Vlastenský slovník historický/Universita Pražská

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Unislav	Universita Pražská	Urbař

Údaje o textu
Titulek:	Universita Pražská
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 841-846.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Univerzita Karlova

Universita Pražská. Jak ve článku Školství uvedeno, bylo již v XIII. století při chrámě Svatovítském v Praze vyšší učení čili tak zvané partikulární studium, v němž přednášeno mládeži, hlavně k duchovnímu stavu určené, nejenom o theologii, nýbrž také o tak zvaném sedmeru svobodných umění, a nejspíše udělovány byly také hodnosti akademické, které však měly platnost jenom pro Čechy. Václav II. usiloval o založení v Praze studia generalního dle vzoru Pařížského, potkal se však s neodolatelným odporem stavů, obávajících se z toho přílišného rozmnožení moci duchovního stavu. Co se nepodařilo Václavovi, to provedl slavný vnuk jeho Karel IV., který ještě za živobytí otcova vyjednával o tu věc v Avinioně s papežem Klimentem VI. Ten zvláštní bulou ze dne 26. led. 1347 svolil k tomu, aby v Praze zřízeno bylo generalní studium, kde by přednášeno bylo ve všech fakultách tehdáž obyčejných, totiž v theologické, právnické, lékařské a filosofické, a hodnosti akademické na nich udělované aby měly platnost ve všech zemích křesťanských; za kancléře pak nové university ustanovil arcibiskupa Pražského. Když pak i stavové zemští na sněmě r. 1348 k tomu svolení své dali, vydal Karel 7. dubna téhož roku pověstnou zlatou bulu, kterouž v Praze založil generalní studium o čtyřech fakultách, jež slíbil hojně nadati statky i milostmi královskými. Doktory, mistry a studenty, kteří by odkudkoli přijdouce v studiu tom se účastnili, vzal Karel pod svou zvláštní ochranu a pojistil jim všecky svobody a všecka práva, která mělo platnost na vysokých školách Bononských a Pařížských. A hned také povolal z ciziny na slovo vzaté profesory všech fakult, kteří ještě r. 1348 jali se přednášeti dílem v bytech svých, dílem po klášteřích a v jiných příhodných místnostech, majíce sobě vyměřené platy, jež dostávaly půlletně. Roku 1349 odbývány jsou již i promoce. Roku 1352 vybírán jest s povolením arcibiskupa Pražského Arnošta příspěvek od veškerého duchovenstva v zemi, a za peníze, které se takto sešly, koupeny pro u-tu jisté statky, z jichžto příjmů měli budoucně profesoři býti placeni. První organisace dána nové u-tě statutem z r. 1360, dle kterého rozdělena byla na čtvero národů: Český, Bavorský, Polský a Sasky. K národu českému počítány kromě Čech a Moravy také Uhersko a Sedmihradsko se svými vedlejšími zeměmi; k národu Bavorskému celé jižní Německo s částí severního Německa, a mimo to celé Nizozemí; k národu Saskému největší část severního Německa a Skandinávsko; k národu Polskému konečně Polsko, Litva, Prusko, Lužice, Míšeň, Duryňsko a hořejší Sasko. Nejvyšší důstojnost při u-tě byl úřad rektora, jenž volen byl ode všech čtyř národů spůsobem dosti spletitým s počátku na rok, od r. 1385 pak na půl léto. Rektor měl pravomocnost nade všemi členy u-ty ve věcech jak disciplinárních tak trestních. V čele jednotlivých fakult, které tvořily podobné korporace jako cechy řemeslníků a umělců, stáli děkani od nich též na půl léta zvolení, kteří podřízeni byli rektorovi. Akademické stupně byly dva, nižší a vyšší; nižší slul bakalářství, vyšší ve fakultách theologické a filosofické čili, jak tehdáž se říkalo, artistické, mistrovství, ve fakultách právnické a lékařské doktorství. Vlastní budovy universitní s počátku nebylo. Slavné výkony u-ty odbývány byly na rozličných místech, na př. instalace rektora v metropolitním chrámě sv. Víta, promoce bod tamtéž anebo v arcibiskupské residenci na Malé Straně. Studenti směli po pravidle bydleti jenom u mistrů neb bakalářů, kteří pro ně drželi tak zvané bursy, kde jim také stravu dávali. Zvláštními