Vlastenský slovník historický/Předmluva

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
	Předmluva	Abeceda

Údaje o textu
Titulek:	Předmluva
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Lessing praví kdesi, že z dvaceti námitek, jež kritika činí proti spisu některému, často jeho původce sám si jich činil devatenáct. Má-li výrok ten vůbec platnost, tož hodí se obzvláště k tomuto dílu mému, jehož vady a nedostatky mne nikoliv tajny nejsou, ano mám za to, že jich v něm shledávám více, nežli snad kdokoliv jiný. Zajisté, kdybych napřed byl tušení měl o těch přemnohých a těžkých nesnázích, s jakými mně bude zápasiti při spisování Vlastenského slovníku historického, byl bych se dvakráte rozmýšlel, mám-li se pustiti do díla. Přiznávám se k chybě své, že jsem věc bedlivěji a zevrubněji měl uvážiti; ale pak by Vlastenský slovník historický sotva byl světla božího spatřil, a já si tak velice byl zalíbil myšlénku, podati jádro našich zajímavých dějin v pohodlné formě slovníkové, že jsem nedlouho se rozmýšleje takořka střemhlav se dal do práce. Toho jsem sobě netajil, že mně bude přemáhati obtíže nemalé, avšak věděl jsem ze zkušenosti, že často se mnohá věc zdá býti nesnadnější z dálky, nežli když blíže k ní přihlédneme, a pak že, čím více vzrůstají překážky, tím mocněji roste i naše síla u překonávaní jich.

Když pak již pevně jsem byl odhodlán do díla se pustiti, nastala otázka, v jaké rozsáhlosti by mělo drženo býti, a to ve dvojím ohledu: předně co do výboru článků, a za druhé co do jich obšírnosti. A tu se musím přiznati ke druhé své chybě, že jen cosi mlhavě mi na mysli tanulo a já příliš lehkovážně určil napřed objem díla nejvýše na třicet tištěných archů. Ale pustiv se do práce dle výměru toho brzy poznal jsem, kdybych přísně se chtěl držeti v jeho mezech, že bych mohl čtenáři podati velmi málo podstatně poučného materiálu historického nucen jsa přestávati na holých všeobecných, pouhým kostrám se podobajících přehledech. Tím spůsobem nebylo by dílo vyhovělo účelu, jaký měl býti dosažen, jmenovitě bylo by to na ujmu bývalo větším monografiím, jednajícím o zvláštních partiích politických i kulturních dějin národu, ve kterých dle mého záměru měla spočívati hlavní zásluha díla. Nemělo-li tedy tomuto podstatně býti uškozeno, nemělo-li ono zbaveno býti takořka jádra svého, musil jsem se nevyhnutelně rozhodnouti ku překročení mezí jemu napřed určených, do kterých se vměstnati nedalo. Tak vzrostl Vlastenský slovník historický v nynější objem svůj zdvojnásobněný, čímž ovšem program jeho rozšířen co do prostoru, avšak nikoliv co do obsahu. Ano i tento nynější jeho prostor jest příliš těsný u srovnání s tím množstvím historického materialu, který by v něm místo zasluhoval, ale nenalezl.

Z tohoto upřímného vylíčení věci vysvětlují se vady a nedostatky díla, které ovšem nevypadlo tak, jak jsem si je v idei představoval — osud to každé snahy lidské. Zatím však přece myslím, že Vlastenský slovník historický není docela beze vší ceny. Třeba se v něm spatřovala nesouměrnost mezi jednotlivými články, která jest hlavně následkem změny prvotního plánu v postupu díla; třeba v něm schází leckterý článek, který by se v něm pohřešovati neměl; třeba některý článek měl býti vypracován zevrubněji, a jinému snad zase slušela by lépe větší stručnost, kterýmžto vadám ostatně velmi těžko se bylo vyhnouti: tož nicméně mohu s dobrým svědomím sám sobě to svědectví dáti, že, pokud jen možná bylo, užil jsem nejnovějších výsledků historického badání, a že nepřijal jsem do díla svého ani jediného důležitějšího udání bez kritického konstatování jeho pravosti. Že však při nejlepší vůli a největší opatrnosti bývá těžko vyhnouti se naprosto všem omylům, tak i zde místy se stalo; takové pak ode mne poznané omyly opravil jsem v dodatku. Jestliže však nalezne se ještě některý neopravený (což ostatně může se týkati věcí jen podřízené důležitosti), budiž to laskavě omluveno spěchem, s jakým Vlastenský slovník historický v rozšířeném objemu svém pracován býti musil, aby mohl ukončen býti ve lhůtě určené v prvotním jeho programu.

