Vlastenský slovník historický/Rukopis

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Rukojmě	Rukopis	Rumburk

Údaje o textu
Titulek:	Rukopis
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 729. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Rukopis, spis rukou psaný, jaké byly všecky před vynalezením knihotisku. V r-ech zachovány jsou nejstarší památky literatury nějakého národu, i mívajíť ony proto velikou cenu jak archeologickou tak vědeckou. V literatuře české důležity jsou nad jiné dva r-sy, Kralodvorský a Zelenohorský, o nichž učiněna již zmínka v článku o literatuře. R. Kralodvorský, nejslavnější památka staročeské básnické literatury, nazvaná dle naleziště svého Králové Dvora, kdež jej Václav Hanka 16. září 1817 nalezl v sklepení kostelní věže, uložen jest v Českém Museu. R. tento jest pouze malý zbytek z větší knihy, a obsahuje zpěvy dílem epické dílem lyrické, z nichž některé sáhají původem svým až do časů pohanských, ačkoliv r. sám psán v XIII. anebo nejpozději na začátku XIV. století. Básně tyto, vysoké ceny poetické, dávají svědectví o znamenitém stupni vzdělanosti, na kterém se nalezal národ náš již v dobách nejdávnějších. — R. Zelenohorský, dříve vůbec Sněmy a Libušin soud zvaný, jmenuje se nyní obyčejně od svého naleziště, zámku Zelené Hory u Nepomuka, kde jej v archivu knížete Colloreda nalezl důchodní František Kovář a v prosinci 1818 tajemným spůsobem bez oznámení svého jména zaslal tehdejšímu nejvyššímu purkrabímu Frant. hraběti Kolovratovi, který jej odevzdal právě tehdáž založenému Museu českému, kde až doposavad se chová. R. ten klade se do IX. století, a jest tedy nejstarší památkou nejenom literatury české, nýbrž vůbec slovanské. Obsahujeť dva zlomky básní epických, první kratší a jen devět veršů čítající jest konec básně, která nejspíše nějaký sněm líčila. Druhý 112 veršů obsahující, líčí známou národní pověst o moudré dceři Krokově Libuši, jak se dva bratří o dědictví po otci pohádali, a jeden z nich, nespokojen s výrokem kněžny Libuše v té při, ji pohaněl, což jí pohnutkou bylo, panenství se zříci a vyvoliti si za manžela oráče Přemysla, zakladatele nazvaného po nám rodu panovnického v Čechách. I tento r. má velikou cenu, a to nejen básnickou, ale i historickou. Oba r-y byly co do pravosti v mnohou pochybnost brány, avšak skvěle obhájeny.