Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Medvěd a tři sestry

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
Jaga-Bura	Medvěd a tři sestry	Lipka

Údaje o textu
Titulek:	Medvěd a tři sestry
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 106–108.
Licence:	PD old 70

Ži1 jednou sedláček; měl tři dcery a na humnech měl vymlácené obilí. Posílá své dcery hlídati, aby slepice obilí neroznesly a nesezobaly. Šla nejstarší dcera; přišla, hledí; přichází kocour se džbánem. Nasypal do toho džbánu obilí a odběhl; ona za ním. Kocour s humna i ona s humna. Kocour v pole i ona v pole. Kocour v les i ona v les. Kocour do chaloupky i ona do chaloupky. I spatřila ona: v chaloupce leží medvěd. I praví jí ten medvěd: „Krásná dívko, provdej se za mne!“ — „Ne. Já se za tebe neprovdám.“ — „A to já tě sním.“ Ona souhlasila a vdala se za něho.

Medvěd šel na procházku a praví jí: „Zatím, co se budu procházeti, ty mně napec koblih.“ Dal jí klíče od všech komnat i praví jí: „Do všech,“ praví, „komnat jdi, jen do takové a takové nechoď.“ Jak jen odešel, tu praví: „Proč pak mi poručil do té komnaty nechoditi? Nu, podívám se, co v ní je!“ Šla do té komnaty; přijde do ní, dívá se: a v ní smola kypí. Ona popošla a prstíček vstrčila do smoly i upadl jí. Přijde ten medvěd a praví: „Napekla jsi mně koblih?“ Ona mu praví: „Napekla.“ — „Dej mi je!“ Podávala mu je, a on spatřil, že má prst zavázaný i praví jí: „Ženo! Co že máš prst zavázán!“ Ona mu praví: „Zelí jsem sekala a usekla si prst.“ — „Nu tak ukaž.“ Ona mu ukázala a on ji snědl.

Tu otec praví prostřední dceři: „Ta,“ praví, „šelma se zatoulala; jdi,“ praví, „ty buď na stráži!“ Ona šla. Zase přišel kocour se džbánem. Hnala se za ním. Kocour v pole, ona v pole, kocour v les, ona v les, kocour do chaloupky, ona do chaloupky. Spatřila medvěda, stejně se vdala za něho. Medvěd šel zas na procházku, dal jí klíče, poroučel jí pouze do jedné komnaty nechodit. A ona šla, vstrčila prstík do smoly. Prst jí upadl. Medvěd přišel, spatřil to a snědl ji.

Tu otec praví nejmladší dceři: „Ta,“ praví, „šelma se zatoulala. Jdi,“ praví, „ty buď na stráži.“ Ona šla. Hledí: Kocour přiběhne se džbánem, nasypal obilí a běží s humna; ona za ním; kocour s humna, ona s humna; kocour v pole, ona v pole; kocour v les, ona v les; kocour do chaloupky, ona do chaloupky. Vběhne tam, hledí; medvěd leží. Medvěd jí praví: „Krásná dívko, provdej se za mne.“ — „Dobře,“ praví. Zase šel on na procházku a praví: „Napec mi,“ praví, „koblih.“ Dá jí všechny klíče a praví: „V takovou a takovou komnatu jdi a v takovou i takovou nechoď.“ Sotva že odešel, ona praví: „Proč že mi,“ praví, „poručil nechodit? Půjdu, podívám se, co tam má.“ Přijde do té komnaty a v ní smola kypí. Pohlédla do té smoly, hledí a vidí sester prsty v té smole. Ona praví: „Vida, kde,“ praví, „sestry mé zhynuly.“ Šla do druhé komnaty, vidí, v té je samé zlato nasypáno. Ona vzala to všechno zlato, objednala si stoupu, palici; udělali jí to. Dala tisíc rublů, aby stoupu na lomenici vyzvedli.

Nasypala do té stoupy zlata, sedla do ní a jela domů. Neodjela daleko od medvědího stavení, vidí; medvěd jde domů, přímo do chaty vešel. Spatřil, že ženy zde není, jde do jedné komnaty, jde do druhé, do třetí, vidí: Zlata není. Vyšel na dvůr. A ona žena, křičí na něho: „Vidím tě, vidím, křivotlapý čerte!“ On se ohlédl, nikoho nevidí. Rozzlobil se a jme se trhati svou chatu; celou roztrhal. Ona na něho znovu křičí: „Vidím tě, vidím, křivotlapý čerte!“ On ze zlosti celá vrata roztrhal. A ona naň křičí: „Vidím tě, vidím, křivotlapý čerte!“ On začal stromy vyrývati. Vyryl strom a ten ho zabil. A ta dcera přijela k otci, přivezla zlato; začali žíti a užívati.