Co se týče samého účelu díla, nemohl jsem ovšem míti v úmyslu vyčerpati v něm všeliký historický material jeho oboru; mně jednalo se pouze o to, abych v pohodlný rámec abecední vměstnal nejdůležitější jednotlivosti, ze kterých vlastenské naše dějiny se skládají, a to jednotlivosti nejenom politického a náboženského (u nás veledůležitého), nýbrž vůbec kulturního významu. Měl býti podán obecenstvu spis, v němž každý, kdo by vyhledával bližšího poučení o nějaké specialnosti našich dějin nemuse teprv pracně probírati se v obsáhlých dílech historických anebo sáhati k samým pramenům, jemu začasté méně dostupným, snadno by nalezl čeho hledá.

Jestiť zajisté porůznu roztroušeno v nejrozličnějších spisech množství zajímavého materialu historického, jehož ze všelijakých příčin nelze tak snadno pojmouti v systematické dílo dějepisné, který však nicméně charakteristický jest pro některou dobu neb stránku našich dějin. V dosavadní své zastrčenosti jest takový historický material napolo ztracen, avšak ve sborném díle na příslušné místo postaven může nemálo posloužiti k objasnění nejednoho zjevu v minulém životě našeho národu, postaviti v nové světlo mnohý dosud záhadný úkaz v pásmu vlastenských dějů. I byltě zvláštní můj zřetel obrácen ke sbírání a využitkování takovýchto, abych tak řekl, historických zrnek, která mi byla vítaným příspěvkem k mému dílu. Abych jen jediný toho příklad uvedl, poukazuji v článku Roty vojenské na zprávu o vojenském dobrodružení starých Čechů v Rusích, vyňatou z Erbenova článku, umístěném v Musejníku na rok 1870 pod názvem Příspěvky ruské k dějepisu českému, která jest zajisté vzácnou ilustrací bojovného ducha našich dávných předků, jakož neméně bližších jejich styků se slovanskými soukmenovci. — Jest něco obyčejného, že pokračující věda historická opravuje tradicionalní mylná udání, ukazuje nedůvodnost zděděných pověstí, ruší klamy stoletími posvěcené, kteréžto výsledky kritického badání, pokud se týkají pouze vedlejších a podřízených momentů historických, rázu a významu dějin sice nikterak nemění, ale proto vždy material historický značně tříbí a tím podstatně přispívají k rektifikování běžného dosavad mínění o mnohých osobách i událostech. Opravy takové, napořád sporadicky v literatuře historické se vyskytující, darmo by hledal v kterémkoli souvislém dějepise, je-li tento vydání staršího; ve Vlastenském slovníku historickém nescházejí, byvše přijímány do něho i mezi samým tiskem díla. Připomínám tuto Tomkovy životopisné zprávy o Žižkovi před vypuknutím bouří husitských, téhož rozeznávání sekretářů krále Václava IV. Mikuláše Bohatého a Mikuláše Chudého co dvou osob, až dosavad zhusta spolu míchaných, pak téhož objevení faráře Jana z Hradce co prvního kněze, jenž večeři Páně podával pod obojí spůsobou, kdežto až dosavad mylně za takového byl pokládán Jakoubek ze Stříbra. — Některým sudílkům zlíbilo se, Vlastenský slovník historický prohlašovati za pouhý výpis ze Slovníku naučného a tak jej zlehčovati. Takovým tvrzením činí se dílu tomu nemalá křivda, neboť netoliko že Vlastenský slovník historický obsahuje množství, a to i důležitějších článků zcela původně sestavených, ano v Slovníku naučném ani se nenalezajících (Kacířství, Kláštery, Kroj, Lázně, Německá říše a j.), nýbrž ani jediného článku ze Slovníka naučného není v něm použito bez kritického jej proskoumání, jakož o tom svědčí časté opravy článků těch ve Vlastenském slovníku historickém.

A tak odevzdávám toto dílo své vlastenskému obecenstvu našemu s tou žádostí, aby četné jeho nedostatky omluviti ráčilo okolnostmi svrchu uvedenými, hlavně pak spěchem, s jakým práce byla během jediného roku vyvedena, a posoudila je laskavě co první pokus toho spůsobu, který, kdyby se potřeba toho ukázala, svým časem od spůsobilejší síly může býti doplněn a zdokonalen. Budu spokojen, když při všech vadách spisu mého alespoň dobrá vůle má bude uznána. Ostatně chovám přesvědčení, že přece najdou se někteří, jimž Vlastenský slovník historický vhod přijde.

V Praze dne 12. září 1876.

Jakub Malý.