Vlastenský slovník historický/z Vřesovic

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Vrbenský	z Vřesovic	Vřez

Údaje o textu
Titulek:	z Vřesovic
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 895-897.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Vřesovic

z Vřesovic, jmeno jedné z nejstarších rodin šlechtických v Čechách, která v hojném rozvětvení od XV. až do XVIII. století v stavu rytířském a později panském květla. Z těch větev Kyšperských z V. všecky ostatní přečkala a teprva v minulém století vymřela. Z rodu toho vynikli: Jakoubek z V., muž odvážlivý, důvtipný a bojovný, avšak ve smýšlení nestálý, který především jiným hleděl vždy vlastního prospěchu a chytrým používáním okolností došel hojných statků a v politických bězích XV. století hrál vynikající roli. Přišed z Moravy do Čech ještě před vypuknutím bouřek husitských přidal se po smrti krále Václava k Táborům, r. 1422 zmocnil se Žlutice, byl po smrti Žižkově jedním z předních hejtmanů táborských, a r. 1426 zmocnil se Bíliny. Téhož roku bojoval v bitvě u Ústí nad Labem proti vojska míšeňskému, načež uvázal se v držení Ústí, města pustého, jež podržel až do roku 1436. Roku 1432 byl Jakoubek v čele deputace vyslané do Chebu k jednání s plnomocníky sboru Basilejského vyslané; po bitvě Lipanské smluvil se k společné obraně s Roháčem z Dubé a městy Žatcem, Louny, Litoměřicemi a Slaným; r. 1435 byl horlivým účastníkem sněmu Brněnského se strany táborské, ale r. 1436 přestoupil se synem Janem ke straně císaře Sigmunda, od kterého za to dostal četné statky, mezi jiným i Ploskovice a Doubravskou Horu, mimo to držel v ty doby také Chomútov. Po smrti Sigmundově stál Jakoubek ke straně Albrechtově, a r. 1438 provázev vojsko míšeňské z Čech domů se vracející přes Bílinu a Most porazil české pány a města, kteří u Želenic obořili se na Míšňany. Roku 1440 byl Jakoubek hejtmanem kraje Litoměřického a jedním z voličů Albrechta Bavorského za krále Českého. V letech 1441 a 1443 poselstvoval Jakoubek k ovdovělé královně Alžbětě a císaři Fridrichovi III. v příčině vydání Čechům nezletilého krále Ladislava, a r. 1444 stál v čele landfridu Litoměřického. Roku 1448 přestoupil Jakoubek k vítězné straně Jiřího Poděbradského, a r. 1451 byl při volbě tohoto za zeměsprávce království Českého a vzat mezi osoby jemu k radě přidané. Poslední zmínka o Jakoubkovi děje se r. 1461, a zdá se, že následujícího roku zemřel. Dědicem rozsáhlých statků jeho stal se syn jeho Jan, který nabyl také hradu Kyšperka, odtud potomci jeho psali se Kyšperští z V. Z větve té byli Jan Vilém a Ferdinand Thymon r. 1668 do stavu panského rodů starožitných povýšeni. Poslední známý potomek jejich byl Jan Matiáš Kyšperský z V., který zemřel v druhé polovici XVIII. století. Z jiných větví rodu toho vynikala větev, která se psala z Doubravské Hory, jak zámožností svou, tak i věhlasností několika svých členů. Volf z V. a z Doubravské Hory, narozen asi 1510, vstoupil záhy do státní služby, r. 1542 stal se hejtmanem hradu Pražského a rok na to také podkomořím králové. V hnutí stavovském r. 1547 setrval věrně při králi Ferdinandovi, začež po bitvě Mühlberské jmenován nejvyšším písařem zemským. O sněmě r. 1557 ustanovena byla komise k napravení zřízení zemského, která dílo své pod vedením pana Volfa r. 1563 dokonala, načež nákladem jeho r. 1564 tiskem vydáno pod názvem Práva a zřízení zemská království Českého. Volf z V. vládl četnými statky, mezi jiným náležela mu i Teplice. Zemřel 21. bř. 1469 a pochován v kostele Teplickém. Mladší syn jeho Václav z V. na Byšicích byl jako otec muž vysoce vzdělaný a od císařů Maximiliana II. a Rudolfa II. v diplomatických poselstvích potřebován. Co horlivý luterán stál v čele těch, kteří konfesi Augšpurské vymoci usilovali statní platnost, jsa při tom rozhodný odpůrce bratří. Roku 1579 dal konfesi českou i s ústním potvrzením císaře Maximiliana ve svém domě vytisknouti. Uvaliv proto na sebe hněv císaře Rudolfa ustoupil Václav z veřejného dějiště, a zanášel se potom výhradně literaturou a alchemií. Jsa přítel tehdejších učenců a básníků rád si s nimi dopisoval, a sám sepsal jazykem latinským rodopis Přemyslovcův, též přeložil do češtiny některé spisy náboženského obsahu. Roku 1577 odporučil Vilémovi z Rožmberka Klaudia Syrra Romana co strůjce „kamene filosofického“. Václav zemřel bezdětek 19. čce 1583, obrativ jmění své dílem na rodinný fideikomis, dílem na účely školní, kostelní a milosrdné. Bratří Vilém a Volf z V. a Doubravské Hory, horliví katolíci, stáli za doby českého povstání věrně při císaři, začež r. 1618 od direktorů ze země jsou vypovězeni a statků zbaveni, ale po bitvě Bělohorské zase k statkům a hodnostem svým navráceni. Slouživše pak v rozličných úřadech jsou r. 1622 do stavu panského a r. 1628 do stavu hraběcího povýšeni, a nabyli pak laciným skoupením konfiskovaných statků hojného zboží pozemského. Potomstvo jejich však vymřelo již v druhé polovici XVIII. století. Jan Habart Kostomlatský z V., ačkoliv evangelík, zachoval věrnost císaři Ferdinandovi II., ale nicméně musil r. 1628 opustiti vlast, však dovoleno mu, že statky své české mohl dáti spravovati od svých katolických příbuzných a každý rok na nějaký čas do Čech přijížděti. O dalších jeho příbězích nic není známo. V Čechách květla větev Kostomlatských z V. ještě po celé XVII. století, a poslední známý její člen jest Petr Kostomlatský z V., který r. 1674 učinil předepsaný slib věrnosti.