Vlastenský slovník historický/Obchod

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Obchod
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 569–573. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Obchod starých Čechů byl záhy dosti rozsáhlý. Hospodářství polní, chov dobytka a koní, včelařství, rybářství a jiné živnosti našich předků poskytovaly dosti zboží pro o. jak domácí tak přespolní, jejž i poloha země uprostřed Evropy podporovala. Přede vším odkazovalo Labe Čechy k slovanským soukmenovcům na severu, a není pochybno, že záhy s nimi o. vedli, který za panování Samova a za času říše Velkomoravské zajisté větších rozměrů dosáhl. V X. století prospěla znamenitě o-u českému rozsáhlost říše Boleslava II. Z ruských pramenů víme, že v té době vedl se obchod z Čech skrze Bulharsko do Cařihradu i jinam na východ, a že se tam tehdáž odtud vyváželo stříbro a koně. Praha byla té doby středištěm živého o-u průvozního mezi východem a západem, neboť šla tudy znamenitá obchodní silnice, spojující Kyjov s Pasovem a Řeznem. Jiný hlavní směr o-u českého šel na jih k Pasovu od Prachatic později tak nazvanou „zlatou stezkou“. Zde byl i Linec důležitým tržištěm, často od kupců českých navštěvovaným. Třetí směr o-u českého šel na sever, jednou stranou k Magdeburku, druhou přes Zhořelec až k Volínu. Živým o-em po Labi zvelebila se záhy města Litoměřice a Mělník. Za oněch časů se vyvážely z Čech rozličné plodiny polní, pak dobytek, koně, ovce, kůže, vlna, vosk, med, železo a jiné zboží; za to se do země přiváželo všeliké zboží indické, koření, kadidlo a jiné, především pak sůl. Zvláštním předmětem o-u byla toho času čeleď obojího pohlaví, jížto Čechové nabývali buď válkami co kořisti, aneb i o-em odjinud, hlavně od severu zajatce slovanské. Známo jest o svatém Václavu, že kupoval na trzích takové zajatce, aby jim svobodu daroval. V XI. a XII. století rozšířili Čechové o. svůj zvláště na západ a na jih, tuto až do Vlach, dovážejíce koření, víno, hedbávné látky a jiné zboží; hlavním pak předmětem dovozu zůstávala povždy sůl, dílem z Pasovska, dílem ze Sas. Naproti tomu se z Čech vyváželo všeho druhu obilí, sýr, ryby, máslo, medovina, červený a bílý slad Prachatický, železné výrobky, obzvláště řezací a krájecí nástroje, jmenovitě srpů vyvážely se celé lodi na trhy do Lipska. Ještě více rozvinul se o. český následkem založení četných měst, hojnými svobodami ku provozování rozmanitých živností nadaných. Spojovací prostředky se též značně rozmnožily, zavedliť již Vratislav II. a Vladislav I. pravidelné stavění silnic, které se připojovaly k hlavním cestám vedoucím přes hranice. Nejdůležitější z těchto byla již svrchu zmíněná zlatá stezka (v. t.). Nového rozšíření došel vývozný o. český na konci XII. století objevením cínových dolů u Slavkova a Krupky v severozápadních Čechách. Od té doby rozvážel se český cín do všech zemí říše Německé, odkud i anglický vytiskl, ano dostal se co výborné zboží do samé Anglie. Velice napomáhalo tržbě české slavné panování Přemysla Otakara II., připojení zemí rakouských k Čechám otevřelo průmyslu českému nový odbyt na jih a rozšířilo obchodní spojení vlasti naší s Italií, odkud přiváženo drahocenné zboží orientalské. Také z Ruska přicházel té doby silný dovoz do Čech, zvláště rozličných kožešin, tehdáž u pánů českých oblíbených. Zvelebování měst za krále toho prospívalo velice o-u, kterým pak města ještě více zkvétala a bohatla. Dálo se to hlavně obyčejným tehdáž prostředkem privilegií a výsad, jmenovitě udělováním jistým městům skladního práva. Jedno z nejdůležitějších skladových míst v XIII. až do začátku XV. století byly