ústavy byly koleje (v. Kolej). Záhy činěna jsou ve prospěch u-ty také nadání od osob soukromých, a to jmenovitě na chudé studenty. Roku 1372 odtrhla se od u-ty fakulta právnická, tvoříc odtud zvláštní u-tu pod vlastním rektorem, tak že Pražské generalní studium skládalo se potom z dvou u-t, které měly jediné kancléře společného. Ponenáhlu začaly jednotlivé fakulty nabývati vlastních domů, kamž přenášely svá sídla a kde se také přednášky odbývaly. Konečně král Václav IV postaral se o důstojné sídlo a střed celého generalního studia zakoupením a darováním jemu domu Rotlevova, o čemž viz čl. Karolín. Od těch dob dály se všecky slavné výkony a odbývána všecka shromáždění universitní v tomto domě. Všickni členové u-ty zaznamenati byli ve zvláštních matrikách podle svých fakult. Počet studenti na u-tě Pražské vzrůstal rok co rok, neboť byla ona jediným ústavem svého spůsobu v střední Evropě, i byli mezi nimi také osoby postavené ve vysokých důstojenstvích, synové bohatých šlechtických rodin, jakož neméně i synkové zámožných měšťanů z Čech i z ciziny, kteří se v Praze vedle studií svých zanášeli také obstaráváním obchodů svých otců. Takovým spůsobem měla Praha nemalý prospěch z u-ty, což mělo za následek veliký rozkvět všech živností a zvýšení obecného blahobytu. Členové u-ty nosili zvláštní kroj, dle rozličného důstojenství jejich jim předepsaný. Tomek cení počet studentů, kteří se v letech 1372—89 stejnou dobou v Praze zdržovali, při nejmenším na 11.000. Stejnou měrou vzrůstal i počet profesorů na všech fakultách, a mezi nimi nalézali se mužové v učeném světě vysoce slavení, ku konci pak XIV. století byla u. P. vedle Pařížské a Oxfordské jednou z prvních církevních autorit. Svým časem nemohla se u. ubrániti vlivu všemohoucího ducha časového, který se jevil hlavně dvojím směrem: živějším probouzením se národnosti a snahou po církevních opravách. Roku 1384 ponejprv nastal v u-tě spor mezi národem Českým a národy cizími, v němž jednalo se o místa v kolejích, kterážto bylo obsazena téměř samými Němci. V tom spatřovali Čechové křivdu sobě činěnou, i vedli sobě na to stížnost jak u krále tak u arcibiskupa. Spor ten pro neústupnost Němců uvedl u-tu na delší čas v nemalý nepořádek, až konečně přivedeno k místu narovnání Čechům příznivé, jemuž se Němci podrobiti musili. Strany sobě odporné jsou takto na čas upokojeny, avšak nikoliv nesmířeny, i zůstala mezi nimi jakási řevnivost a kyselost, která při každé příležitosti se jevila, až svým časem v prudký oheň vyšlehla. Podnět k tomu daly snahy o církevní opravu, které tehdáž celou křesťanskou Evropou hýbaly, obzvláště pak mezi národem Českým horlivých přívrženců nacházely. Jmenovitě byly to spisy Viklefovy, které od některých českých studentů z Oxfordu do Prahy přineseny roznítily nový spor mezi členy u-ty P-ské. Kdežto Čechové horlivě účastnili se opravního ruchu v církvi, spisy těmi podněcovaného, Němci protivili se naprosto všem novotám; k tomu přidala se i roztržka v církvi samé, když tři papežové najednou vrchní moc nad ni sobě osobovali, z nichž král uznával jiného nežli arcibiskup. S králem v té věci věrně držeti Čechové, s arcibiskupem zase Němci, i čehož pošlo rozdvojení též na u-tě, které vedlo k vydání od krále Václava pověstného dekretu Kutnohorského, jímž rozřešen dávný spor o hlasy tím spůsobem, aby budoucně národ Český vládl třemi, ostatní pak tři národové dohromady jen jediným. (V. čl. Hus.) Následkem toho bylo známé vystěhování se z Prahy německých mistrů a studentů v počtu asi 5000. Krokem tím zasazeno byla rána u-tě P-ské, která tím ztratila velikou část své důležitosti pro Evropu, ale s druhé strany stalo se ono pro národ Český v záležitosti náboženské autoritou rozhodnou, když v ní výhradně oponovala strana Husova, jejíž učení šířilo se po vši vlasti, k čemuž zajisté nemálo přispívalo právo u-ty, obsazovati školy v