Přeskočit na obsah

Vlastenský slovník historický/Rakousy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Rakousy
Autor: Jakub Malý
Zdroj: Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 691.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Rakousy jakožto země sousední byly od starodávna v rozmanitých, přátelských i nepřátelských stýčnostech s Čechami, a panovníci obou zemí často vcházeli spolu v příbuzenství manželskými sňatky. Od XIII. století vystupují na jevo snahy po spojení obou zemí pod společným panovníkem. Za Přemysla Otakara II. dosaženo toho na krátko, od těch dob pak nepřestali o to usilovati Habsburkové, jimž po Otakarovi dostaly se R. v dědičné držení. Roku 1364 uzavřel Karel IV. se zetěm svým Rudolfem vévodou Rakouským dědičnou smlouvu, a po vymření v mužském koleně rodu Lucemburského v Čechách skutečně dostal se císař Albrecht II. na trůn český, a také syn jeho Ladislav Pohrobek byl panovníkem jak v Čechách tak i v Rakousích. Avšak ani toto druhé spojení nebylo trvalé, vzavši konec již úmrtím Ladislavovým. Novou dědičnou smlouvu mezi Čechami a Rakousy uzavřel Vladislav Jagailovec s císařem Maximilianem I., která podstatně k tomu přispěla, že po smrti krále Ludvíka u Mohače zvolen r. 1526 arcikníže Ferdinand, manžel sestry jeho Anny, na království České, čímž stal se počátek mocnářství Rakouského, od něhož koruna Česká od té doby nebyla více odtržena.