Prachatice, kdež všecko zboží po zlaté stezce do Čech přivážené skládati se musilo. Podle výsad zlaté stezky mohli Prachatičané každého vozku, soumaře i kosnáře, jenž by od Pasova jinam do Čech než ke skladu jejich se obracel, staviti a náklad jeho pobrati. Jiným důležitým skladištěm byla Žitava, s Prahou též výsadní silnicí spojená. Vedle těchto měst povznesla se co skladiště obchodní k značné důležitosti ještě jiná, v přední řadě Budějovice a Písek, kudy šla obchodní cesta ze západních Čech do Moravy. Ale středištěm všeho o-u zůstávala vždy Praha, jejíž kupci byli ve spojení s prvními obchodními domy ve Florencii, Benátkách, Pise a jiných městech vlaských. Skladní právo města Prahy nařizovalo, aby každý cizí kupec čili „host“ povinen byl své zboží v Týnském dvoře (tak zvaném „ungeltě“) složiti; rozvázal-li je, tuť musilo se v Praze též prodati, při čemž musil prodávající užívati toliko městské váhy a míry. Zmatky a vnitřní rozbroje po vyhynutí Přemyslovců v Čechách nastalé, a spojená s tím nejistota silnic, jakož i libovolně vybíraná cla, zavdaly o-u českému těžkou ránu. Taktéž stávala se čím dále tím citelnější škodná stránka výhradního práva skladního, které sice s počátku velmi příznivým bylo rychlému zkvétání měst jím obdařených, avšak čím větších rozměrů vnitřní o. nabýval, tím obtížnějším se obecenstvu stávalo svou povahou monopolní, která vylučovala všelikou konkurenci. Z toho povstávaly časté třenice mezi městy spolu v o-u závodícími, a dáván podnět ku podloudnictví. Samé Praze bylo v prošlém čase skladní právo více na škodu nežli k užitku, poněvadž odstrašovalo cizí kupce přicházeti do Prahy. Z té příčiny král Jan zprostil kupce Norimberské, nizozemské a lombardské povinnosti, jaké jim skladní právo Pražské ukládalo, a toto uvolnění o-u provázeno bylo nejlepším účinkem. Opět přicházeli cizí hosté u větším počtu do Prahy, usazovali se zde a zřizovali sklady jmenovitě tenkých suken a jiných výrobků pokročilejšího průmyslu. Když brzy na to potlačením loupežných rot skrze markrabí, později císaře Karla veřejná bezpečnost zemi navrácena jest, tu také o. znova obživl. Panovník ten měl velikou péči o zlepšení obchodních cest, on dal Vltavu mezi Budějovicemi a Prahou lépe upraviti pro plavbu, povzbuzoval i sám nařizoval stavění silnic a mostů, a zrušil všeliká libovolná mýta a cla, jež pánové zemští a také rozličná města vybírala na svých pozemcích. Ku povzbuzení obchodní činnosti povolával kupce z ciziny, jimž potřebné ochrany a rozličných výhod k volnému o-u v Praze i na venkově poskytoval. Slezským a polským kupcům povolil Karel průvoz skrze Čechy, a českým obchodníkům vymohl tutéž výhodu v Polsku a v Rusích. Ruské obchodní domy měly v Praze své sklady, kupci pak z Levanty a z ostrovů řeckých své jednatele. Naproti tomu navštěvovali Čechové veliké trhy v Augšpurku, v Norimberce a ve Frankfurtě nad Mohanem, za kterouž příčinou zprostil Karel kupce české všech cel v těchto i jiných městech říše Německé, kdež dovolil jim svobodný obchod vésti. Ve prospěch tržby české i do vzdálenějších zemí uzavřel obchodní smlouvy s Benátkami, v Římě pak dal zříditi zvláštní dům k ochraně a opatření českých kupců. K zvelebeni vnitřního o-u udílel Karel českým městům hojné výsady a výroční trhy. Města za onoho času svým průmyslem a o-em v Čechách nejdůležitější byla: Budějovice, Čáslav, Cheb, Jaroměř, Kadaň, Králové Hradec, Kutná Hora, Louny, Litoměřice, Mělník, Most, Plzeň, Prachatice, Ústí nad Labem, Vysoké Mýto. Ale nade všecka vynikala Praha, střediště tehdáž říše Římské, nejdůležitější zajisté v každém ohledu město střední Evropy. Sem přicházeli velkokupci