Přeskočit na obsah

Vlastenský slovník historický/Pouť

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pouť
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 638.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pouť

Pouť. Putování k místům posvátným anebo v ohledu náboženském jakkoli památným, bylo již starým Čechům v obyčeji. Že však při tom záhy se dělo všelijaké mámení lidu, toho máme příklad z časů Husových, k jehož pobádání arcibiskup Zbyněk Zajíc zapověděl p-i na horu Blaník, kde prý se všelijaké divy jevily. Týž arcibiskup vyslal Husa ještě s dvěma jinými důvěrníky k ohledání poutnického místa Vilsnaku v Braniborsku, kde prý se provozoval klam s domnělými zázraky, což když jimi shledáno jest, zakázal arcibiskup putování z Čech k tomu místu. Po válkách husitských utuchla horlivost v putování u Čechů, ale obnovena jest po 30leté válce přičiněním katolických kněží, obzvláště pak jesuitů. V té době původ vzala největší část poutnických míst v Čechách a na Moravě, kam z daleka se sbíhá lid hlavně k „zázračným“ obrazům mariánským. V XVIII. století povstala p. k sv. Janu do Prahy. V Čechách jest dosavad nejpověstnější místo poutnické Svatá Hora u Příbrami.