Vlastenský slovník historický/Marie Panny kostel

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Marie	Marie Panny kostel	Marini

Údaje o textu
Titulek:	Marie Panny kostel
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 482–484. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Marie Panny kostel. Toho založení jest a bylo v Čechách vždy veliké množství chrámů, z nichž tuto jenom několik Pražských uvedeme. 1) Kostel P. M. na hradě Pražském, nejstarší v Praze, založený knížetem Bořivojem I., stával dle Dalemila „ot velikých vrat ihned na draze“, t. j. někde nad nynějšími novými zámeckými schody, ale zanikl již asi v XIII. století. — 2) Kostel Nanebevzetí P. M. před Týnem na Sterém městě, založen již v XI. století, býval s počátku skrovným kostelíčkem při špitále cizích příchozích a náležel od r. 1135 Vyšehradské kapitole, které jej daroval Soběslav I., načež faráři Týnskými bývali pravidelně děkanové Vyšehradští. Za Karla IV. počala se stavba nynějšího velikolepého chrámu nákladem osadníků farních, kterýž pak hned stal se nejprvnějším farním kostelem na Starém městě. Stavba trvala až do vypuknutí husitských válek, však teprv za krále Jiřího dostavěno vysoké průčelí s věžmi, na které ještě za Vladislava II. r. 1511 poslední ruka byla vložena. Od r. 1419 až do r. 1621 byl Týnský kostel hlavním chrámem utrakvistů v Praze, při němž měl sídlo své administrator dolejší konsistoře. Za krále Jiřího dali osadníci na vysoký štít v průčelí chrámu postaviti veliký, silně pozlacený kalich, a pod ním sochu Jiřího s dobytým mečem, kteréžto ozdoby po Bělohorské bitvě byly sundány, a na místo kalicha dána socha P. Marie ve zlaté záři. Roku 1679 dne 10. června udeřil hrom do malé věže na střeše kostelní, zapálil a celý krov strávil, tak že i klenba ve hlavní lodi spadla, která později novou, zcela nepřiměřenou nahražena jest. V architektonickém ohledu památní jest severní postranní gotický portál s okrouhlým obloukem a vypuklými řezbami umučení Páně, pak kaple sv. Lidmily za sakristií, pozůstatek z bývalého menšího kostela Týnského ve starším slohu gotickém. V kostele samém nacházejí se vzácné dřevořezby ze XIV. a XV. století: krucifix, Panna Maria na trůnu, kladení těla Spasitelova do hrobu, pak gotický baldachin nad bývalým hrobem biskupa Augustina Luciana, dílo znamenitého Matouše Rejska. Při faře Týnské byla ode dávna škola, již Karel IV. k zvelebení jejímu dal za rektora mistra Valtera, někdejšího životního lékaře krále Jana, dovolil mu přednášeti na ní též o lékařství, fysice a jiných svobodných uměních. Později stal se kostel Týnský jaksi kostelem university Pražské, která v něm odbývala své slavnější výkony, jakož až dosavad se tam děje každoročně instalace rektora magnifika. Mimo biskupa Augustina Luciana byl v chrámě tom pohřben též Jan Rokycana, a sice před oltářem Matky boží vedle sakristie, ale r. 1623 byly z rozkazu kanovníka Jana Ctibora Kotvy, jemuž kostel Týnský po vypuzení protestantského faráře ke správě byl odevzdán, kosti obou z hrobu vyzdviženy a veřejně před kostelem na náměstí spáleny. Roku 1631, když saské vojsko Prahu obsadilo a mnozí vystěhovalci čeští se tam navrátili a kostela Týnského i fary zase se zmocnili, sňato jest 12 hlav odpravených vůdců českého povstání s mostecké věže Staroměstské, neseno v slavném průvodu do kostela Týnského a pochováno tam na tajném místě. — 3) Kostel P. M. na Louži (in Lacu) na Starém městě, nedaleko kostela sv. Linharta, naproti nynějšímu Klementinu, po němž dosavad