celé zemi. (V. čl. Školství) Tak stala se u. hlavou veškeré strany pod obojí, a provozovala jmenovitě na obsazování konsistoře její největší vliv. Naproti tomu bouře husitské nebyly příznivy rozkvětu u-ty co vědeckého ústavu, nejenom že rozplašení jejích členů připravilo ji o mnohé výtečné síly, které nikdy nebyly nahraženy, ona i hmotně utrpěla násilným rozchvácením mnohých statků jejích, tak že to co zbývalo nestačilo na vydržování profesorů v tom počtu jako dříve. Takovým spůsobem stalo se, že záhy celé tři fakulty, bohoslovecká, právnická a lékařská, činnost svou úplně zastavily, tak že co korporace zbývala již jenom jediná artistická čili filosofická, v niž ještě odbývány promoce. Takto chřadla u. po celé XV. i také v XVI. století, na jehož začátku fakulta filosofická, která celou u-tu tvořila, skládala se už jenom obyčejně z 10 neb 11 členů. Nemělať u. čím lákati k sobě výtečnější učence, a jestliže přece některý pro ni byl získán, zastával úřad profesorský jenom tak dlouho, dokud mu nekynulo jiné lepší zaopatření. Proto čas od času jevily se dobře míněné snahy o reformu u. ty, jenž však zůstávaly bez výsledku pro nedostatek dobré vůle při stranách, které v tom neviděly žádného zvláštního zisku pro sebe. Jakkoli nescházelo šlechetných mecenášů, kteří klesající u-tě hleděli napomáhati novými nadáními jak na vydržování studentů tak i na jednotlivé stolice učitelské, zvláště v době zmáhajícího se humanismu a obnovení klasických studií: takové jednotlivé projevy lepších snah nemohly zastaviti neodolatelný úpadek u-ty, mající příčinu v nepříznivých okolnostech, jež změniti nebylo v moci nižádného soukromého úsilí. Roku 1547 účastnila se u. vynikajícím spůsobem odboje českých stavů, kteří se v Karolíně shromažďovali a proti králi Ferdinandovi spolčovali. Za to po bitvě Mühlberské mstil se Ferdinand u-tě odporem proti její opravě, ano r. 1555 povolal do Prahy jesuity (v. t.) a založil pro ně kolej Klementinskou, která se brzy stala nebezpečným soupeřem sestárlé u-ty a velikou část šlechtické i zámožné měšťanské mládeže do svých škol přivábiti dovedla. Pražská jesuitská kolej měla dvě fakulty, bohosloveckou a filosofickou, na kterých udělovány hodnosti akademické, i byly tedy v Praze dvě u-ty, stará Karlova utrakvistická a nová Ferdinandova katolická. U. Karlova trvala napořád v sešlém stavu svém, musejíc při tom ještě snášeti všeliké příkoří a skracování v právech svých, vycházející z nepřízně vlády. Jediné důležité působení, jaké u-tě P-ské zbývalo, záleželo v řízení nižšího školství v zemi, které bylo podrobeno jejímu dohledu (v. Školství). U. dosazovala na venkovské školy mladší členy své, čímž ony znamenitě se zvelebovaly, a tomuto zařízení musí se s velikou části připisovati kvetoucí stav českých škol v XVI. a na začátku XVII. století. Stav u-ty samé zůstával při tom napořád stejně truchlivý, počet profesorů jejich střídal se v letech 1547—1608 mezi 8 a 10. Jakkoli však měla jen jedinou fakultu, bývali na ní přece nezřídka mužové zběhlí též ve vědách k jiným fakultám počítaných, i stávalo se tedy, že někdy z ochoty vyskytovaly se také přednášky z oboru právnictví neb lékařství (bohoslovecké přednášky nebyly na u-tě Karlově dovoleny), což však bylo vždy jenom nahodilou výminkou. Nejvíce květla toho času na u-tě astronomie a mathematika, v kterýchžto vědách bývali profesoři její na slovo bráni; mimo to pěstována hlavně studia klasická. Lepší doba zdála se nastávati u-tě P-ské roku 1609, když pověstným majestatem Rudolfovým na svobodu náboženství také „akademie“ odevzdána v moc protestantských stavů, kteří bez odkladu jali se prováděti dávno žádoucí její reformu. K tomu konci zřízena od nich zvláštní komise, která měla skoumati rozličné opravní návrhy stavům podané. Všecky čtyry fakulty měly býti obnoveny a spůsobilými silami obsazeny, příjmy u-ty upraveny a rozmnoženy, chudým studujícím