Vlastenský slovník historický/Pasovský vpád

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Pasov	Pasovský vpád	Pašek

Údaje o textu
Titulek:	Pasovský vpád
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 600-601. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vpád pasovských

Pasovský vpád. Císař Rudolf velmi těžce nesl ztrátu zemí Matiášovi postoupených, i nepřestal na to pomýšleti, kterak by je zase nazpět obdržeti mohl. K tomu konci vzal útočiště své ku prostředkování říšských knížat, z nichž přednější k sobě do Prahy pozval, kamž i Matiáš vypravil své posly. Když však tu nedocíleno ničeho jiného, nežli že král Matiáš slíbil se pokořiti svému bratra a uznati jej za svého lenního pána, sáhl císař k jinému prostředku. V posledním čase byl sobě získal důvěra jeho arcikníže Leopold, mladší bratr arciknížete Ferdinanda Štýrského. Byl to mladík smělé a hrdé mysli, a jakkoliv držel dvoje biskupství, Pasovské a Štraspurské, na kněžství posud nejsa vysvěcen zabažil po panství a k tomu cíli chtěl kořistiti ze zmatků panujících. S nim císař — srozuměn jsa se stranou španělsko-jesuitskou, s arciknížetem Karlem, jiným bratrem Leopoldovým, který byl biskupem ve Vratislavi, a jinými ještě knížaty — vešel ve smlouvu takovou, dle které měl Leopold předně stavy české mocí vojenskou pokořiti, majestat zrušiti, na původech jeho pomstu vzíti, přinutiti stavy, aby jej uznali za budoucího krále, a potom táhnouti s rozmnoženou silou proti Matiášovi a odejmouti mu jeho země. Leopold sbíral k tomu cíli vojsko blíž pomezí českého v biskupství svém Pasovském pod záminkou války o uprázdněné vévodství Julišsko-Klevské na Rýně, ku které se strojilo mezi několika knížaty německými. Že však vojsko toto přes potřebu dlouho prodlévalo na svém stanovišti, Matiáš pojav podezření z nebezpečného sousedství nechtěl podepsati mírné narovnání v Praze umluvené, pokud by vojsko to nebylo rozpuštěno. Císař Rudolf, při jehož dvoře se arcikníže Leopold zdržoval, vydal sice rozkaz, aby se vojsko pasovské rozešlo, ale navzdor tomu vtrhl s ním v síle 12.000 mužů vůdce jeho Vavřinec Ramée, předstíraje nevyplacení mzdy, ku konci roku 1610 do Horních Rakous, kterouž zem sloupil od jednoho konce k druhému. Odtud pak v lednu 1611 obrátil se Ramée s vojskem svým nenadále do Čech, dobyl Budějovic, Krumlova, Písku, Tábora, Berouna i jiných měst, a konečně přiblíživ se až ku Praze položil se na Bílé Hoře. Stavové evangeličtí na první zprávu o nepřátelském tom vpádu sjeli se ihned do Prahy a sebrati něco lidu k obraně. Na jejich dotazy u císaře, co se s vojskem tím obmýšlí, nařídil tento na oko Pasovským, aby se ze země vzdálili; ale ti místo uposlechnutí učinili nenadálý útok na Malou Stranu a vedrali se do města. Postavil se sice proti nim hrabě Thurn s některým lidem stavovským, ale neodolav přemoci a sám byv do ruky raněn ustoupiti musil. Pasovští za stavovskými přes most se hnali, a ve zmatku tom jedna tlupa jich až do Sterého města vskočila, ale za těmi hned brána mostská jest zavřena a všickni od měšťanů a vojska stavovského jsou pobiti. Když pak rozhlašováno mezi lidem, že někteří z Pasovských po klášteřích se skrývají, luza Pražská zbouřivši se udeřila na kláštery Emauský, Karlovský a františkánský u Marie Sněžné, kteréž vybila, kostely oloupila a mnichy povraždila. Stěží jen zachráněny kláštery minoritský u sv. Jakuba a kolej jesuitská. Nyní císař, domnívaje se již míti vítězství pojištěné, žádal na stavech, aby Pasovské pustili do Starého i Nového města, i aby učinili přísahu, že chtí spolu s lidem pasovským sloužiti císaři proti každému jeho odpůrci, což když stavové odepřeli, císař na Letné děla proti Starému městu postaviti dal. Tu stavové vypravili poselství k Matiášovi, aby je přišel ochránit proti násilí jim činěnému též do Moravy psali o pomoc, v Čechách pak vypsati veřejnou hotovost k obraně země. Ze všech krajů od Pasovských neobsazených sbíral se branný lid u valném počtu ku Praze, tak že nyní stavové se své strany žádali, aby vojsko pasovské ze země se vyklidilo a učiněné škody nahradilo. Když pak přibylo do Prahy také 8000 Uhrů od Matiáše poslaných, toho Pasovští, byvše již dříve u Velvar od Litoměřických poraženi, uleknuvše se i s arciknížetem Leopoldem tajně času nočního (11. března) z Malé Strany odtáhli. Ale vojsko stavovské pod Lukášem Trnavským stíhalo je, a u Hlubočic je dohonivši udeřilo na ně a ke 2000 těch nezvaných hostů pobilo. Poražení Pasovští utíkali k Budějovicům, kdež jenom krátko na zotavení pobyvše pryč ze země vyšli. V Praze pak hned po odtáhnutí Pasovských vešel hrabě Thurn s vojskem stavovským na Malou Stranu, osadil hrad a samého císaře dal pod stráž, který brzy na to, když sám Matiáš přišel do Prahy, musil tomuto postoupiti též ostatní země, které ještě držel, tak že mu nezůstalo nic než holé důstojenství císařské.