Vlastenský slovník historický/z Kravař

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Kravař
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 388–389. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Kravař

z Kravař, pánové, znamenitý někdy a mocný rod moravský, jednoho původu s četnými rody českými a moravskými, užívajícími erbu odřivous řečeného, nejblíže však příbuzný pánům z Benešova. Jmeno své vzali od sídla svého Kravař, které jim asi od druhé polovice XIII. století náleželo. První psal se tak od r. 1269 Vok, syn Drslavův, později komorník knížectví Opavského, který měl za manželku poboční dcera krále Přemysla Otakara II., s níž nabyl rozsáhlých statků. Potomstvo jeho se valně rozšířilo a po 200 let hrálo vynikající roli na Moravě. Roku 1347 připomíná se Ješek z K., jenž byl přítomen korunovaci Karla IV. na království České v Praze co člen deputace moravské. Roku 1398 založil Beneš z K. klášter kanovníků augustinianských ve Fulneku, a r. 1391 Petr z K. klášter téhož řádu v Prostějově. Lacek z K. byl v letech 1403—8 biskupem Olomouckým. Eliška z K., vdova po Jindřichovi z Rožmberka a matka Oldřicha z Rožmberka, připomíná se r. 1414 co dvorská dáma královny Žofie a veliká ctitelkyně Husova, jehož se horlivě u krále Václava ujímala. Nemenší ctitel Husův byl Lacek z K., od r. 1408 až do r. 1411 nejvyšší purkrabí Pražský, odpůrce arcibiskupa Zbyňka, jenž byl roku 1411 jedním z rozsudí ve při Husově s arcibiskupem, kteří vyřkli, aby se arcibiskup králi pokořil a papeži zvláštním listem oznámil, že v zemi České o žádném kacířství neví, čemuž se arcibiskup také podrobil. Téhož roku jmenován jest zemským hejtmanem na Moravě a r. 1415 spolu s Čeňkem z Vartemberka, nejvyšším purkrabím Pražským, svolal do Prahy valný sněm českých i moravských stavů, na kterémž stalo se osvědčení české šlechty známým stížným listem ke sboru Kostnickému, na němž přivěšeno bylo 452 pečeti. Na svých statcích moravských osazoval fary veskrze kněžími podobojí. Zdá se že brzy na to zemřel, neboť po roce 1416 neděje se o něm žádné zmínky více. Jindřich z K. na Plumlově stal se r. 1419 zemským hejtmanem moravským, padl však již 1. list. 1420 v bitvě pod Vyšehradem, marně dříve krále Sigmunda napomínav, aby se nepouštěl do boje s nepřítelem všecky výhody na své straně majícím. Před smrtí svou přijal na hřbitově Pankráckém večeři Páně pod obojí spůsobou. Petr Strážnický z K., bratr zemského hejtmana Lacka, byl roku 1412—16 komorníkem Olomouckým, 1419 zemským hejtmanem markrabství Moravského, a též horlivým rozšiřovatelem kalicha na Moravě. Roku 1421 dovolil knězi Bedřichovi ze Strážnice založiti nový Tábor na Moravě u Nedakunic a přičinil se o svolání sněmu Čáslavského, jehož se co přední náčelník Moravanů zúčastnil. Když však vojsko Sigmundovo jeho statky plenilo, hledal u krále milost, odstoupil od kalicha a byl na to podruhé v letech 1422—24 hejtmanem zemským. Avšak r. 1425 vinil jej Sigmund ze zrady a dal opět jeho statky pleniti. Dále Petr z K. nevystupuje více v dějinách a zemřel nejspíše r. 1434. Stálejší ve svém politickém smýšlení byl syn jeho Václav Strážnický z K., který, když r. 1421 všecka moravská šlechta Sigmundovi se podrobila, sám druhý s Haškem z Valdšteina v odboji proti němu setrval, načež od krále na veřejném soudu zbaven jest svého dědictví. On však toho nedbaje obrátil se do Čech, kdež účastnil se všech hlavních bitev Husitů, jmenovitě r. 1426 Ústské a 1427 Tachovské. Roku 1429 provázel Prokopa Velikého do Prešpurku na sjezd s králem Sigmundem a r. 1432 do Basileje. Později působil též ku přijeti Sigmunda za krále, s nímž se smířil, a zemřel asi roku 1439 morovou ranou, jak se zdá, bezdětek. V těch dobách vyskytuje se Perchta z K., manželka Petra Konopišťského ze Šternberka, po jehož smrti držela v Čechách Konopiště a na Moravě Šternberk, kteréž oba hrady vzdala Husitům pod úmluvou. Roku 1434 bojoval lid její v bitvě u Lipan po straně panské. Poslední muž staropanského rodu K-ů byl Jiří z K., který zemřel r. 1466 bez mužských dědiců. — Od těchto starých pánů z K. odštěpili si již asi v XIV. století páni Tvorkovští z Tvorkova, kteří spustivše se jmena rodinného drahný čas toliko dle sídla svého Tvorkova v knížectví Ratiborském se psali, začátkem pak XVI. století k tomuto příjmení zase i přijmí z K. přijali, jehož později skoro výhradně užívali. Tito mladší K-ové, nepovznesše se již ku předešlé znamenitosti, vymřeli během XVIII. století.