Vlastenský slovník historický/Manství

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Manství
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 480–481.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Manství

Manství, leno (lat. feudum, beneficium), věc, na které jedné osobě, lennímu pánovi, vrchní vlastnictví, a druhé osobě, manovi, vlastnictví požitků, pod zvláštním závazkem obapolné věrnosti přísluší; pak i sám poměr ten mezi lenním pánem a jeho manem. M. jest instituce specificky německá, a vyvinula se v středověku ve zvláštní systém, feudalismus zvaný, který během XIII. století, tak jako jiné instituce německé, také do Čech přístupu nalezl. Nacházímeť feudalismus v Čechách již za času Přemysla Otakara II. ve mnohém ohledu zdomácnělý. Jmenovitě zřídil za jeho panování pověstný biskup Olomoucký Bruno množství m. při svém biskupství co podmanství koruny české, což udělilo biskupům těm politickou důležitost a bylo základem jejich pozdější důstojnosti knížecí. Tato m. Olomoucká měla svůj vlastní soud a řídila se tak zvaným Olomouckým právem obyčejovým. Zvláště však to byl Karel IV., jenž pečoval o zevrubnější zavedení m. za tou hlavně příčinou, by koruna byla opatřena materiálními prostředky, které by, kdykoliv by potřeba vlády toho vyžadovala, pohotově byly. Udělováním v m. oněch korunních statků, které byl znenáhla vyplatil ze zástavy, do níž se byly marnotratnictvím otce jeho dostaly, pak propůjčováním manských odúmrtí v německých krajinách nabytých, získal koruně mocný zástup manů, k vojenské službě zavázaných. Za příkladem v Němcích obyčejným přikazovali se i mnozí čeští pánové s rozsáhlými statky svými králi v m., začež obdrželi rozličná osvobození. Též záhy vynikl obyčej, proměňovati trestem v m. spupné statky pánů, kteří se dopustili nějakého těžkého provinění. Také k důležitým hradům královským přikazováni jsou pro obsluhu manové v okolí usazení na statcích; takového druhu byla lena Karlšteinská, Křivoklátská, Dobříšská, Chebská, Fridlandská i jiná. Avšak i mimo hranice koruny České snažil se Karel získati této v m. četné statky, ba i větší panství jmenovitě ve Frankách a v Sasích. Takových m. bylo asi půl třetího sta, z nichž nyní mnohých ani více s jistotou neznáme; některá z nich zůstala až do začátku našeho století v lenním svazku s korunou Českou. Za krále Jana stala se všecka knížectví slezská leny českými, od kteréž doby se králové Čeští psali vrchními knížaty Slezskými. Na Moravě byla hlavní m. koruny České knížectví biskupství Olomouckého, knížectví Opavské, děkanství Olomoucké a lena knížat Liechtenšteinských, udělená jim od Ferdinanda II. r. 1624. — M. v království Českém se nalezající dělila se v lena intra curtem, t. j. lena vlastně česká čili v bývalém území českém ležící, a v lena extra curtem, vně bývalých hranic Čech se nacházející, tak zvaná lena německo-česká. K posledně jmenovaným náležely m. v bývalém Chebském území, v Ašském okršku a v bývalém kraji Loketském ležící, a jejich manským úřadem bylo místodržitelství v Praze, které vykonávalo správní řízení jich lenním hejtmanstvím v Chebu. Lena intra curtem zase byla podřízena soudu dvorskému v Praze, při němž byly manské desky, založené asi r. 1360.