Vlastenský slovník historický/Příbram

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Příbor	Příbram	Přidědění

Údaje o textu
Titulek:	Příbram
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 674. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Příbram 1) Jan, vlastně z Příbrami, příjmím Kněz, byl prý učeníkem Matěje z Janova, stal se 1409 bakalářem a 1413 mistrem svob. umění na učení Pražském, přilnul přátelsky k Husovi a stal se velikým horlitelem pro kalich, ale záhy zabočil v mírný směr a jmenovitě ze vší síly se protivil výstředním novotám táborským. Ve všech potomních hádkách náboženských vedl v čele strany své první slovo, r. 1420 při hádání pod širým nebem na Malé Straně odbývaném byl prvním řečníkem proti doktoru Petru Pavlovi de Vergeriis se strany římské, a rovněž vynikl při schůzi v domě Zmrzlíkově. Roku 1421 zvolen byl od sněmu Čáslavského s Janem ze Želiva k ruce dvaceti správcům zemským, aby jim byl ku poradě ve věcech náboženských, a později vyvolen s týmž Janem ze Želiva, Prokopem z Plzně a mistrem Jakoubkem za správce kněžstva podobojí, z kteréhož úřadu však on i Prokop z Plzně co mírní kališníci jsou od Želivského vytištěni. Ve svých častých a náruživých sporech se stranou táborskou zašel P. tak daleko, že i Viklefovo učení kaceřoval, což i mírnějším kališníkům bylo na urážku. Při zbouření se obce Pražské proti Sigmundu Korybutovi r. 1427 jest i P. jat a pak vypovězen z města. Teprv po dvou letech směl se navrátiti do Prahy, načež měl dlouhé hádání s mistrem Petrem Paynem, kterým oba jenom ještě více jsou proti sobě rozhořčení. Když se jeviti začala naděje smíření s církví prostředkem sboru Basilejského, byl P. předním podpůrcem těchto snah, v lednu 1434 sešel se s legaty sboru v Chebu a přijat od nich v poslušenství církve. V květnu 1437 dosazen P. na faru u sv. Jiljí a zvolen do poselství ke sboru Basilejskému, kdež zastával přijímání pod obojí spůsobou. Roku 1437 stal se děkanem fakulty filosofické, r. 1439 spolu s Prokopem z Plzně administrátorem strany podobojí, a r. 1442 uvázal se ve správu kaple Betlemské. Téhož roku smířil se s Rokycanou, jemuž až dosavad byl odpůrcem, r. 1443 měl na sboru Kutnohorském opět prudké hádky s Tábory, a r. 1448 přičinil se k utišení bouře, která povstala v Praze proti kardinálovi Karvajalovi, který chtěl s kompaktaty ujeti. Po dobytí Prahy od Jiřího z Poděbrad svržen jest P. s administratorství, a zemřel ještě t. r. dne 20. prosince. Z jeho spisů známy jsou: Život kněží táborských, Kniha proti Rokycanovi a Řeči kostelní. 2) Pavel P., nar. v Praze asi r. 1486, stal se tamtéž r. 1506 bakalářem, 1515 mistrem svob. umění a téhož roku přijat za profesora mathematiky a hvězdářství. P. spisoval na každý rok efemeridy a rozdával je svým přátelům, zemřel však již 5. říj. 1520 v Praze morem. Od něho jest Martina Luthera výklad na desatero božích přikázání (v Praze 1520).