jmeno má plácek Mariánský. O kostele tom děje se první zmínka r. 1332, a r. 1334 připomíná se co farní. Téhož roku stala se v něm a v kostele sv. Mikuláše na Starém městě pohoršlivá výtržnost, o níž viz článek Mniši žebraví. Kostel ten, v němž nacházel se mezi jinými též oltář sv. Lukáše, patrona malířů, byl vyvoleným místem Pražského bratrstva malířského ke konání společné pobožnosti. Kostel P. M. na Louži zrušen jest od císaře Josefa II. a zbořen k nabytí prostrannějšího místa v ulici. — 4) Kostel P. M. Sněžné na Novém městě, s klášterem františkánů na Františkánském place, byl největší z chrámů, jimiž Karel IV. Nové město ozdobil, založiv jej po své korunovaci 3. září 1347, ještě před založením Nového města, spolu s klášterem karmelitanů při něm. Tito však již r. 1415 musili ustoupiti před Husity, kteří se kostela zmocnili k své potřebě. Roku 1419 byl při něm kazatelem pověstný demagog Jan ze Želiva, který 22. července toho roku vedl ono osudné procesí k sv. Štěpánu, které zavdalo podnět k vyhození z radnice Novoměstské 13 osob radních, což bylo začátkem husitské války. Roku na to následujícího jest klášter zpleněn a pobořen. Když r. 1434 dne 6. května Staroměstští s vojskem strany panské Nového města se Sirotky držícího dobývali, jeden staroměstský dělostřelec do věže toho chrámu vypálil a velikému zvonu uši odrazil, tak že tento spadaje krásné věži uškodil. Ještě téhož dne byla věž pobořena, a potom i celá loď chrámová, která prý až k Široké ulici dosahovala, tak že podnes jenom kůr chrámu stojí. Zřícenina chrámu bez klenby a bez střechy potom téměř dvě století Prahy hyzdila, až si ji r. 1603 i s místem bývalého kláštera vyprosil na císaři Rudolfovi generál františkanský pro svůj řád. Tu se zde františkani usadili, nový klášter vystavěli, a zbytek kostela tak jak nyní jest upravili. Ale již r. 1611 přišla na ně veliká pohroma, když za vpádu pasovského luza Pražská vybíjejíc kláštery obořila se také na klášter františkanský u Marie Sněžné, jej vydrancovala a mnichy pobila. Teprv po Bělohorské bitvě jest klášter zase obnoven. — 5) Kostel P. M. Vítězné na Malé Straně v Karmelitánské ulici, původně od německých luteránů Pražských r. 1611 ke cti nejsvětější Trojice vystavěný, po bitvě Bělohorské bosým karmelitanům odevzdaný, kteří při něm klášter si vystavěvše jej rozšířili. Poněvadž na hlavním oltáři byla postavena kopie onoho obrazu P. M., jímž general karmelitanův Dominicus a Jesu v bitvě na Bílé Hoře císařské vojáky k udatnosti podněcoval, nazván tento kostel P. M. Vítězné. Roku 1784 zrušen jest klášter karmelitanův, a kostel odevzdán co farní kněžím řádu maltezského. — 6) Kostel Zvěstování P. M. v Slupech „na Trávničku“, památka Karla IV., náležel původně servitům, jež tento panovník r. 1360 do Čech uvedl, vystavěv jim kostel ten u potoka Botiče naproti Vyšehradu. Husité r. 1420 mnichy odtud vyhnali, tito sice r. 1437 vrátili se zase, ale r. 1554 pro velikou nouzi opět odtud odešli. Teprv po Bělohorské bitvě povolal je znova Ferdinand II. r. 1631, odevzdav jim kostel i zříceniny jejich kláštera, načež oni obnovivše klášter až do zrušení jeho r. 1783 tu byli. Nyní jest klášter filialkou Pražského blazince. — 7) Kostel P. M. na hradě Pražském vedle paláce čili veliké síně, v níž konaly se přísahy uložené soudem zemským. — 8) Kostel P. M. Vítězné na bojišti Bělohorském povstal r. 1706 ze starší kaple, a brzo přistavěny k němu ambity se čtyrmi kaplemi; z Prahy pak a z okolí konána k němu procesí v mariánských dnech.