Vlastenský slovník historický/Sezima

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Severin	Sezima	Sezimovo Ústí

Údaje o textu
Titulek:	Sezima
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 743-744. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Sezimové z Ústí

Sezima z Sezimova Ústí, starodávní, nyní vymřelý panský rod v Čechách, větev Vítkovců, jehož předek Sezima vystavěl město Ústí nad Lužnicí (v bývalém Táborsku, po něm Sezimovým pojmenované. Potomkové jeho nazývali se po tomto sídle svém a podrželi později křestné jmeno S. za příjmení. Jan S. ze Sezimova Ústí byl osobním přítelem Jana Husa, jenž k němu své útočiště vzal, když ku konci r. 1412 musil Prahu opustiti. Jan zemřel 1414, a vdova jeho Anna osvědčila se v době 1414-17 co nejhorlivější Husitka. Naproti tomu byl Janův mladší bratr Oldřich horlivý katolík, a drže r. 1419 Ústí, jak se zdá co poručník sirotků bratra svého, vypověděl z města všecky obyvatele po husitsku smýšlející. Ale Janův syn Prokop zmocnil se pomocí vypovězenců v noci masopustní r. 1420 města a přinutil strýce k útěku. Brzy potom dobyt i hrad a pusté město Hradiště, a založeno tam nové město Hradiště hory Tábor (nynější Tábor), kamž přestěhovalo se obyvatelstvo z Ústí požárem zkaženého. Prokop z Ústí, přilnuv zcela k výstřední straně Táborů, zmizel mezi nimi. Později připomíná se Jan z Sezimova Ústí co stoupenec pana Menharta z Hradce a po jeho smrti co jednotník Strakonický. V témž století dostali se S-mové v držení města i statku Ouštěku v Litoměřicku, a stali se dědičnými kraječi v království Českém. Po bitvě Bělohorské přišli skoro všickni členové rodu toho o své statky a vystěhovali se do ciziny, tak že jmeno jeho v Čechách zaniklo.