Vlastní životopis Karla IV./Kapitola jedenáctá

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vlastní životopis
Podtitulek: Kapitola jedenáctá
Autor: Karel IV.
Zdroj: Císař Karel IV. Vlastní životopis. Praha: J. Otto, 1909. s. 56–60.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: autor překladu neznámý, redakčně připravil Josef Emler
Licence překlad: PD old 70
Kterak skrze naučenie ducha svatého ve sně jat sě vykládati čtenie svatého Matúše a procítiv velmi umětedlně a mistersky to, což ve snách počal, na jevě dokonal.

Když pak přijedechme do Čech, uda sě nám přijeti z Boleslavě do Túšeně, a když sen nás je sě trápiti, přijide nám silné myšlenie o onom čtení, ježto čtú den svaté Ludmily: „Podobno jest nebeské královstvie pokladu skrytému na poli, jenž, který člověk nalezne, skryje, a raduje sě jemu, prodá všecko, což má, a kúpí to pole.“ Opět „podobno jest královstvie nebeské člověku (kupci) hledajíciemu drahého kamene, a když nalezne jeden drahý kámen, jde a prodá všecko, což má, a kúpí jej.“ Opět „podobno jest královstvie nebeské sieti vpuštěné v moře, v niž sě všeliký národ rybí sebral, a když by naplněna, vytáhše ji a na břehu sediece, vybierachu dobré v své nadoby, ale zlé ven vypustichu. Takéž bude na skončení světa: vyndú andělé i rozdělé zlé z prostředka dobrých i pustie v komín ohnivý. Tu bude pláč a skřípenie zubóv. Rozuměli-li jste tomu všemu? Vecechu jemu: i ovšem. Vece jim: Protož každý mistr učený v nebeském království podoben jest člověku hospodáři, jenž vynosí z své pokladnice nové i staré věci.

A tak o tom čtení svatého Matúše jev sě mysliti i usnuch a ve sně počech vykládati. Procítiv pak, obdržech rozum prvé strany čtenie, a tak z božie milosti pomocí všecko čtenie skonach, ježto sě takto počíná: „Podobno jest nebeské královstvie“ atd.

Vykládánie šlechetného ciesaře Karla počíná sě na čtenie sv. Matúše.

Bratřie! řeči svatého čtenie nižádný nemóž svrchovaně vyložiti; neb rozum jeho také jest hlubokosti, že nižádný nemóž jich hlubokosti dosieci ani jich smysla dokonale vypraviti. A to svatý Pavel svědčí v své epištole a řka: „Ó vysokosti bohatstvie, múdrosti a uměnie božieho! kterak neobsáhlí jsú súdové jeho a nestíhlé cesty jeho!“ A opět týž: „Kto jest poznal smysl páně, neb kto rádce jeho byl jest?“ Však jelikož mně jest dáno svrchu od božie milosti, od niežto všecko dánie najlepšie a všeliký dar dokonalý s huory sstupující, jakžto píše svatý Jakub ve své kanonice: K rozumění tohoto svatého čtenie svatého Matúše vám něco vypraviti žádám a prosím vás milí, abyšte to bratrsky přijeli a čistým srdcem věrně znamenali.

Slyšala jest vaše milost, že svatý Matúš v této pověsti královstvie nebeské ku pokladu skrytému na poli přirovnává, skrze kterýžto poklad zvláště duch sě svatý znamenává, jejž člověk nalezne skrze lásku a milost Jezu Kristovu, jenž jest slíbil svým věrným ve čtení sv. Jana a řka: „budu prositi otce svého, jiného utěšitele dá vám, aby s vámi zuostal na věky, ducha pravdy.“ Ale skrze pole nebo zemi, v nížto poklad onen byl nalezen, znamená sě srdce člověčie, kdežto seje člověk dobré i zlé své skutky, ježto nesú ovoce duši jeho naposledy tak, jakžto jest sěl, jakžto zjevně ukazuje svatý Lukáš ve svém čtení, a řka: „Ale to ježto jest padlo v zemi dobrú, to jsú ti, ježto srdcem dobrým a najlepšiem slyšiece slovo božie, a obdržie je, a ovoce přinášejí v trpělivosti. „Poklad pak ten jistě skryt jest před hřiešnými a nedóstojnými, ježto nechtie poznánie mieti ani pokánie činiti, a tak ztracují oči milosti božie, že pokladu toho nalezti nemohú, jsúce oslepeni, o nichžto praví prorok: Oči mají a nemohú viděti.“ Než člověk, jenž má skrúšenie, nalezne ten poklad skrze milost Jezu Kristovu, jakož dřieve řečeno jest. Nebo podle slova žaltářového: „srdcem skrúšeným a pokorným buoh nezhrdá, ale svým převelikým milosrdenstvím těší je vždy a pomáhá jim,“ jakožto se čte v žalmu: „Kochaj sě v Hospodinu, a on tobě dá prosbu tvého srdce.“ Ale poklad ten když člověk skrúšený nalezne, skryje jej v svém srdci, boje sě, a strachuje sě, střeže jeho, aby ďábel, protivník náš, kterýžto, jak praví svatý Petr v své kanonice, obcházie jakžto lev řeva, hledaje, koho by sežral, aby jeho nevyňal z jeho srdce. Jakž móž rozuměno býti to, ježto sě čte ve čtení svatého Matúše: „nevěz levice tvá, co činí pravice tvá.“ Ale máme znamenati to, ježto die, že pro velikú radost toho pokladu jde, to znamenává chvátánie; neb k dobrým skutkóm máme chvátati. Neb čte sě ve čtení svatého Lukáše: „Vejdi ruče do města a do ulic městských a chudé, mdlé, slepé a chromé uveď sem.“

Potom pak praví v též pověsti, že člověk nalezl poklad, šel a prodal všecko, což měl, to věz své hřiechy, odpoviedaje sě zlých skutkóv. Na svědectvie tomu čte sě ve čtení sv. Lukáše o Matúšovi, „jenž všecko opustil a šel po něm,“ a to bez divu, neb jest řekl spasitel: „dokavadž sě kto neodpovie toho všeho, což má, nemóž býti mým učedlníkem.“ A to jisté prodánie a odpověděnie má býti na trhu; ale ne na každém trhu, ale na trhu svědomie, to věz skrze pravú zpověď a vnitřnie zkrúšenie, a před knězem na to bohem zvoleným podle naučenie Jezu Kristova, jakož jest psáno ve čtení: „jděte a ukažte sě kněžím.“ K témuž také svatý Jakub v své epištole napomíná nás a řka: „zpoviedaj sě jeden druhému (z) svých hřiechóv.“ A za ty zlé skutky, ježto jsú tak prodáni a tak sě jich odpověděl, má vzieti dobré skutky a dědinu toho pole, to věz srdce, kteréž srdce má býti chováno v milosti božie a v trpělivosti, aby v něm poklad dřieveřečený zachoval. Kterýžto poklad v nebeském královstvie bude-li ustavičen, bude věčně mieti, jakož sě čte ve čtení sv. Matúše: „čiňte sobě poklady v nebesiech, kteréžto ani rez ani molové pokazie.“