Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Stojša a Mladen

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
O Kurentovi	Stojša a Mladen	Vousy na loket a člověk na píď

Údaje o textu
Titulek:	Stojša a Mladen
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek III. Praha : Otto, 1907. s. 113–123.
Licence:	PD old 70

Byl jeden cař a měl tři dcery, i choval je neustále skrytě, a nikdy nevyšly ven. A když už dospěly ke vdaní, pustil je otec poprvé v kolo. Ale jak mile přišly do kola, strhl se nějaký vichr a všecky tři odnesl. Cař se ulekl, vida, že zmizely, i hned poslal sluhy na vše strany jich hledat, a když sluhové se vrátili, pravíce, že jich nikde najíti nemohli, tehdy cař se rozstonal a žalostí zemřel. I zůstala po něm vdova cařice a byla sama druhá, a když přišel čas, dostala synáčka, říkali mu Stojša. Když Stojša povyrostl, stal se hrdinou, že málo bylo takových. A když mu bylo osmnáct let, otázal se matky své: „Pověz mi, matko, pro Bůh, zdali’s neměla více dětí nežli mne?“ A ona si vzdechla i dala se do pláče, ale nesměla mu povědíti, že měla tři dcery a že se ztratily; neb se bála, žeby jich šel po světě hledat a žeby tak i snad jeho ztratila. Ale on vida, ana matka pláče, dotíral ještě více i začal ji zaklínati, aby mu pověděla, co je. Tehdy mu matka všecko zevrub vypravila, jak měla tři dcery jako tři růže, a jak se ztratily, a jak jsou jich všude hledali, ale nenašli. Tehdy Stojša, slyše to, řekl matce: „Neplač matko! nyní půjdu já jich hledat.“ Tu matka udeřila se rukama v prsa, řkouc: „Běda mně ubohé! nyní snad o syna přijdu!“ I začala mu to vymlouvati a jeho prositi, aby nechodil, že už to dávno bylo a Bůh ví, jsou-li ještě živy. Ale on nedal si toho vymluviti a řekl: „Pověz mi, když byl můj otec cařem, kde je jeho zbraň, kterou nosíval, a kde je kůň, na kterém jezdíval?“ Matka vidouc, že se Stojša odbyti nedá, řekla mu, že otec jeho, maje takovou žalost, pustil koně na kobylí pole a zbraň že hodil na půdu. Stojša našel hned na půdě zbraň celou zaprášenou i rezovatou, ale pěkně ji očistil i leskla se jako nová; potom šel na kobylí pole a našel otcova koně, dovedl ho domů do konírny a začal jej krmiti a hřebelcovati, tak že se kůň za měsíc spravil jako pták, a bylť i bez toho křídlatý a drakovitý. Když pak se Stojša už na cestu připravil, řekl matce: „Máš-li, matko, nějaké znamení od mých sester, abych to vzal s sebou: dá-li Bůh, když bych je našel, aby mi věřily, že jsem jich bratr?“ Matka mu plačíc odpověděla: „Jsou tu, milé dítě, tři šátky, které ony samy svýma rukama vyšily.“ I přinesla mu je a dala. Tehdy cařovic políbil matce ruku, vsedl na koně a jel do světa hledat svých sester. Když dlouho tak po světě jezdil, přijel jedenkrát k nějakému velikému městu. Před tím městem byla kašna, z které celé město nosilo vodu. Když Stojša k té kašně přišel, napil se vody a lehl si trochu do chládku, aby si odpočinul, a přikryl si obličej tím jedním šátkem, aby ho mouchy neštípaly. V tom přišla jedna paní pro vodu i spatřila Stojšu podlé kašny v chládku. A vidouc jej i šátek, zavzdechla sobě, a vodu točíc neustále hleděla na něj, a i když natočila, nikterak se nemohla odtud odtrhnouti, ale pořád na něj hleděla. Stojša to zpozoroval i zeptal se jí: „Co je, milá ženo, proč na mě tak hledíš? zdali’s neviděla dávno člověka a neb omylem něco poznáváš?“ A ona mu odpověděla: „Poznávám, příteli, u tebe šátek, který jsem sama vyšívala.