Vlastenský slovník historický/z Lipé

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Lipany	z Lipé	Lipnice

Údaje o textu
Titulek:	z Lipé
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 436–437. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Lipé
Související články ve Wikipedii: Jindřich z Lipé

z Lipé neb Lipého, pánové, rod z kmene Hronoviců, tak nazvaný od bradu Lipé neb Lipého (v. Lípa Česká), jehož první známý předek byl Herman z L., r. 1292 nejvyšší komorník království Českého. Syn jeho Jindřich z L. byl svého času nejdůležitější osobou v celém království, v jehož osudy rozhodně zasahoval, a stoje v čele mocné strany samému králi vzdorovati se nerozpakoval. Již roku 1304 a po třech letech podruhé hájil a obhájil ještě s jinými hrdinskými pány Kutnou Horu, tehdáž pokladnici celé země, proti císaři Albrechtovi, i stal se tím pověstným pro svou udatnost. Roku 1308 svěřen mu úřad podkomořský. Za zmatků na to následujících zajat jest Jindřich 15. ún. 1309^{[red 1]} v klášteře Sedleckém ještě s jinými pány od Peregrina Puše a Ruthardoviců, a vězen nějaký čas na hradě Lidici až do narovnání mezi panstvem a měšťany. Ale sotva byl Jindřich na svobodě, sebral s přáteli svými vojenskou moc, zmocnil se nenadále měst Pražských a vyhnal z nich protivníky své Velflovice, Tausendmarka a jiné německé rodiny měšťanské. Potom vylákal samého krále Jindřicha z hradu Pražského na Staré město, osadil hrad svým lidem, a vykonával nejvyšší moc s druhými úředníky zemskými, po králi skoro v ničem se neohlížeje. Ale králi přispěli na pomoc Ota vévoda Bavorský a Eberhard hrabě Virtemberský, kteří sprostředkovali smír, načež hrad Pražský navrácen jest králi. Ten mstil se Jindřichovi odnětím jemu úřadu podkomořského, načež tento zjevně ujal se proti Korutanskému kněžny Elišky a potáhl za sebou mocné své přátele. Touto stranou vlasteneckou uveden jest do země král Jan, a Jindřich Korutanský musil opustiti Čechy. Jindřich z L. stal se prvním milostníkem krále Jana, který jej zahrnoval úřady a statky a řídil se ve všem jeho radou. V tažení proti Matouši Trenčanskému byl Jindřich vůdcem vojska českého a svou neohrožeností dosáhl vítězství. Ale brzy sobe Jindřich rozhněval krále marnotratného, když nedbaje rozkazů jeho příjmy z dolů Kutnohorských obracel na splácení dluhů. Hlavními věřiteli byli arciť on sám a jeho příbuzní. V tu dobu začal se Jindřich kořiti Alžbětě, vdově po dvou králích, která měla své sídlo v Hradci, i byl v domnění nedovoleného poměru k ní. Tím i skrblictvím naproti dvoru královskému popudil na sebe i choť Janovu královnu Elišku, a když dcera královny Hradecké Alžběta zasnoubena jest proti vůli manželů královských mladému knížeti Jindřichovi Javornickému, dávána toho vina Jindřichovi z L., který 26. říj. 1315 jest zajat a na Týřově uvězněn. Úřady jeho, jmenovitě nejvyššího maršálka a podkomořího, dány Vilému Zajícovi z Valdeka. Následkem toho zdvihli se mocní Hronovci proti králi, který musil r. 1316 Jindřicha na svobodu propustiti a s ním se smířiti. Ale vášnivost královny Elišky roznítila spor sotva ututlaný nanovo, i přišlo k občanské válce, která skončila se r. 1318 narovnáním Domažlickým, a Jindřich jest na žádost sněmu zase dosazen k úřadu podkomořskému. Smrtí Viléma Zajíce r. 1319 zbaven jest Jindřich nebezpečného soka, a když si nyní větším hověním slabostem královým dovedl získati neobmezenou jeho důvěru, bylo panování jeho neobmezené, neboť Jan, kdykoli za svými dobrodružnými záležitostmi ze země se vzdaloval, svěřoval mu správu země. Roku 1319 učinil král Jan úřad nejvyššího maršálka království Českého dědičným v rodině Jindřichově. Jindřich z L. spravoval zem výborně, při tom pak rozmnožoval i statky své, jmenovitě koupil roku 1321 od Jana probošta Vyšehradského i kapitoly tamější statky jejich na Moravě ležící. Roku 1321 jmenován jest Jindřich zemským hejtmanem na Moravě, a r. 1323 stal se s královnou Hradeckou spoluzakladatelem kláštera cistercianek v Starém Brně. Jindřich z L. zemřel 26. srp. 1329 v Brně, žalostně oplakáván od královny Alžběty Hradecké, a pochován jest v Starém Brně v novém klášteře. Synové jeho Jan příjmím Železný a Jindřich mladší z L. byli po otci zemskými hejtmany v Čechách, onen roku 1322, tento roku 1329. Jindřich mladší byl r. 1322 vůdcem Moravanů proti Rakušanům, upadl však v bitvě u Mailberka, kde poraženi jsou, spolu s bratrem svým Janem do zajetí, z něhož jest potom od krále Jana vyplacen. Jiný syn Jindřicha staršího, Bertold z L., byl kanovníkem, od r. 1334 proboštem Vyšehradským, od r. 1336 nejvyšším kancléřem, od r. 1343 spolu nejvyšším maršálkem království Českého, a zemřel roku 1447. Bratr jeho Čeněk z L., pán na Krumlově a Třebové Moravské, byl od r. 1339 nejvyšším maršálkem, od r. 1356 spolu nejvyšším komorníkem království českého, a zemřel 1362. Jeho nepořádným živobytím sklesl rod pánů z L. v hluboký úpadek. V ten čas vyšla také Lípa Česká, původní jejich sídlo, z jich držení. Dědičný úřad nejvyššího maršálka království Českého zůstal sice při rodu tom až do jeho vymření, a členové jeho ještě i v jiných zemských úřadech se připomínají, ale předešlé důležitosti a moci nikdy více nedosáhli. Poslední, jenž zastával dědičný úřad maršálský, byl Bertold Bohobud z L., který po bitvě Bělohorské se vystěhovav r. 1643 ve vyhnanství zemřel. Synem jeho Čeňkem Hovorou z L., který roku 1683 v Slezsku zemřel, vyhynul úplně tento starožitný rod. Zvláštní větev pánů z L. byli pánové z Pirkšteina.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Opravena tisková chyba 1509 na 1309.