Přeskočit na obsah

Vlastenský slovník historický/Malířské bratrstvo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Malířské bratrstvo
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 474.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Malířské bratrstvo, založené r. 1348 v Praze ke cti sv. Lukáši, které až do minulého století ve svém řádu se udrželo, zřízeno bylo na spůsob jiných pořádků čili cechů řemeslnických. Náleželi k němu mimo malíře také řezbáři, sochaři, krumplíři, štítaři, lištaři, sklenáři a zlatotepci, a také cech zlatníků k němu se připojil. Hlavou bratrstva byl pokaždé nejstarší mistr malířský v Starém městě Pražském, a malíři z celých Čech k němu se hlásiti musili, do knih bratrských zapsáni jsouce. Karel IV. udělil m-mu b-stvu výsady jako jiným pořádkům, kteréž jim král Ludvík 1523 potvrdil a Rudolf II. r. 1595 obnovil a rozmnožil, nařídiv zároveň, aby budoucně malíři „od žádného za řemeslo pokládáni nebyli, než umění malířského aby sluli“. Malíři měli v tom bratrstvu tu přednost, že nejmladší mistr malířský všecky ostatní mistry předcházel. Během však XVIII. století musilo m. b. ustoupiti novému směru v umění nastalému, a malířství a sochařství, vyprostivše se z pout středověkého cechovnictví, stala se, jako jiná umění výtvarná, opravdu svobodnými uměními.