Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Kostěj nesmrtelný

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kostěj nesmrtelný
Autor: Karel Jaromír Erben
Zdroj: ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 113–116.
Licence: PD old 70
Související: Nesmrtelný Kostěj
Související články ve Wikipedii:
Kostěj

Královic vydává se na cestu za třikráte devět zemí do třicátého panství, do cařství Kostěje nesmrtelného dobývat houslí samohudných, které tak sladce hrály, že jim ani ceny nebylo. Vychází z pokojíků bělokamenných a jde do cařské stáje, vyvádí svého dobrého bohatýrského koně, dává na něj sedlo čerkaské i připíná popruh z hedbáví šemachanského; vyjíždí z širokého dvora i jede svou cestou. Jel pořád, až uviděl starou chaloupku; stála k lesu předem a k němu zadem. Královic jel k ní a vykřikl hlasem bohatýrským: „Chaloupko, chaloupko! postav se k lesu zadem a ke mně předem.“ Chaloupka obrátila se k němu předem; královic slezl s dobrého svého koně a vešel do chaloupky. I seděla v ní Baba-Jaga a předla len, hlavu měla v koutě a nohy o strop opřela. Baba-Jaga vykřikla strašlivým hlasem: „Fi, fi, fi! potud o ruském duchu tu neslýcháno, a nyní mi ruský duch před očima. Proč jsi sem přijel dobrý mládenče! chtě anebo nechtě? však ani pták sem nezaletuje, a mimo mou chaloupku nikdy ani zvěř nepřeběhla, ani bohatýr nepřejel, a tebe kterak sem Bůh zanesl?“ — „Ach, ty hloupá, stará babo!“ řekl královic, „nejprvé dej mi jíst a pít a potom teprv se mne vyptávej!“ Baba-Jaga dala hned královicovi jíst a pít, vypařila ho v lázni, bujnou hlavu jeho vyčesala, postel, mu připravila, i začala se ho znova vyptávat: „Pověz mi, dobrý mládenče! kam tě cesta vede, v kterou stranu, a jedeš-li chtě sám a nebo nechtě?“ Odpověděl jí královic: „Jednak chtě, více však nechtě, jedu za třikrát devět zemí do třicátého panství, do cařství nesmrtelného Kostěje dobývat houslí samohudných.“ — „Hohoho!“ řekla Jaga-Baba, „těžko těch houslí dostat. Pomodli se pánu Bohu a jdi spat; ránoť důmyslnější nežli večer.“ Královic šel spat. Ráno časně Jaga-Baba se probudila, vstala a začala budit: „Vstávej, královici! čas, dobrý mládenče, abys jel svou cestou.“ Královic vstal, oblekl se, umyl se, pomodlil se pánu Bohu, na vše čtyry strany se poklonil a začal od Jagy-Baby brát odpuštění. „Což pak, dobrý mládenče!“ řekla Jaga-Baba, „chceš odtud jet, a mne, staré baby, se netážeš, jak bys mohl dostat houslí samohudných? Až přijedeš do cařství nesmrtelného Kostěje, tam vedlé jeho pokojíků pozlacených uvidíš zelenou zahradu a v té zahradě hude se procházet krásná panna, dcera cařská: už tomu šest let, co Kostějem unešena jest. I přeskoč přes zeď do té zahrady, a ona tobě poví, kterak dostat houslí samohudných.“ Královic sedl na svého dobrého koně a jel svou cestou — dlouho-li, krátko-li, blízko-li, daleko-li — až přijel ku pozlaceným pokojíkům Kostěje nesmrtelného; tu zůstal stát a div že se do smrti neuposlouchal houslí samohudných: tak pěkně ty housle hrály, že se každý uposlouchal do smrti. Když se královic zpamatoval, přeskočil přes zeď do zelené zahrady, spatřil cařovnu i začal se jí vyptávat, jak by mohl dostat houslí samohudných? — „Vezmeš-li mě s sebou,“ odpověděla cařovna, „povím tobě, jak těch houslí možno dostat.“ Královic připověděl, že ji s sebou vezme, a cařovna mu řekla, aby tu v zahradě zůstal; sama pak šla k nesmrtelnému Kostěji, i začala jej objímat, líbat a se vyptávat, kde smrt jeho jest?

„Pod prahem ve chvostu,“ odpověděl Kostěj. Tehdy ona hned popadla ten chvost a vhodila do ohně; chvost sice shořel, ale Kostěj zůstal na živě. Cařovna opět začala naň nastupovat a se vyptávat na jeho smrt. „Třeba-li ti vědět, kde moje smrt!“ odpověděl Kostěj; „v šírém poli stojí tři duby zelené a pod kořenem toho největšího jest červík: když toho červíka najdou a rozmáčknou, tehdy já zemru.“ Cařovna pověděla to všecko králevicovi; ten jel hned do širého pole, našel ty tři zelené duby, vykopal červíka a rozmáčknul. Ale Kostěj vždy předce zůstal živ. Cařovna počala se po třetí Kostěje vyptávat, a tu teprv jí pověděl pouhou pravdu: „Smrt moje daleko jest! na moři na Oceaně jest ostrov Bujan, na tom ostrově zelený dub, pod dubem zakopána železná skříně, ve skříni škatule, ve škatuli zajíc, v tom zajíci kachna, v kachně vejce; najde-li kdo to vejce a rozmáčkne, tehdy já v touž dobu taky zemru!“ Královic dobyl toho podivného vejce, rozmáčkl je, a Kostěj svalil se mrtev na zem.