“ Tehdy Stojša vstal i otázal se jí, odkud jest a kterého rodu? a ona mu řekla, že jest dcera cařská z toho a z toho města, a že bylo jich tré sester, a že je vítr odnesl všecky tři. Stojša slyše to, dal se jí hned znáti: „Já jsem tvůj bratr. Pamatuješ-li se, že matka tvá byla sama druhá, když vás odnesl vítr?“ A ona se hned upamatovala, začala plakati i objala jej: „Přemilý bratře! my jsme všecky tři v dračích rukou. Jsou tři bratři drakové, a ti nás odnesli a drží nás každý ve svém dvoře.“ Po té ho vzala za ruku a vedla ho do dračího dvora; tam pěkně bratra svého přijala a vyčastovala, a když bylo k večeru, řekla mu: „Nyní, bratře, přijde zlý ohnivý drak, živý oheň srší z něho; i ráda bych tě někam ukryla, aby tebe nepopálil, pojď a schovej se.“ A Stojša jí odpověděl: „Pověz mi, sestro milá, jakou má potravu?“ Tehdy sestra odvedla ho do druhé světnice a ukázala mu tam pečeného vola, celé pečení chleba a vědro vína, řkouc: „To hle je jeho potrava.“ A Stojša vida to, sedl si, nohy křížem, a snědl všecko do čista, pak vyskočil a řekl: „Ach, sestro, ještě bych jedl!“ Když tak večeřel, řekla mu sestra: „Nyní drak hodí svou palici před dům, aby se vědělo, že jde domů.“ Sotva že to řekla, zahučela palice nad domem, a Stojša rychle vyběhl ven a nedal jí ani na zem dopadnouti, nébrž chytil ji rukou a hodil ji zpátky naproti němu až do druhého kraje. Když drak to spatřil, podivil se: „Jaká to síla pudí od mého dvoru?“ Pak se vrátil zpátky, vzal palici a šel s ní domů. Když přišel před dvůr, vyšla cařovna ven a on se na ni osopil: „Koho tu máš ve dvoře?“ A ona mu odpověděla: „Svého bratra.“ Drak opět na to: „A co chce?“ Odpověděla: „Přišel se na mě podívat.“ I řekl zlostně drak: „Mlč! nepřišel se na tě podívat, ale chce tě odvesti.“ Stojša slyše ze dvora tu rozmluvu, vyšel ven a drak jakmile ho spatřil, řítil se na něj a Stojša čekal, i popadli se spolu a potýkali se. Najednou Stojša draka porazil a klekl na něj, i řekl mu: „Co nyní chceš?“ A drak odpověděl: „Kdybych tě měl tak pod kolenama jako ty mě, věděl bych co!“ A Stojša mu řekl: „Já tobě nic nechci,“ i pustil jej. Tehdy drak ho vzal za ruku a dovedl ho do dvora, i vystrojil hody, které po celý týden trvaly. Potom po témdni otázal se Stojša draka, kde přebývají ti druzí dva zeťové, draci ohniví? a drak ukázal mu, kudy jíti k městu, kde jsou druhého draka dvory, a ten že mu potom o třetím poví. Po té vypravil se Stojša na cestu, rozloučil se se sestrou a se zetěm i šel ke druhému draku. Jda takto svou cestou přišel k nějakému městu a před tím městem našel zase takovou kašnu, ze které celé město nosilo vodu. Stojša se tu napil vody a lehl si trochu do chládku, aby si odpočinul a přikryl si obličej jedním šátkem z těch tří, aby ho mouchy neštípaly. Za malou chvilku přišla pro vodu jedna paní, a vidouc Stojšu a ten šátek, povzdechla sobě a nemohla s něho ani očí odvrátiti. Stojša otázal se jí: „Co je, milá ženo, že na mě tak hledíš? zdali’s dávno neviděla člověka a neb omylem něco poznáváš?“ A ona mu odpověděla: „Poznávám, příteli, u tebe šátek, který jsem sama vyšívala.“ Po té Stojša hned vyskočil a dal se jí znáti, že je její bratr, i pověděl jí, že už u jedné sestry byl. A ona vidouc bratra, počala plakati a jej objímati; potom ho vzala za ruku a dovedla do dvora, tam ho pěkně uctila, a když bylo k večeru, řekla: „Bratře, nyní přijde zlý ohnivý drak; i ráda bych tě někam ukryla, aby tebe nepopálil, pojď a schovej se.“ A Stojša jí odpověděl: „Pověz mi, milá sestro, jakou má potravu?