Vlastenský slovník historický/Mansfeld

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Mansfeld
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 479–480. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Petr Arnošt II. Mansfeld

Mansfeld, Arnošt hrabě, námezdní dobrodruh válečný 30leté války, nemanželský syn belgického knížete Petra Arnošta M-a, narozen asi 1580, bojoval nejprvé r. 1603 v Uhřích co setník životní stráže arciknížete Matiáše, musil však odtud pro špinavý kousek s hanbou odejíti, načež mu otec od místodržitele v Nizozemsku arciknížete Arnošta vymohl velitelství nad jízdným plukem, jejž si sám zverbovati musil a který pod jeho vedením vyznamenával se svrchovanou nezbedností. Po smrti otcově (1604) vlastnil si M. bezprávně titul hraběcí, jehož užíval až do smrti. Když r. 1609 Španělsko učinilo příměří s Nizozemskem, vstoupil M. do služby arciknížete Leopolda, sbírajícího tehdáž lid válečný za příčinou sporu o dědictví julišské, ale opustiv brzy tu službu spůsobem málo poctivým, přešel s velikou částí vojáků svých k protestantské Unii. Nemaje však v nové službě trvalého zaměstnání dal se od vévody Savojského najmouti proti Španělům. Po skončené válce jej r. 1618 vévoda poslal se 4000 muži na pomoc povstalým stavům českým, kteří jej jmenovali generálem dělostřelectva (30. srpna) a uložili mu naverbování ještě dalšího vojska. M. oblehl Plzeň, které se 21. listopadu zmocnil, a napotom udržel se v krajině té ještě drahný čas po bitvě Bělohorské. Opustiv konečně Čechy bojoval pak na Rýně za Fridricha Falckého, pustošil zvláště země duchovních knížat, i ačkoliv často poražen, nikdy přemožen nebyl. Roku 1625 chystal se k novému vpádu do zemí rakouských, jest však 25. dubna 1626 od Valdšteina u Desavy poražen. Nicméně vykonal svůj pochod do Uher, kdež se měl spojiti s Betlenem Gaborem, že však tento byl mezi tím uzavřel příměří s císařem, M. rozpustil svůj lid a chtěl se přes Benátky odebrati do Anglie. Ale rozstonav se na cestě zemřel v jedné vsi nedaleko Zadru 20. list. 1626. M. byl jedním z nejlepších vojevůdců svého času, ale s válkou spojoval bezohledné loupežení co jediný prostředek vydržování svého vojska.