Vlastenský slovník historický/z Veleslavína

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Velenský	z Veleslavína	Velflovici

Údaje o textu
Titulek:	z Veleslavína
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 869-870. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Daniel Adam z Veleslavína

z Veleslavína, titul, jehož užívaly v XVI. a XVII. století dvě rodiny patricijské v městech Pražských, totiž Kanhové (v. Kanha) a Adamové z V. Původce těchto byl slavný v literatuře české Daniel Adam z V., profesor a později měšťan a knihtiskař Pražský. Narozen 14. čce 1546 v Praze z otce Štěpána Adama mlynáře a matky Reginy, dcery na slovo vzatého sochaře Jakuba z Kutné Hory, studoval ve svém rodišti, stal se r. 1568 bakalářem a rok na to mistrem svob. umění. Jmenován r. 1572 profesorem dějepisu na universitě Pražské zastával ten úřad až do r. 1576, kdežto pojav za manželku Annu, dcera Pražského knihtiskaře Jiřího Melantricha z Aventina, přijat jest od svého tchána za společníka živnosti jeho. V tu dobu již píše se Daniel Adam s predikátem z V., jejž obdržel nejspíše od některého cís. falckraběte zároveň s Janem Kanhou. Po smrti tchána svého r. 1580 spravoval Daniel tiskárnu jeho k ruce nezletilého syna jeho Jiřího, a po smrti tohoto († 1585) k ruce všech dědiců, až r. 1589 tiskárnu sám společně s manželkou svou ujal. Kromě tiskárny měl Daniel několik domů v Praze. Co měštěnín Staroměstský záhy do rady volen jest, i zastával pak rozličné úřady obecní, a též zastupoval Staré město na sněmě zemském, kdež r. 1583 volen byl do komise k uvažování věd náboženských, roku pak následujícího do komise k opatření konsistoře podobojí. To zastupoval zájmy Jednoty bratrské, jejími tajným přívržencem se jevil. Později ještě do jiných komisi sněmovních volen byl, jmenovitě r. 1597 do komise k porovnání zřízeni zemského s právy městskými. I s universitou nepřestal pěstovati svazky přátelské, účastniv se mnohých jejích porad. Daniel zemřel 18. října 1599 následkem zážehu slunečního. Smrt jeho opěvalo 33 básníků, a celá země ho upřímně želela. Daniel Adam z V. získal si nesmrtelné zásluhy o českou literatura, a to nejen co spisovatel, nýbrž hlavně co vydavatel a opravovatel cizích starých i nových spisů, kteréž pilně přehlížel a k obecné potřebě přispůsoboval, zvláště co do čistoty a správnosti jazyka a vybroušenosti i uhlazenosti slohu, v kterémž ohledu všecka díla z jeho tiskárny vyšlá tak vysoce vynikají, že posud musejí pokládána býti za vzor populárního slohu. Tato díla to hlavně jsou, která získala věku císaře Rudolfa II. název „zlatého věku“ literatuře české, což ovšem má platnost, a to jen obmezenou, pouze co do stránky jazykové. Co se týče literárních prací Veleslavínových, tuť ovšem kromě jediného Kalendáře historického (1578 a 1590) nezůstavil nám větších prací původních; co sic ještě máme původního od něho, jsou s větší části toliko dedikace neb předmluvy ke spisům od něho opraveným neb vydaným. Avšak téměř všecky tyto předmluvy jsou čtení hodny, obsahujíce myšlénky rázné, pravdy podstatné a naučení praktická, a podávajíce pomůcek ku poznání a ocenění tehdejších poměrů socialních a náboženských. Spisovatel jeví se nám tu co muž šlechetný a osvícený, co horlivý vlastimil, a což pozoru hodno v oné době, co uvědomělý Slovan. Z ostatních děl, jichžto sepsání nebo překladu Daniel Adam z V. se účastnil, uvedena buďtež: Politia hi- storica, o vrchnostech a správcích světských (1584), Dictionarium latinum s českými výklady (1584), Kroniky dvě o založení země České atd., jedna od Aeneáše Sylvia, druhá od M. Kuthena (1585) s obsáhlou předmluvou o dějepravě české; Pravidlo křesťanského života (1587), Kronika nová o národu Tureckém (1594), Herbář dr. Mathiola (1596), Sylva quadrilinguis vocabulorum et phrasium (1598), Nomenclator quadrilinguis (1598). Syn Danielův Samuel Adam z V., narozen 15. dub. 1592, zůstával až do své zletilosti pod správou poračníkův, r. 1615 uvázal se sám v tiskárnu otcovskou, ale účastniv se povstání protestantských stavův propadl po bitvě Bělohorské statek svůj, a vystěhovav se z vlasti zemřel u vyhnanství, neznámo kdy a kde.