Vlastenský slovník historický/Lupač

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Lupač
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 463–464. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Martin Lupáč
Související články ve Wikipedii:
Prokop Lupáč z Hlaváčova

Lupač 1) Martin, vynikající táborský theolog, studoval v Praze za počátkův husitského hnutí a r. 1412 účastnil se posměšného na odpustky průvodu, o němž i latinský popis zůstavil. Stav se knězem přidružil se k nejpokročilejším horlivcům, roku 1420 táhl se zástupy Hynka Krušiny na klášter Mnichovo-Hradištský, roku pak následujícího byl ve vojště Žižkově, když Husité vzali Chrudim, kde nyní stal se L. farářem. Roku 1426 přebývaje v Praze pomáhal Rokycanovi a Jakoubkovi podněcovati lid proti Sigmundu Korybutovi a Příbramovi, což vedlo k zajetí knížete i přívrženců jeho mezi mistry. V jednání se sborem Basilejským a císařem Sigmundem měl popřední účastenství a opětně poselstvoval k nim. Roku 1435 byl na sjezdě Brněnském, a když se jednalo o zřízení hierarchie české, zvolen jest na sněmě dne 21. říj. t. r. spolu s Václavem farářem Mýtským za podbiskupí Rokycanova. Dne 15. čce 1436 byl L. v Jihlavě při prohlášení kompaktat, a když se Táboři smířili s císařem, vzat mezi rozsudí, kteří o věcech mezi nimi a Rokycanou spornými měli vynésti konečný rozsudek. Ale sotva se Sigmund pojistil panstvím, prováděti počal reakci náboženskou, před kterou Rokycana ujel z Prahy na Kunětickou Horu, L. pak r. 1437 z Chrudimi jest vypuzen. I nalezl útočiště nejprvé v Žatci, pak v Klatovech, a tu seznámil i spřátelil se s Petrem Chelčickým, ano vstoupil v bližší spojení i se zakladateli Jednoty bratrské. V poslední době života svého přebýval L. pravidelně v Praze, ale míval časté schůze s bratrem Řehořem a soudruhy jeho v Chotěboři a nedaleké Běstvině. Až do poslední chvíle neutuchla v něm zakořeněná nenávist k Římu, a zrušení kompaktat skrze Pia II. pohnulo jej k ostrému polemickému spisu. Téhož ducha plni jsou i ostatní spisové jeho, jmenovitě polemické proti administratoru katolické konsistoře Hilariovi Litoměřickému. L. zemřel u vysokém věku 20. dub. 1468. Byl to muž nevšední, nad vrstevníky své v nejednom spůsobu vynikající, pravý to Husita, který pro svou výmluvnost, nábožnost, ráznost a theologickou vzdělanost času svého na slovo brán a zvláště od bratří za přední autoritu pokládán býval. — 2) Prokop L. z Hlavačova, básník latinský a dějepisec, rodič z Prahy, kde otec jeho byl vzácným měšťanem, studoval ve svém rodišti, kde r. 1557 stal se bakalářem a 1560 mistrem svob. umění. Pobyv nějakou dobu co rektor školní v Nimburce jal se na universitě čísti, a v letech 1566—7 a 1567—8 zastával úřad děkanský na fakultě filosofické. L. byl jedním z činných účastníků básnického družstva Jana Hodějovského, a jeho básně latinské, dílem příležitostné, vytištěny byly v známých Farraginibus. Roku 1562 vymohl Hodějovský jemu, Janu Malinovskému a Davidovi Krinitovi erb a predikat z Hlavačova. Roku 1568 přijal L. úřad radního písařství v Domažlicích, a oženiv se tam s bohatou vdovou stal se sám radním. Veda vzorný pořádek v řízení úředním založil knihu obecních snešení, která jest podnes důležitým pramenem dějin městských. Roku 1578 vydal v Norimberce ukázku historického kalendáře z dějin českých, která byla co nejpříznivěji přijata, načež roku 1584 vyšlo celé dílo v Praze pod názvem Rerum bohemicarum ephemeris sive calendarium historicum s dedikací Vilémovi z Rožmberka. Spolu se Zikou z Puchova dal se L. do spisování obšírné kroniky české, ale nedospěli k ukončení. Úlomek snad díla toho jest Historie o císaři Karlovi IV. (v Praze 1584 a péčí Hankovou 1848), jehož dějinami L. s obzvláštní zálibou se obíral. L. zemřel 5. dub. 1587 a pochován v děkanském chrámě.