“ I dovedla ho do druhé světnice a ukázala mu dva pečené voly, dvoje pečení chleba a dvě vědra vína. „To hle je jeho potrava.“ A Stojša, vida to, sedl si, nohy křížem, a snědl to všecko do čista; potom vyskočil a řekl: „Ach, sestro, ještě bych jedl!“ Když tak večeřel, řekla mu sestra: „Nyní přiletí palice před dům až z druhého kraje, aby se vědělo, že drak jde.“ Sotva že to řekla, zahučela palice nad domem, a Stojša rychle vyběhl ven a nedal jí ani na zem dopadnouti, nébrž chytil ji rukou a hodil ji zpátky až do třetího kraje. Drak vida to, podivil se: „Jaká to síla pudí od mého dvora!“ Potom se vrátil zpátky, vzal palici a šel s ní domů. Když přišel před dům, vyšla cařovna ven a on osopil se na ni: „Koho tu máš ve stavení?“ — „Svého bratra.“ — „A co chce?“ — „Přišel se na mě podívat.“ I řekl na to zlostně drak: „Nepřišel se na tě podívat, ale chce tě odvésti.“ Stojša slyše ze dvora tu rozmluvu, vyšel ven, a drak jak ho spatřil, řítil se na něj, a Stojša čekal, i popadli se spolu a potýkali se. Konečně Stojša draka porazil a klekl na něj, i řekl mu: „Co nyní chceš?“ A drak mu odpověděl: „Kdybych tě měl tak pod kolenama, jako ty mě, věděl bych co udělati.“ A Stojša mu řekl: „A já tobě nic neudělám,“ i pustil jej. Tehdy drak ho vzal ruku a vedl ho do dvora, a vesele spolu hodovali po celý týden. Potom po témdni otázal se Stojša draka po třetím zeti, a drak ukázal mu, kudy cesta k městu, kde jsou třetího zetě dvory. Po té vypravil se Stojša na cestu, rozloučil se se sestrou a se zetěm, a šel třetího draka hledat. Jda takto dlouhý čas, přišel opět k jednomu městu a před ním našel kašnu, z které celé město vodu nosilo. Stojša se tu napil vody, lehl si do chládku, aby si odpočinul, a přikryl sobě obličej jedním šátkem z těch tří, aby ho mouchy neštípaly. Za malou chvíli přišla nějaká paní pro vodu. Když uhlídala Stojšu a šátek, povzdechla sobě a neustále na něj patřila. „Co je, milá paní, že na mě tak hledíš? zdali’s dávno neviděla člověka, a neb omylem něco poznáváš?“ — „Poznávám u tebe šátek, který jsem sama vyšívala.“ Stojša slyše to, vyskočil a dal se jí hned znáti, že je její bratr a že byl už taky u druhých sester. Ona vidouc bratra, dala se do pláče a počala jej objímati. Potom ho vedla do dvora, tam ho pěkně uctila, a když bylo k večeru, řekla: „Bratře, nyní přijde zlý, ohnivý drak; ráda bych tě ukryla, aby tebe nepopálil, pojď a schovej se.“ A Stojša jí odpověděl: „Pověz mi, milá sestro, jakou má potravu?“ I dovedla ho do druhé světnice a ukázala mu tam tři pečené voly, troje pečení chleba a tři vědra vína, řkouc: „To hle je jeho potrava.“ Stojša vida to, sedl si, nohy křížem, a snědl všecko do čista; potom vyskočil a řekl: „Ach, sestro, ještě bych jedl!“ Když tak večeřel, řekla mu sestra: „Nyní přiletí palice před dům, až ze třetího kraje, na znamení, že jde drak.“ Sotva že to řekla, zahučela palice nad domem, a Stojša rychle vyběhl ven a nedal jí ani na zem dopadnouti, nébrž chytil ji rukou a hodil ji zpátky až do čtvrtého kraje. Drak vida to podivil se: „Jaká to síla pudí od mého dvora!“ Potom se vrátil zpátky, vzal palici a šel s ní domů. Když přišel před dům, vyšla cařovna ven a on se na ni osopil: „Koho tu máš ve dvoře?“ — „Svého bratra.“ — „A co chce?“ — „Přišel se na mě podívat.“ — „Nepřišel se na tě podívat, ale chce tě odvesti.“ Stojša slyše tu rozmluvu, vyšel ven, a drak jak ho spatřil, řítil se na něj, a Stojša čekal, i popadli se spolu a potýkali se. Konečně Stojša draka porazil a klekl na něj i řekl mu: „Co nyní chceš?