Vlastenský slovník historický/Milota z Dědic

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Milota z Dědic
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 517.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Milota z Dědic

Milota z Dědic, též z Benešova zvaný, syn Voka z Benešova a bratr Beneše z Falkenšteina, jeden z předních rad krále Přemysla Otakara II. Roku 1264 jest zároveň s bratrem svým Benešem a s Otou z Meissau obviněn ze zrady, jakoby se cizím mocnářům byli zaprodali a tajné obmysly královy jim vyjevili. Uvrženi jsou tudíž ve Vídni do vězení, a po vyšetření věci Beneš i Ota na hradě Veveřím (na Moravě) odpraveni; Milota za nevinného uznaný jest propuštěn. Král v jeho věrnost tak důvěřoval, že ho 1275 zemským hejtmanem v Štýrsku ustanovil. Když pak začala válka s arcibiskupem Salcpurským, vtrhl Milota do jeho země a činil arcibiskupovi ohněm i drancováním náramnou škodu. V první válce Otakara s Rudolfem Habsburským r. 1276, kdež Rakousko a Štýrsko ihned Rudolfovi připadly, bránil se Milota udatně v Štýrském Hradci; po odstoupení Štýrska Rudolfovi stal se pak nejvyšším komorníkem na Moravě. V osudné bitvě u Dürrenkrutu (26. srp. 1278) byl Milota velitelem zálohy. Mezi bojováním přitáhli ještě mnozí zástupové z Moravy vojsku českému na pomoc; než dostavše od zálohy zprávu, že prý bitva již prohrána jest, vrátili se nazpět, a Milota, maje v rozhodné době na nepřítele udeřiti, obrátil se k zrádnému útěku. Tak jest boj ztracen a král Otakar usmrcen. Šlechetněji se choval Milota k ovdovělé královně Kunhutě, kterou po jejím vyváznutí z vězení Bezdězského (1279) doprovodil se Závišem a jinými pány do Hradce v Opavsku, potomního sídla jejího. Avšak brzy se od ní odvrátiv pozvedl se proti milci jejímu Závišovi (1280). Roku 1281, za panování císaře Rudolfa v Moravě, stal se Milota nejvyšším hejtmanem zemským. Zemřelť pak teprv 1307.