Vlastenský slovník historický/Sedlec

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Sedlčany	Sedlec	Sedlecká župa

Údaje o textu
Titulek:	Sedlec
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 741-742. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Sedlecký klášter

Sedlec, vesnice v kraji Čáslavském blíž Kutné Hory, kde druhdy stával slavný klášter cisterciacký, první toho řádu v Čechách, z něhož podnes zbyl krásný kostel (nyní farní) Nanebevzetí Panny Marie, pak starý konvent (nynější zámek) a nový konvent, přeměněný v našem století na erární fabriku na tabák. Klášter Sedlecký založen byl r. 1143 za panování Vladislava II. od bohatého pána českého Miroslava a povoláni do něho mniši z kláštera Valdsasenského v Hořejší Falci i jichž prvním opatem byl Hořislav († 1169). Klášteru daroval zakladatel Miroslav hojné statky, později pak stal se klášter také účastníkem výnosných dolů Kutnohorských, čímž tak znamenitě zbohatl, že mohl přikoupiti další pozemky a v XIV. století vydržovati až 500 řeholníků. Král Václav II. osvobodil r. 1291 klášter na věčné časy ode všech daní, a udělil mu právo mincovní. Roku 1308 byl klášter od lidu Jindřicha Korutanského vydrancován, roku pak následujícího někteří měšťané Pražští a Kutnohorští, vedením Peregrina Puše, přepadli klášter a zajali v něm podkomořího král. Jindřicha z Lipé, Jana z Vartemberka a Jana z Klimberka, kteří tam na cestě přenocovali, a odvedli je co vězně na hrad Lidici. Roku 1320 dostavěn jest velikolepý chrám Nanebevzetí Panny Marie o pěti lodích, jeden z největších v zemi, roku pak 1325 udělil král Jan klášteru patronat nad četnými farními kostely v král. městech, a r. 1331 právo hrdelního soudu. Opat Jan III. obdržel na začátku XV. století od papeže právo nositi infuli a berlu, tamější pak hrob Božího těla zvláštní odpustky pro poutníky jej navštěvující, což zavdalo podnět k hlučným poutem tam každoročně na druhý svátek velikonoční konaných. Roku 1421 jest k. S. přepaden od Husitů pod samým Žižkou, dobyt a vypálen, při čemž povražděno mnoho set mnichů, mezi nimi též kartusianů, kteří ze svého vypáleného kláštera na Smichově u Prahy sem byli utekli. Přenádherný kostel Panny Marie zapálen prý proti výslovnému zákazu Žižkovu, začež pachatelé zastihl krutý trest. Od těch dob klášter i chrámy jeho ležely v sutinách, a rozsáhlé statky jeho jsou rozebrány. Roku 1438 vrátili se někteří mniši, ale brzy se zase rozešli, až teprv r. 1454 za krále Ladislava vrátil se sám starý opat Theodorik, a opraviv kostel ss. Filipa a Jakuba jal se klášteru zpět vymáhati odcizené statky, v kteréžto snaze i zástupcové jeho neunavně pokračovali. Úsilí jejich mělo značnější prospěch teprv za Ferdinanda I., který je v tom vydatně podporoval. Od těch dob zmohl se klášter opět tak dalece, že odbůjní stavové čeští mohli na něm r. 1619 žádati 2000 kop grošů míš. válečné daně. Mniši odepřeli je zaplatiti, začež jsou vyhnáni a zboží klášterní prodáno za 30.000 kop míš. městu Kutné Hoře, která je však po bitvě Bělohorské zase klášteru navrátiti musila. Od těch dob k. S. nanovo se zmáhal za výhradního panování v zemi náboženství katolického a nabýval koupí nových statků. Na sklonku XVII. století přikročeno konečně k nové stavbě kostela Nanebevzetí Panny Marie, který r. 1707 jest šťastně dokonán. Zároveň podniknuta nová stavba konventu. V tom čase vedlo se kláštera tak dobře, že mohl počet mnichů býti rozmnožen, ano i dům v Praze koupen. Později však špatným hospodářstvím klášter zase klesl, až r. 1783 jest dekretem císařským zrušen, mniši do jiných klášterů přeloženi a statky náboženskému fondu přiřknuty.