Vlastenský slovník historický/Vozová hradba

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Votice	Vozová hradba	Vožice Mladá

Údaje o textu
Titulek:	Vozová hradba
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 889-890.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Husitský bojový vůz

Vozová hradba, vozový tábor, slula hradba pohyblivá z vozů, jaké se již ku konci XIII. a na začátku XIV. století u vojsk evropských vyskytují. Nejvyššího však zdokonalení dosáhla v. h. ve válkách husitských, když slavný mistr taktiky Jan Žižka vozový tábor dle jistých pravidel tak upravil a zařídil, že se stal pevností nepřemožitelnou a všeobecným postrachem tehdejších vojsk evropských. V. h. Žižkova skládala se obyčejně z vozů čtyrspřežných; voje jedněch vozů byly mezi druhé vozy vraženy tak, že předek vozu zadního se zadkem vozu předního bezprostředně se stýkal a těžkými řetězy s ním spojen byl. Obyčejně bývala v. h. obehnána hlubokým příkopem. Aby se v. h. rychle utvořila, jezdívaly na pochodu vozy husitské až i čtyřmi proudy vedle sebe. Vozy dělily se na vozy bojovné, které byly buď krajní neb placní, a na vozy pícní neb komorní. Na jeden bojovný vůz počítali se jeden povozník, dva jízdní, čtyři pavezníci a třináct střelcův. Táhl-li proud řadami čtyrvozovými, jezdívaly v bocích vozy krajní, v středu vozy placní. Všecken bojovný lid, všecka zavadla, ženy i děti mívali vnitř vozů svá určitá místa. Před hradbou v přiměřené vzdálenosti táhli lehčí jezdcové a střelci, kteří měli dorážejícího nepřítele zdržovati tak dlouho, dokud se v. h. v pevný semknutý šik neseřadila. V normálním postavení měla v. h. podobu podlouhlého čtverhranu, zachovajíc útvar, jaký měla již na pochodu, v čelí a v zádech bylo tak zvané okřídlí čili vykřídlí, totiž vozy, jimiž se hradba zavírala. V středu hradby byl plac, v rozích a podél stěn bočních vozů postaveny houfnice a tarasnice, nejprvé od Žižky užívané. Postranice vozů skládaly se ze silných prken našim fošnám podobných. Aby též dolejší okončiny lidu a koňstva vnitř hradby před šípy a střelami nepřátelskými byly chráněny, visely s vozů na straně zevnitřní až na zem silné klády se zastrčenými do nich tyčemi přes kříž, tarasy s berlou zvané. Jindy podle útvaru půdy a jiných okolností brala v. h. na se podobu zakulacenou, vejcovitou neb polovejcovitou. Úloha početí boje připadala střelcům na vozích; když bitka v hustou seč se proměnila, nastala práce kopiníkům, sudličníkům a cepníkům, kteří se svými zbraněmi řady nepřátelské poráželi. S ostatními uprostřed hradby sešikovanými pěšáky a jezdci obyčejně pak z východního místa, jež bylo nepřítelem nejméně ohroženo, výpad na protivníka učiněn, a tím úplné pohubení nepřátel a konečně vítězství docíleno. Průběhem válek husitských nabyly v-vé h-by tak ohromných rozměrů, že na př. r. 1427 vozový tábor z půl čtvrta tisíce vozů se skládal. Od Čechů přijali v-vé h-by také Poláci a Rusové, jmenovitě Kozáci; v západní Evropě pak užíváno jich skorem až do polovice XVI. století.