“ A drak mu odpověděl: „Kdybych tě měl tak pod kolenama jako ty mě, věděl bych co udělati.“ A Stojša mu řekl: „A já tobě nic neudělám,“ i pustil jej. Tehdy drak ho vzal za ruku a vedl do dvora, i hodovali spolu vesele po celý týden. Jednou vyšel si Stojša na procházku a spatřil na dvoře velikou díru do země, i řekl: „A co je to, zeti? jak můžeš ve svém dvoře takovou propast trpěti? proč jí nezasypeš?“ A drak mu odpověděl: „Och můj švakře! nemohu ti hanbou ani povědíti, co to. Máme tu dračího caře a často s námi válčí, a nyní bude brzy čas, abychom se zase potýkali; a kdykoli se s ním bijeme, vždy nás přemůže všecky tři, a kdo do té díry uteče, zachrání se.“ Tehdy řekl mu Stojša: „Pojď, zeti, uhodíme naň, dokud já tu jsem, a pomohu vám, a snad ho nějak zabijem.“ A drak odpověděl: „Nesmím nikterak. dokud nepřijde k tomu čas.“ Stojša vida, že oni se naň odvážiti nesmějí, i šel sám hledat dračího caře. Za krátký čas přišel ke dvoru a spatřil zajíce, an na vrchu dvora stojí. I otázal se lidí dvorských, co ten zajíc nahoře dělá? A ti mu odpověděli: „Kdyby se našel, kdoby toho zajíce sundal, tehdy by se zajíc sám zabil, sám stáhl, sám rozsekal, sám k ohni přistavil a sám upekl; ale toho nikdo učiniti nesmí, komu milý život.“ Stojša, slyše to, vyletěl vzhůru na koni a sundal zajíce, a zajíc sám se hned zabil, stáhl, rozsekal a sám se přistavil k ohni. Po té Stojša vylezl na drakovu věž i lehl si tu do chládku, a dvořané vidouce co učinil, začali mu domlouvati, aby utekl: „Utec, mládenče, kudy tě oči povedou, dokud nepřijde drak; neb zastihne-li tě, zle se ti povede.“ A Stojša jim odpověděl: „Co mi do vašeho draka, ať přijde a zajíce se nají.“ Za malou chvilku drak přišel, a hned pohřešil zajíce, i zkřikl na dvořany: „Kdo to učinil?“ A oni mu řekli: „Přišel nějaký jonák a zajíce sundal, a je tamhle nahoře na věži.“ Tehdy řekl jim drak: „Jděte a řekněte mu, ať se mi klidí ze dvora, nebo přijdu-li naň, nezůstane v něm ani kosti celé.“ Dvořané vylezli na věž k Stojšovi a řekli mu, co poroučí drak, a Stojša se na ně osopil: „Jděte a řekněte drakovi, jest-li mu líto zajíce, ať se jde se mnou bíti.“ Když to drakovi pověděli, zasyčel, až oheň z něho sršel, i vyletěl na věž, a Stojša se mu postavil i popadli se: ale žádný žádného nemohl poraziti, ani Stojša draka, ani drak Stojši; konečně řekl Stojša drakovi: „Jak ti říkají?“ A drak mu odpověděl: „Mladen mi říkají.“ I řekl mu Stojša: „A já jsem taky nejmladší syn rodičů svých.“ Po té se pustili a sbratřili se, a svatě se jeden druhému zapřisáhli, že budou spolu bratrsky živi. Po některém čase řekl Stojša drakovi: „Co čekáš na ty draky, kteří tam utíkají do díry? pojď, udeříme na ně prvé, než přijde čas.“ Dračí cař k tomu svolil a tak oba nyní šli udeřit na draky. Když ti tři bratři drakové uslyšeli, že Stojša se spolčil a sbratřil s dračím cařem a že nyní oba dva jdou na ně, ulekli se a sebrali silné vojsko, i vyšli s vojskem naproti nim; a oni udeřili na celé vojsko a celé je potloukli a rozplašili, jen ti tři draci samotní utekli do té díry. Tehdy ti dva rychle nanosili slámy a do té jámy naházeli a pak ji tam zapálili, a takto všichni tři drakové tam zhynuli. Potom Stojša vypravil na cestu všecky tři sestry a sebral poklady všech tří draků, a drakovi, svému pobratřenci, zůstavil jich dvory a celé jich panství. Potom se svými sestrami se vydal na cestu do svého cařství a šťastně přijeli k matce, matka pak mu cařství odevzdala a on panoval až do smrti.