pravidelné podpory udělovány. Tak schylovaly se věci pořád k lepšímu, jakkoliv ani nyní nescházelo u-tě sporů jak vnitřních tak i se vnějšími odpůrci, i okazovala se oprávněná naděje na budoucí nový rozkvět. Po vypuzení ze země jesuitů za českého povstání ustanoveno na sněmě r. 1619, odevzdati kolej Klementinskou u-tě, jejíž vítězství nad nebezpečnou sokyní zdálo se tím býti dovršeno. Ale brzy se list obrátil, po bitvě Bělohorské dotírala na u-tu rána za ranou. Do Karolína ubytováni jsou vojáci, statky universitní jsou dílem nemilosrdně pustošeny dílem odcizeny, jednotliví členové u-ty pro účastenství v povstání na hrdle i jinak trestáni, ano netajeno se s úmyslem u-tu protestantům odejmouti a katolíkům, pro něž prý původně založena byla, zase navrátiti. Všecky kroky, jež u. činila k odvrácení od sebe takového osudu, byly marné, pročež 30. dub. 1622 rektor i poslední čtyři profesorové, kteří na u-tě zbyli, akademické úřady své dobrovolně složili, načež ustanovení k tomu císařští komisaři uvázali se v Karolín a ve správu všech statků u-ty. Ale ještě téhož roku celé jmění bývalé u-ty darováno jest od císaře jesuitské koleji Klementinské, která od těch dob tvořila jedinou u-tu v Praze, nazvanou Karlo-Ferdinandskou. Rektorem jejím měl býti vždy rektor Klementina, fakulty právnická a lékařská měly obsazeny býti světskými profesory, bohoslovecká a filosofická členy řádu, na placení světských profesorů měly obracovány býti příjmy ze statků bývalé akademie Karlovy, v jichž správu se k tomu konci tovaryšstvo uvázalo; dosavadní koleje měly větším dílem býti zrušeny, a jenom dvě z nich zařízeny co bursy, v nichž by pod dohledem řádu bydleli studenti světských fakult; konečně měl každý profesor při nastoupení učitelského úřadu svého složiti katolické vyznaní víry. Když však se jednalo o to, aby nové zařízení u-ty vysloveno bylo v nové zakládací listině od císaře vydané, protestoval proti tomu arcibiskup Pražský jakožto proti zkrácení svých práv, tvrdě, že právo k založení nové u-ty náleží výhradně papeži. Z toho povstal dlouhý spor, jejž císař Ferdinand III. r. 1638 rozhodl v ten spůsob, že jesuité musili vydati statky akademie Karolínské, která dosáhla předešlé samostatnosti pod protektorem od císaře jmenovaným, tak že opět byly dvě od sebe rozdílné u-ty. Mezi tím arcibiskup vyhledával právo své v Římě, kteréžto jednání bez konce se protahovalo, a také mezi oběma u-mi nescházelo ustavičných třenic, tak že s nynějším stavem žádná strana spokojena nebyla. Tu se císař odhodlal k opětnému sloučení obou u-t v jednu, které dne 4. března 1654 slavně jest v kostele Týnském prohlášeno, při čemž arcibiskupu Pražskému navrácena jest prvotní důstojnost kancléřská při ní. Vnitřní poměry u-ty upraveny měly býti novým statutem. Světské a jesuitské fakulty měly od nynějška každá své zvláštní jmění; také pravomocnost byla dvojí, neboť členové světských fakult podrobeni byli akademickému senatu, členové duchovních představeným řádu jesuitského; konečně dály se promoce právnické a lékařské fakulty v Karolíně, promoce theologické a filosofické v Klementinu. Společného měly obě částky university jenom kancléře a rektora, pak nově obživlé jméno u-ty Karlo-Ferdinandské. Ve světských fakultách zaveden pravidelný řád vyučovací, jakož i mnohé včasné opravy, následkem kterých začala se u. probírati z dosavadní své lethargie, a brzo spatřujeme na ní co profesory práv a lékařství muže ve vědě proslavené. Jesuité naproti tomu zpírali se proti všem opravám, o které se statní moc při jejich fakultách zasazovala, hájíce si úplnou svobodu vyučování podle zásad svého řádu. Roku 1718 jest konečně stará budova Karolína na útraty státu v nynější své podobě přestavěna. V takovém stavu nacházela se u. P-ská při nastoupení Marie Teresie, za jejíhož panování udály se v ní důležité změny a položen základ k novému jejímu zvelebení.