Vojmír Měřínský

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vojmír Měřínský
Autor: Ferdinand Menčík
Zdroj: Kalendář Čechů vídeňských na rok 1894. Ročník III. Vídeň : Klub rakouských národností, 1893. s. 85. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související na Wikidatech: Vojmír Měřínský

Opět letos věnujeme vzpomínku malou již zemřelému muži, jehož jméno ozývá se vždy, když jest nám mluviti o národním ruchu českém ve Vídni za doby novější. Vojmír Měřínský, otužilý a vytrvalý národní harcovník, narodil se dne 9. února r. 1843 v Polné, kde otec jeho byl chudým soukeníkem. Vychodiv v rodném městě školu obecnou odebral se o jedenácti letech do Vídně, kde vyučil se u bratra svého Antonína umění řezbářskému. V roku 1861. odebral se do Prahy, kde vstoupil ihned do mladé ještě jednoty Sokolské, ale záhy se opět vrátil do Vídně, kde pracoval jako dělník soustružnický. Vynikal důmyslností a obratností, a proto podařilo se mu, že uskládav sobě jmění malého v letech sedmdesátých založil vlastní obchod v okresu VI. na ulici Mariahilfské.

Již tehdy znám byl mezi českou společností jako nadšený horlitel myšlénky české a svou rozhodností přičinil se o založení několika spolků. Byl zakladatelem spolku „Pokroku“ a později zakladatelem spolku dělnického, a také Komenský, jenž povstal v kruzích dělnických, má Méřínskému děkovati i jméno svoje. Přispěl k založení „České včely“, které již nyní více nestává, a posléze pracoval ve spolku „Blaníku“.

Když klub rakouských národností povstal, byl to opět Měřínský, za jehož vedení průmyslový odbor staral se o otázku řemeslnickou, a snahy Měřínského čelily k tomu, aby vliv kapitalismu co možná se omezil. To také bylo příčinou, že na něho vrhnuli se nepřátelé jeho a ti toho dovedli, že mladý závod Měřínského nemohl odolati návalu jejich. Zklamán jsa v nadějích svých, počal Měřínský dále pracovati, a jsa obratným řemeslníkem ustanoven byl učitelem ve škole spolku soustružnického a řezbářského. Však zdraví jeho bylo podťato, a brzy potom po delší nemoci zemřel dne 8. února r. 1888. Pohřeb jeho byl sice jednoduchý, ale jistě ani boháč tolik přátel nikdy na svém pohřebu neměl, co jich kráčelo za rakví Měřínského, a ti tisícové dělnictva a průmyslníků českých i německých zřejmě svědčili, že odebral se tu bojovník vznešených ideí a to bojovník nejlepší. Pokoj jeho popeli! Nechť památka jeho oživená žije v srdci každého Čecha vídeňského!