Vlastenský slovník historický/Zvíkov

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Ztracenci	Zvíkov	ze Zvířetic

Údaje o textu
Titulek:	Zvíkov
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 926.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Zvíkov (hrad)

Zvíkov, něm. Klingenberg, druhdy král. hrad, jehož věkem sešlé budovy dosavad imposantně se vypínají nad ústím Otavy do Vltavy. Původně byl Z. majetkem soukromým, hradem král. objevuje se nejprv r. 1224. Od Václava I., který ve Z-ě zvláštní oblibu nacházel, byl hrad v nádherném slohu gotickém přestavěn a leskem královským přioděn. Roku 1248 dal zde král ten zatknouti posly, kteří mu jeho sesazení a zvolení syna Přemysla za krále oznamovati. Když pak Václav v březnu 1249 přinucen byl ke smlouvě, jíž postoupil vlády synovi, vymínil sobě k výživě mezi jinými také hrad Z.; avšak jak mile se vlády opět zmocnil (5. srpna t. r.), dal odbojného syna na Z. do vazby odvézti. Po smrti Otakara II. potáhl pověstný Záviše z Falkenšteina mimo jiné král. hrady i Z. na se, až jej král Václav II. na jaře 1285 hrozbou, že dá usmrtiti Záviše před hradem, ke vzdání přinutil. Jindřich Korutanský daroval r. 1307 Z. i s panstvím Jindřichovi z Rožmberka, avšak za Karla vrácen zase koruně. Roku 1436 postoupil Sigmund Z-a opět Rožmberkům, kteří jej r. 1473 pustili pánům ze Švamberka. Po bitvě Bělohorské odsouzen Petr ze Švamberka hrdla i statků, avšak Mansfeldští drželi se na hradě a postoupiti ho teprv r. 1622. Roku 1623 prodán Z. knížeti Janovi Oldřichovi z Eggenberka, po vymření pak toho rodu se dostal roku 1710 knížatům ze Švarcenberka.