ze všech končin Evropy, vedouce tu obchody své buď osobně neb skrze zvláštní jednatele. Synové bohatých kupců a peněžníků cizích se zdržovali na vysokých školách, by vedle studií svých také kupecké záležitosti otců svých opatřovali. Nejčilejší život panoval v Týnském dvoře, a sice zvláště v měsících září, říjnu a listopadu. Scházeliť se tu u velikém počtu kopci z Benátek, Janova, Norimberka, Augšpurka, z Řecka, Polska i jiných krajin, zastavujíce se buď toliko na průvozu, anebo vykládajíce zboží své na prodej. Přivážely pak se do Čech rozličné zlaté, hedbávné a bavlněné látky, cínové výrobky z Vlach, karty a obrazy z Němec, i všeliké koření, olej, sůl, tresky, slanečky a jiné věci. Hlavní předměty vývozu byly kromě již svrchu uvedených plodin také chmel, jenž do Bavor a Nizozemska veliký odbyt měl, drahokamy ze severních Čech, vlněné šátky, mnohé výrobky železné; zajímavý a silný byl také vývoz kohoutů vycvičených k zápasům, zvláště v Anglii oblíbeným. Veliký odbyt měla v cizině i výborná plátna česká, vůbec květlo tehdáž lněné tkalcovství znamenitě v Čechách. V kotcích Pražských sedávali hlavní obchodníci ve lněných látkách, které se u velikém množství po Labi do Hamburku a jinam posílaly. A kdežto obyvatelé měst chystali tenší zboží lněné pro o. zahraničný, vyráběl český venkovan plátna hrubší a přinášel je na trhy do měst. Mimo to přicházelo v domácím o-u zajisté i sklo, pak česká vína, jichž odbyt aby povznesl, zakázal Karel r. 1370 dovoz mnoha vín cizozemských. Avšak snad nejdůležitějším předmětem kupectví domácího a bohatým zřídlem blahobytu městského byl za Karlovy doby ano i po něm průmysl a o. v suknech. Nejvíce se soukenictví zmáhalo v severních městech českých, jako v Žitavě, Fridlandě, vůbec po kraji Boleslavském, Bydžovském a Králohradeckém, a hrubá i tenká sukna zde vyráběná nalezala také za hranicemi dobrý trh. — Tehdejší o. dospěl také již k jakémusi penězoměnectví a poštovnímu zařízení. Ono zavedli v Čechách nejprv vlaští a nizozemští kupci, dle nich pak i Čechové odkazovali své věřitele a dlužníky ve vzdálených městech na známé obchodnické domy tamtéž, by u nich si buď peníze vyzdvihli neb povinný dluh složili. K dorozumění se s obchodníky vzdálenějšími užívalo se zemských poslů, kteří každou středu a sobotu sem tam se vypravovali z komory české od nejvyšších úředníkův zemských, obstarávajíce při tom i listy kupecké, začež obchodníci zase na svých cestách vládní dopisy opatřovali. Větší kupecké domy v Praze měly své vlastní posly. Každého téhodne přijížděl také dovozník z Norimberka do Prahy, po němž se listy a jiné menší zásilky do větších trhových měst na západě posílaly. Podobné spojení, a sice dvakrát týdně, bylo mezi Řeznem, Lincem a Prahou; z větších měst českých přijížděly každodenně lehké i těžké plachtové vozy do Prahy. Nemálo podporován byl rozkvět o-u českého za Karla IV. nejenom zlepšením české mince, jež Karel nařídil, nýbrž i bohatým těžením z bání českých v Kutné Hoře a Jíloví. Za Václava IV. trval s počátku obchodnický ruch doby Karlovy, leč další vývoj jeho zastavila přísná opět nařízení o zachování silnic výsadních. Takové nerozumné obmezování volného dovozu, prospívajíc toliko několika městům, o-u celé země velmi škodilo. Než větších ještě závad utrpělo kupectví české v XV. století válkou husitskou. Národ, všeliké přátelské spojení s nenáviděnými sousedy přetrhnuv, proměnil celou zem u veliký tábor, kdež při válečném ruchu nebylo pomysliti na zdárnou průmyslnickou neb obchodní činnost. Byloť sousedním národům přísně zakázáno s Čechy kupecky obcovati, a r. 1424 vynešena kletba na všecky ty, jenž by „kacířským“ Čechům sůl dováželi. A když války se skončily, tuť dlouho ještě trvaly nepořádky v zemi, a všelijaká nejistota jak pro cestující tak pro jejich zboží v té míře se rozšířila, že Jiří Poděbradský tak, jako druhdy Karel, kupectví českému teprv znova bezpečnou půdu zjednati musil. K té potřebě již co správce zemský se vší bedlivostí hleděl, hned pak po korunování mladého Ladislava na sněmu zemském r. 1453 ve prospěch domácího o-u provedl rozličná blahodárná opatření. Jmenovitě přísně zakázáno, v lesích a na silnicích překážeti kupcům a povozným, vybírati libovolně cla, stavěti prahy, jezy a hradby na vodách a t. d. Zjednáním bezpečnosti zemské znova oživl český o., zvláště pak domácí v takové míře, že na českých trzích byla taková hojnost a ladnost zboží a všelikých potřeb obecného života, že kralování Ladislavovo v tom ohledu co nějaký věk zlatý dlouho se zachovalo v paměti potomstva. Ale nová neřest blahý tento stav přerušila, když r. 1459 špatná mince z Rakous Čechy v takovém množství zaplavila, že z toho nastala nesmírná drahota, a když nikdo ty bezcenné peníze bráti nechtěl, dobrá česká mince pak ze země se vytratila, téměř všechen o., domácí i přespolní, přestal. Proti té nepleše užil král Jiří příkrých a rázných prostředků, zapověděv vývoz ze země zlata i stříbra vůbec, obzvláště pak dobrých peněz českých, jakož i přivážení do země lehké mince, nařídil kupcům zahraničným, aby platili zlatem a stříbrem podle váhy anebo dobrou starou mincí, trestal příkladně rozšiřovatele chatrných peněz, sám pak v zemi dal hojnost dobrých českých peněz raziti, za které vyměňována jest špatná mince v oběhu se nalezající. Tím spůsobem jest v krátké době zlé toto přetrženo, a domácí o. vracel se ponenáhlu do svých starých kolejí. Také o. zahraničný povznesl Jiří zvláště na západ s Norimberkem, obnoviv dávné vzájemné svobody mezi kupci českými a Norimberskými. Zajisté by tehdáž tržba česká se byla po střední Evropě znamenitě zmohla při mocném vlivu, jehož král Jiří v Německé říši nabýval, kdyby nebyli nepřátelé jeho nové války proti němu zdvihli, za kterých následkem rozbrojů v zemi panujících o. arciť nehrubě mohl prospívati. Tyto poměry zlepšily se za králů Vladislava II. a Ludvíka, a za pokojného panování Ferdinanda I. a jeho prvních nástupců povznesl se znova český o. na znamenitou výši. Rozšíření tureckého panství na Dunaji, pak nové cesty obchodní, jimiž se tržba evropská do rukou západních národů dostala, proměnily sice s části jeho směr, který odchýliv se od jihu obrátil se více k západu a severu, ale za to stal se na těchto stranách tím čilejším. Jmenovitě kupčilo se silně po Labi na Lipsko, Magdeburk a Hamburk, obzvláště pak četně navštěvovali čeští kupci světové trhy ve Frankfurtě nad Mohanem na výrobky západního průmyslu a na plodiny jižní, kteréž druhdy Čechové přímo ze Vlach dostávali. Proti opětnému návalu špatné mince do země přinucen byl Ferdinand užiti podobné přísnosti jako někdy král Jiří, stíhaje rozšiřovatele její a penězokazy tuhými tresty, až i na hrdle. V této své váze trval o. český až do 30leté války, v jejíchžto hrůzách a záhubách utonul každý ruch vyšší činnosti národu. V této neblahé době klesl všeliký o., i zlatá stezka ku konci XVII. století docela spustla, a kupčení obmezovalo se hlavně na opatřování nejvšednějších potřeb. Jmenovitě vývoz přestal skoro úplně následkem úpadku všeho průmyslu a nedostatku rukou, která by vzdělávala zpustlá role; jediné snad zboží, které šlo do ciziny, byla hrubá plátna. Obrat k lepšímu z tohoto politování hodného stavu stal se teprva v druhé polovici XVII. století, která leží již mimo rámec našeho díla.