Vlastenský slovník historický/z Heimburka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Heimburka
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 165.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Řehoř z Heimburka

z Heimburka Řehoř, výtečný právník a státník XV. století, narozen ve Vircpurku z rodiny šlechtické, stal se 1430 doktorem obojího práva, na koncilu Basilejském stal se přítelem a sekretářem Eneáše Sylvia, kterýžto úřad zastával až do r. 1460, vedle čehož však propůjčoval se rozličným knížatům k diplomatickým službám. R. 1459 byl Řehoř co plnomocník některých knížat německých na sjezdu v Mantově, kdež papež Pius II. snažil se přiměti evropské mocnosti ku křížovému tažení proti Turkům, kterýžto úmysl jeho zmařen jest dílem neohroženou výmluvností Řehořovou, jenž celou tu věc vyhlašoval za pouhou záminku, pod kterou by papež mohl vybírat v křesťanských zemích peněžité příspěvky pro sebe. Na to vstoupil Řehoř do služby arciknížete Sigmunda Tirolského, jehož se ve sporu jeho s kardinálem Cusou, biskupem Brixenským, tak důrazně ujímal, že ho papež i se Sigmundem do klatby dal, ve které Řehoř zůstal, i když arcikníže papeži se pokořiv jí zbaven byl. Roku 1463 přijal obratného Řehoře do své služby král Český Jiří, který byl ve sporu s Římem, a učinil jej svým radou. Jemu sloužil Řehoř věrně až do smrti jeho, požívaje úplné důvěry královy, který jej štědře odměňoval, darovav mu mezi jiným statky Chvatěruby a Nelahozeves. Avšak po smrti krále Jiřího musil Řehoř opustiti Čechy, obviňován jsa z piklů strojených proti nově zvolenému králi Vladislavu Jagailovci. Obrátil se tedy do Sas, a chtěje co stařec zažiti pokoje smířil se s papežem, načež kletba s něho sňata, a zemřel v Drážďanech v měsíci srpnu 1472. Řehoř z H. byl jeden z největších mužů svého věku, a může vším právem považován býti za předchůdce reformace v Němcích. Vládna neobyčejným ostrovtipem a mocnou výmluvností setrval nesklonně při svém přesvědčení. Od něho jest pověstný spis (nejspíše mezi 1441 a 1446 sepsaný) Admonitio de injustis usurpationibus paparum Romanorum, přísná a bezohledná to kritika papežství a papežů.