Vybouřené smutky/Vyšel jsem v přítmí…

Vybouřené smutky Antonín Sova
Pastorale	Vyšel jsem v přítmí…^{[red 1]}

Údaje o textu
Titulek:	Vyšel jsem v přítmí…^{[red 1]}
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Vybouřené smutky. Praha : Moderní revue, 1897. s. 33. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1897
Licence:	PD old 70

Vyšel jsem v přítmí… Válečný čas byl. A země
voněla bouří a spláchnuta deštěm bujela všady.
Psi vyli zavřeni v těsných stájích odbyté kultury,
Bezvládí duší když táhlo, táhlo starými Městy.

Psi světa starého, vyhnilé, napuchlé zdvíhali oči
od kostí, na nichž leželi. Vyli tak časem v dálku.
Táhli jsme neslyšně Městy a prolínali jsme zdi,
přebarvili jsme vody a nasákli do vůně květů.

Psali jsme Memento na chrámy, příkrá cimbuří hradů,
na dvéře ložnic. Byl válečný čas. A země
prolnutá námi se černala před jarem příštích věků.
V mlhách jsme přes Města táhli za zpěvu budoucích žalmů.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ ^a ^b Poslední báseň sbírky nemá název, jako název jsme použili začátek prvního verše.

[název-1] Poslední báseň sbírky nemá název, jako název jsme použili začátek prvního verše.

[red 1]