Vlastenský slovník historický/Mělník

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Mělnický	Mělník	Menhart

Údaje o textu
Titulek:	Mělník
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 499–500. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mělník

Mělník, král. věnné město, 4 míle od Prahy při vtoku Vltavy do Labe, proslulé vínem svým. Dříve než město stál zde hrad, původně Pšov nazývaný, co sídlo župy Pšovanů, na kteréž jméno upomíná dosavad potok Pšovka a snad i osada Šopka (původně Pšovka?). Počátky hradu sáhají do pohanské dávnověkosti, a na něm bydlel Slavibor, vévoda Pšovanů a otec sv. Lidmily, která se tu narodila. M. stal se záhy věnem kněžen a později královen Českých. Ponejprv patřil co věno Emmě Burgundské, vdově po Boleslavu II., která tu peníze razila. Roku 1158 připomíná se župan Mělnický Zvěst, jenž padl na Addě ve výpravě proti Milanu. Již na začátku XII. století založeno tu proboštství, a r. 1125 připomíná se probošt Severas, jemuž Kosmas kroniku svou připsal. Město opevněno bylo buď za Václava I. anebo teprv za Přemysla Otakara II., který je povýšil za město král. a osvobodil od pravomocnosti župní. Po jeho smrti náleželo jeho vdově královně Kunhutě; od r. 1319 zdržovala se tu často královna Eliška, poslední Přemyslovna. Karel IV. prohlásil M. za město věnné, které nesmí nikdy býti prodáno. Za panovníka toho založeny jsou zdejší vinice, k nimž keře vzaty z Burgundu. Roku 1372 porodila zde Alžběta, čtvrtá manželka Karla IV., syna Jana Jindřicha, a téhož roku rozmnožil panovník ten svobody a výsady města. Ze XIV. století pochází část stavby hradu Mělnického, jmenovitě starožitná gotická kaple sv. Lidmily. Radnice Mělnická stála již r. 1398, v kterémž Mikuláš biskup Nazaretský posvětil v ní dvě kaple, sv. Barbory a sv. Jakuba. Václav IV. rozhojnil znamenitě privilegie města. Toho času náležel ke hradu Mělnickému valný počet rytířských manství. Za válek husitských M. méně trpěl nežli jiná města, hlavně vzalo škodu proboštství zastavováním statků jeho císařem Sigmundem, až ku konci XVI. století zašlo. Roku 1421 dali se měšťané dobrovolně v ochranu Jana Smiřického, přiznavše se ke čtyrem artikulům Pražským, ale hnedle na to přistoupili k straně Sigmundově. Hejtmanem jeho byl zde r. 1427 Mikuláš z Gaisperka a r. 1429 Vaněk ze Zhoře. Roku 1437 zapsán jest M. s jinými městy u věno královně Barboře, která potom od r. 1441 měla zde stálé své sídlo a přítomností svou městu znamenité výdělky spůsobila. Po smrti Sigmundově scházeli se tu často páni a rytíři, kteří Kazimíra Polského za krále míti chtěli. Po smrti krále Jiřího usadila se na M-u vdova jeho Johana z Rožmitála, která tu zemřela 12. list. 1475. Ze zboží jejího připadl M. co statek zápisní kraleviči Jindřichu mladšímu s tím vyhražením, aby jej vrátil koruně, kdyby mu suma zápisná vyplacena byla. To se stalo ještě za Vladislava, ale brzy opět zastaveno jest město i s příslušenstvím pánům z Gutenšteina. Roku 1547 stál M. po straně stavů, kteří králi Ferdinandovi I. odepřeli vojenskou pomoc proti kurfirštovi Saskému, brzy však vrátiv se k poslušenství dosáhl odpuštění, ale musil složiti pokutu 2000 kop grošů míšenských. Od těch dob prošel M. celou řadou soukromých držitelů, a císař Rudolf II. zadlužil jej velice, tak že Anna, manželka nástupce jeho Matiáše, musila jej velikou sumou vyplatiti, když se roku 1614 v držení jeho uvázati chtěla. Avšak za nedlouho znova jest zastaven, nejdříve Vilémovi Kinskému, pak Jakubovi Hořčickému z Tepence, horlivému přívrženci jesuitů, kterému jej r. 1618 odbůjní stavové odňali a jej samého ze země vypověděli. Znova od nich zastaven jest M. r. 1619 Václavu Felixovi Pětipeskému z Chýše, který však po bitvě Bělohorské přišel o statky své. Nyní dostal se M. zástavou Vilému hraběti Slavatovi, od něhož však vykoupen jest r. 1645 a znova zastaven Heřmanu hraběti Černínovi, z jehož rodiny se v druhé polovici minulého století dostal sňatkem Augustu Antonínovi knížeti z Lobkovic, jehož rod podnes to panství drží. Za 30leté války opanovali M. roku 1631 Sasové, r. 1640 Švédové pod Banerem a r. 1643 pod Torstensonem. ukládali měšťanům veliké platy, zbořili část městských zdí a vyprázdnili plné sklepy. Roku 1646 vyhořelo 40 domů, 1652 skoro celé město, 1681 opět celé město, při čemž vzaly za své také památné knihy a mnohé vzácné listiny.