezmi, prosím, ji zas zpět.

Nežádám si králů štěstí,
zraků svých když nemám vznésti,
jako dříve, nebi vstříc.«
A tu šarlat k nohám skládá,
mocnáře o milost žádá,
nezávidí trůnu víc.

(V Českě Včele, 1839.)